Autorské právo: dracozlat / 123RF Reklamní fotografie

Úcta k mrtvým patří mezi nejstarší projevy lidské kultury. Již dávným lidem bylo vštípeno přesvědčení, že život po smrti nekončí a mrtví mohou vnímat. Tuto prastarou tradici můžeme vypozorovat například z pohřebních obřadů různých na sobě nezávislých kultur. Lidé dodržovali tyto zvyky tak s velkou péčí, že dokonce vyhlásili neúprosné náboženské sankce proti tomu, kdo by tyto zvyky porušil.

Snad nejvíce na pohřební rituály dbají lidé abrahámovských náboženství. Židé, křesťané a muslimové věří na konci lidských dějin ve vzkříšení z mrtvých. Duše i tělo jsou spolu tajemně propojeny a tato propojenost trvá i po smrti. Muslimové, vědomi si této vazby, se věnují zemřelému člověku s velkou pečlivostí. Celá péče začíná od omytí mrtvého těla až do pohřbení těla do země.

Podobně jako v judaismu, kdy je mrtvý položen hlavou směrem k východu a u křesťanů pokládán nohama k východu, aby byli čelem k Ježíši Kristu, o němž se věří, že znovu přijde právě od východu, tak i muslimové jsou pohřbíváni směrem k Mekce.

Judaismus a křesťanství díky své dlouholeté tradici mají v České republice svá pohřebiště, která splňují jejich náboženské pohřební požadavky. Muslimové v České republice mají své pohřebiště pouze v Třebíči na Novém hřbitově, které vzniklo v roce 1994. Většina muslimů v České republice se však nachází v okolí velkých měst jako je Praha, Brno či Karlovy Vary a dostupnost k třebíčskému muslimskému hřbitovu není příliš jednoduchá zvláště v situaci, kdy se chtějí pozůstalí naposledy rozloučit s příbuzným či přáteli.

Muslimové z okolí Prahy využívali k pohřbům malý kout na pražském olšanském hřbitově. Ten se však již pro svou malou kapacitu zaplnil a muslimové jsou nuceni hledat pohřebiště jinde.

Muslimská obec v Praze se proto v roce 2014 obrátila na magistrát Prahy 8 s žádostí pronajmout si na libeňském hřbitově místo k pohřbívání. Přestože libeňský hřbitov neměl výhrady, Magistrát Prahy 8 žádost odmítl s tím, že odporuje územnímu plánu. Přesto se však objevily zprávy, že pravým důvodem není odpor územního plánu, ale nechuť vyjít vstříc muslimům. Magistrát Prahy 8 by sice mohl tvrdit, že se obává nárůstu „islámského radikalismu“ a že by nejspíše mrtví muslimové zaplnili ulice Prahy 8 násilím, ale ve skutečnosti se za neochotou skrývá nenávist k odlišnostem.

Muslimové totiž nejsou jediní, kteří se setkávají s neochotou úřadů ve věcech hřbitova, ale své by o tom mohli říci Židé. V Prostějově Židé usilují o rehabilitaci bývalého židovského hřbitova, který byl zničen nacisty a na kterém jsou pohřbeny téměř dva tisíce Židů. Bohužel podobně jako muslimové v Praze i Židé v Prostějově se setkávají s takovým odporem radnice, který prý nezažil ani hlavní rabín Louis Kestenbaum, jeden z dvanácti rabínů, kteří se sjeli kvůli projektu rehabilitace hřbitova do Prostějova.

I zde radnice argumentuje, že by nastaly problémy se sítěmi a obává se zvýšení nákladů při rekonstrukcích. Ačkoli se Židé nabídli, že jsou ochotni výlohy zaplatit,  přesto se z žádnou pozitivní odezvou nesetkali. Rabín Kestenbaum podle zpravodajského serveru Idnes prohlásil: „My jsme pobouřeni skutečností, že město připouští, aby se nad ostatky zde pochovaných téměř dvou tisíc lidí procházeli psi, kteří zde močí, přestože jsme městu nabízeli veškerou možnou podporu na to, abychom toto místo důstojně zvelebili. Město naši pomoc stále tvrdošíjně odmítá.“

Muslimové i Židé se setkávají s netolerancí pramenící z nedostatku morálních hodnot. Jak jinak vysvětlit fakt, že představitelé měst upírají náboženským menšinám důstojně pohřbít své věřící. Muslimové odsuzují jakýkoli přístup, který směřuje k hanobení lidských ostatků.

Xenofobové potřebují pouze oběti, přes které by mohli filtrovat svou frustraci. Jednou jsou to muslimové, podruhé Židé a jindy zase křesťané.

Sdílejte