Muhammad_Ali_and_Jimmy_Carter
Muhammad Ali a americký prezident Jim Carter v Bílem domě. (Autor fotografie Trikosko, Marion S., photographer [Public domain], via Wikimedia Commons)

Smrt Muhammada Aliho nám poskytuje příležitost k zamyšlení nad jeho dopadem na boj za svobodu, známý jako Hnutí za občanská práva.

Vliv Muhammada Aliho na černé organizátory, kteří tvořili páteř Hnutí za občanská práva, byl výrazně pozitivní a pozoruhodně širokou základnou. Jeho síla jako hrdinný symbol překlenul celou škálu ideologického spektra hnutí. Ali svým způsobem, kterého nikdo jiný nebyl schopen, apeloval na lidi a organizace, kteří se trochu jinak politicky shodli. Podle slov jednoho organizátora, Boba Mosese: „Muhammad Ali povzbuzoval Hnutí za občanská práva.“

Téměř všechny hlavní organizace občanských práv a jejich vůdci v té či oné době uznávali Aliho a hájili jeho rozhodnutí odporovat válce ve Vietnamu.

Malcolm X, Martin Luther King Jr a Muhammad Ali

James Bevel z The Southern Christian Leadership Conference (SCLC) ho hodnotili jako „jednoho z velkých Američanů“. Floyd McKissick z Kongresu rasové rovnosti (Core) řekl: „Ali byl jedním z největších živých Američanů, protože je jedním z mála lidí, kteří žijí podle svých přesvědčení.“

Student Nonviolent Coordinating Committee (Studentský nenásilný koordinační výbor) vytiskl samolepky hlásající „My jsme největší“ se zřejmým odkazem na Aliho známý výrok. Stokely Carmichael, trinidadsko-americký politický aktivista, ho označil za „svého hrdinu“

Ale Malcom X, americký islámský duchovní a bojovník za lidská práva, byl možná první, kdo si uvědomil, že Aliho velikost byla zaznamenána daleko za hranicemi jeho vlasti. Ve své slavné autobiografii Malcolm prohlásil, že Ali „zachytil představivost a podporu celého temného světa.“

Martin Luther King Jr Alimu dokonce poslal telegram, ve kterém mu sedoval: “ Těším se na rozhovor s vámi někdy v budoucnu.“

Arthur Ashe, tenista, který se stal aktivistou, vzpomínal, že Ali byl „obdivován mnoha vůdci Hnutí za občanská práva, kteří někdy trochu žárlili na stoupence, které měl.“

A toto je jen krátký seznam součastných vůdců v černém boji za svobodu, kteří vyjádřili svůj zaznamenaný obdiv Aliho.

Není tedy přehnané tvrdit, že byl téměř všeobecně oblíben aktivisty šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století.

Život Muhammada Aliho

Nation of Islam (Islámský národ)

Impozantním aspektem Aliho vyzváním těchto bojovníkům za svobodu je to, že k tomu došlo navzdory jeho členství v Islámském národě, vedeného Elijahem Muhammadem, který byl po léta africko-americkou organizací, jež byla zdaleka nejvíce vehementně kritickým hnutím za občanská práva.

Hned na začátku, kdy Ali poprvé vyhrál titul v těžké váze (heavyweight title), byli někteří představitelé a aktivisté občanských práv zneklidněni tím, že se přidal k Národu. Roy Wilkins z National Association for the Advancement of Colored People (NAACP), doslova Národní asociace pro podporu barevných lidí, uvedl, že Ali „může být stejně tak čestným člen rasistické organizace  White Citizens‘ Councils – Rada bílých občanů.“

Člen SNCC (Studentský nenásilný koordinační výbor) Julian Bond, který Aliho velice obdivoval, řekl, že jeho členství v Islámském národě „nebylo něco, co by se nám nějak obzvlášť líbilo.“

Ale i když Elijah Muhammad požadoval politickou neúčast jeho přívrženců, bránil jim dokonce v hlasování, Ali byl přímo podpořen různými demonstracemi občanských práv prostřednictvím vystupování a slovy podpory. Ali se natáhl k hnutí, neboť ono se natáhlo k němu, a tak překonal překážku, kterou nepřekonal ani Malcolm.

Vedoucí postavení v oblasti občanských práv

Z Aliho éry občanských práv stojí za zmínku jeho postavení v předvoji černého boje za svobodu.

Aliho včleněné strategie, taktiky i pohled do jeho operací by byly později přijaté mnohem širším volebním obvodem.

Byli jsme tam v těch malých, horkých, prašných městech v atmosféře nabité strachem a snažili jsme se organizovat lid, jehož prarodiče byli otroci… a tady tento krásně arogantní mladý muž nás učinil být hrdými za sebe a hrdými na to bojovat za naše práva.“

-Lawrence Guyot, mississippský organizátor občanských práv

Jeho kritika války ve Vietnamu a jeho počáteční odpor k návrhu v roce 1966 se konaly asi měsíc po vydání protiválečného manifestu SNCC (Studentský nenásilný koordinační výbor), který byl pro hnutí první svého druhu. A tak trval Aliho veřejný postoj proti válce celý rok před postojem Martina Luthera Kinga Jr.

Předtím než začaly nejsilnější černošské organizace včleňovat ekonomické platformy do svých každodenních agend, Ali vytvořil propagační společnost s názvem Main Bout, Inc., která by vydělávala většinu výnosů z jeho titulu obrany a poprvé umožnila Afroameričanům vychutnat si podíl na zisku ze světového šampionátu v těžké váze (heavyweight championship), tehdejší nejlukrativnější cena ve sportu.

Rozhodující pro připojení Alího k pracovníkům pro občanská práva byl jejich společný smysl pro naléhavost. Aktivisté, kteří dali vše všanc, včetně jejich života, byli spojeni s Alim, který riskoval téměř všechno, co měl, když odmítl být odveden do války ve Vietnamu. Jak říká mississippský organizátor Lawrence Guyot: „Byli jsme tam v těch malých, horkých, prašných městech v atmosféře nabité strachem a snažili jsme se organizovat lid, jehož prarodiče byli otroci… a tady tento krásně arogantní mladý muž nás učinil být hrdými za sebe a hrdými na to bojovat za naše práva.“

Ano, Ali měl i své občasné černošské kritiky, mezi ně patřil průkopnický hráč baseballu Jackie Robinson, ale naprosté politické cítění mezi Afroameričany bylo takové, že Ali byl obdivován a bráněn. Když tedy lidé mluví o transformaci Alího reputace v USA, mají na mysli jeho reputaci mezi bílými lidmi. Od doby občanských práv 1960, Aliho pověst mezi Afroameričany byla v pořádku.

Byl Muhammad Ali největší všech dob?

Tato obnova Aliho je podobná jako v případě krále, který byl v letech před svou smrtí v roce 1968 nepříliš oblíben dvěma třetinami bílých Američanů. Až v roce 1980, po jeho zavraždění a dlouhém boji v čele s jeho vdovou a jejími politickými spojenci, byla královi projevena pocta národním svátkem v USA.

Často bývají afroamerické komunity desítky let napřed oproti bělošskému obyvatelstvu ve svých politických výhledech. A to, i když jsou takové názory spílány většinou, která je jednoho dne přijme. Muhammad Ali je možná nejjasnějším příkladem tohoto dlouhotrvajícího amerického fenoménu.

Zdroj: Al Jazeera

Sdílejte