Páteční kázání 24. 1. 2014 (23. rabí‘ l-awwal 1435)                                                  šejch Ahmad Ragab

 Mešita v Praze

Dbejte na povolené a vyvarujte se zakázanému

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Muslim dbá vždy na to, aby si bral jen povolené a nebral si zakázané, ať už jde o peníze, jídlo, pití, šaty nebo něco jiného. Abú Sa‘íd Alchudrí vyprávěl, že Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Věru, peníze a majetky jsou krásné a sladké (tj. u lidí žádané). Ten, kdo si je vezme právem a utratí je právem, tomu nechť jsou dobrým pomocníkem. A ten, kdo si je vezme neprávem, ten bude jako člověk, který jí a nikdy se nenasytí a v Den zmrtvýchvstání budou svědčit proti němu.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nás v tomto výroku upozorňuje na to, že ačkoliv jsou peníze a majetky pro lidi lákavé, tak je třeba být před nimi na pozoru – brát je pouze z povolené cesty a utratit je povoleným způsobem. Když člověk toto udělá, bude jeho peníze a majetky požehnané a budou mu dobrým pomocníkem, jak řekl v jiném výroku: „Jak dobré jsou dobrý majetek a dobré peníze pro dobrého služebníka!“ Zatímco peníze a majetky, které jsou získávány špatnými cestami, jako jsou např. riba, úplatky, křivdy, podvody, prodej alkoholu a další, nejsou nikdy požehnané. Jejich majitel je jako člověk, který jí a nikdy se nenasytí, a navíc budou svědčit proti němu v Soudný den. Příkladem je riba, o kterém Alláh říká (ve významu): „Alláh znehodnocuje riba (lichvu) a zúročuje almužnu.“ (2:276).

Vězte, že kdo zanechá něco pro Alláh, Alláh mu to vynahradí něčím lepším, jak řekl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání). Když muslim plní svou povinnost, kterou má vůči Alláhu ve spojitosti s penězi a majetky a hromadí je jen z povolených cest, a pak se z těchto peněz nají, jeho Pán ho za to odmění, když z nich rozdá almužnu, bude od něj přijata, když si je schová, budou mu požehnány, když prosí svého Pána, bude mu vyslyšeno, a když je po své smrti zanechá svým dětem, budou pro ně štěstím a požehnáním. Jsou lidé, kteří si vydělávají peníze povolenými cestami, ale pak je utratí za zakázané, jako je např. alkohol, drogy, vepřové maso apod. Nám bylo přikázáno nejen peníze získávat z povoleného, ale také je použít na povolené – a chvála Alláhu za to, že povoleného je hodně. Alláh říká (ve významu): „Poslové, jezte z dobrého a konejte dobré, vždyť Já věru vím, co děláte.“ (23:51) a řekl také (ve významu): „Vy, kteří jste uvěřili, jezte z dobrých věcí z toho, čím jsme vás obdarovali, a buďte Alláhu vděční, pokud Jeho uctíváte.“ (2:172). Když se nad verši zamyslíme, můžeme si všimnout, že Alláh nám přikázal jíst povoleného ještě dříve, než nám přikázal konat dobré „Poslové, jezte z dobrého“ a až poté řekl: „a konejte dobré.“ Když muslim jí jen z povoleného, je pak pro něj snazší konat dobro, a když jí ze zakázaného, stávají se tyto zakázané věci překážkou, která brání v konání dobra a vede ke špatnému. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Alláh je Dobrý a přijímá jen dobré, a Alláh přikázal věřícím to samé, co přikázal poslům – řekl: ‚Poslové, jezte z dobrých věcí!‘ a řekl: ‚Vy, kteří jste uvěřili, jezte z dobrých věcí, kterými jsme vás obdarovali.‘“ Pak Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) zmínil člověka, který je na cestách, zmožený a špinavý, jak zvedá ruce k nebi a prosí: „Pane, Pane!“, ale přitom má potravu ze zakázaného, šaty ze zakázané, pití ze zakázaného a je živen zakázaným, a pak řekl: „Jak tomu může být vyslyšeno?!“

 

Muslim by měl na tyto věci dbát, měl by pečlivě kontrolovat, odkud mu chodí peníze, zda z povoleného nebo ze zakázaného, měl by pečlivě kontrolovat, odkud a jaké má jídlo a pití, zda je vše v rámci povoleného nebo ne, a nejen to, ale měl by se vyvarovat i pochybných věcí. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Věru, povolené je jasné a zakázané je jasné, a mezi nimi jsou pochybné věci, které nezná mnoho lidí. Ten, kdo se pochybnostem vyhne, ten zůstane čistým ve svém náboženství i ve své cti, zatímco ten, kdo padá do pochybností, ten zajisté spadne i do hříchu!“ Krásný příklad a vzor mám e v Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), který když našel ve svém domě datli, nesnědl ji, i když na ni měl chuť, protože měl strach, že byla určena jako almužna, a ta nebyla povolena Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) ani jeho rodině. Abú Hurajra vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Věru někdy, když přijdu ke své ženě, naleznu na svém loži datli, která tam omylem spadla, a zvednu ji k ústům, abych ji snědl, a pak dostanu strach, že je z almužny, a tak ji nechám být.“

Dalším krásným příkladem je Abú Bakr Assidýk. Ten měl sluhu, který mu pravidelně nosil nějaký výdělek. Jednou mu něco přinesl a on se z toho najedl. Jeho sluha se ho pak zeptal: „Víš, odkud je tohle? Kdysi jsem jednomu člověku věštil budoucnost, i když tomu nerozumím, ale podařilo se mi ho oklamat. On mě teď potkal a dal mi za to toto jídlo.“ Abú Bakr si okamžitě strčil prst do krku a vyzvracel se. Když tázán na důvod, řekl: „Přísahám, kdybych kvůli tomu musel vypustit duši, tak bych to udělal! Slyšel jsem Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Každé maso, které je živé ze zakázaného, patří spíše do pekla.“

Dalším příkladem je imám Abú Hanífa, známý učenec, který obchodoval s látkami. Jednou si Abú Hanífa všiml, že jedny z vystavených šatů mají nějakou vadu, tak řekl svému společníkovi, aby je neprodával dříve, než ukáže kupci zmíněnou vadu. Jeho společník na to ale zapomněl a šaty prodal, aniž by kupci o vadě řekl. Když se Abú Hanífa přišel a dozvěděl se, co se stalo, zeptal se ho: „Znáš toho člověka, který to koupil?“ Odpověděl: „Ne.“ Abú Hanífa řekl: „Můj zisk z těchto šatů je almužna pro Alláha. Nevezmu si zisk, o kterém vím, že je spojen s podvodem.“ Přičemž toto jednání musí být u muslima stejné vůči všem, nejen vůči muslimům. Naše náboženství nám přikazuje, abychom nikoho nepodváděli a objasnili kupci vady ve zboží.

Dbát na povolené a vyhýbat se zakázanému je jedna ze základních věcí v našem náboženství. Omar ibn Alchattáb řekl (ve významu): „Kdybyste se modlili a postili tak, jako nikdo jiný, nebylo by vám to nic platné, pokud byste neměli v sobě zábranu, která by vám nedovolila brát ze zakázaného.“

Sdílejte