Páteční kázání 3. 1. 2014 (2. rabí‘ l-awwal 1435)                                                      šejch Ahmad Rajab

 Mešita v Praze

 

Kdy prosíš, tak pros Alláha

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Naše řeč je stále o Prorokově doporučení ‘Abdulláhu ibn ‘Abbásovi, ve kterém je mj.: „A když prosíš, tak pros Alláha, a když hledáš pomoc, hledej ji u Alláha.“ Ačkoliv toto Prorokovo doporučení obdržel ‘Abdulláh ibn ‘Abbás, je určeno celému národu muslimů. Prosba, tedy du‘á, musí být mířeno vždy k Alláhu. Když tedy děláš du‘á, tak pouze k Alláhovi. Du‘á je uctívání, kterým se člověk k Alláhovi přibližuje. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Du‘á je celé uctívání.“ Poté Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) zarecitoval verš: „A řekl Alláh: Proste Mě a Já vás vyslyším!“ (Odpouštějící:60). Prosbami k Alláhovi Jej uctíváme a jsme za to odměňováni. Alláh nám přikázal Ho prosit o Jeho laskavost a štědrost, řekl (ve významu): „A proste Alláha o Jeho laskavost.“ (Ženy:32). Alláh se hněvá na ty, kteří Ho neprosí, jak řekl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání): „Ten, kdo neprosí Alláha, Alláh se na něj rozhněvá.“ Pros toho, jehož ruka je plná a zásoby nekonečné. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Alláhova ruka je plná, po žádné almužně z ní nic neubude, rozdává  celou noc a celý den. I přese všechno, co Alláh rozdal ode dne, kdy stvořil nebesa a země, neubylo z toho, co má ve své pravici nic.“ Kdo Ho poprosil a nedal mu? Kdo se Ho zeptal a On mu nevyslyšel? Alláh říká (ve významu): „Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí.“ (Mravenci:62). Když něco chceš, řekni: „Pane!“ Když tě zasáhne něco špatného, řekni „Pane!“ Když máš velké starosti, řekni „Pane!“ Nepros žádného ze stvoření a nikoho z mrtvých, pros Toho, kdo vše slyší a vidí, kdo je ti nablízku a vyslyší tvé prosby. Pros toho, kdo je ti blíže než tvá srdeční tepna! Prorok Júnus prosil Alláha slovy: „Není božstva mimo Tebe, sláva Tobě, věru jsem patřil mezi křivdící!“ Alláh vyslyšel jeho prosbu a zachránil ho z těžké situace, ve které byl. Alláh říká (ve významu): „A zmiň se o Muži s rybou; když odešel rozzloben a domníval se, že proti němu nic nezmůžeme. A volal nás v temnotách říkaje: Není božstva mimo tebe, sláva Tobě, věru jsem patřil mezi křivdící! I vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme záchranu věřícím.“ (Proroci:87, 88).

‘Abdulláh ibn Mas‘úd vyprávěl, že nějaký muž přišel k Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) a řekl: „Alláhův posle, zaútočili na mě muži z jiného kmene a zajali mi syna a vzali mi mé velbloudy!“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) mu řekl: „Muhammadova rodina je několik domácností, a přesto nemají dohromady ani hrst jídla. Popros Alláha!“ Když se vrátil ke své ženě, zeptala se ho: „Co ti Alláhův posel řekl?“ Když jí to sdělil, odvětila: „Jak dobrá je jeho odpověď!“ Poté stále prosil Alláha, dokud mu Alláh nevrátil jeho syna a jeho velbloudy ještě početnější, než byly. Přišel pak znovu k Alláhovu poslovi a řekl mu, co se stalo. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vystoupil na mimbar (kazatelnu) a pochválil Alláha a připomněl lidem, že mají prosit Alláha a obracet se na Něj a zarecitoval (ve významu): „A tomu, kdo je bohabojný, Alláh učiní východisko a obdaruje z míst, odkud to nečeká!“ (Rozvod:2,3).

Bratři a sestry v islámu, du‘á je samé dobro a přináší jen dobro. A věz, že pokud ti Alláh nevyslyší prosbu v tomto životě, tak ti ji vyslyší v posmrtném životě, kdy ji budeš potřebovat ze všeho nejvíc. Abú Sa‘íd al-Chudrí vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) výrok: „Každý muslim, který Alláha poprosí o něco, v čem není žádný hřích ani nevede k přerušení příbuzenských vztahů, Alláh mu dá za jeho prosbu jednu ze tří věcí: Buď mu bude jeho prosba vyslyšena v pozemském životě, nebo mu ji odloží na posmrtný život, nebo od něj odradí něco špatného, co odpovídá jeho prosbě.“ Prorokovi společníci na to řekli: „Tak tedy budeme prosit Alláha hodně!“ Odpověděl: „Alláh je ještě více…“ (tzn.: Alláh je tak Štědrý, že dává ještě více, než bychom si zasloužili). Každá prosba je tedy vyslyšená, jenom nebuď uspěchaný. Neříkej: „Prosil jsem a nebylo mi vyslyšeno.“ Alláhův posel (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: „Každému bude vyslyšeno, dokud se neuspěchá.“ K příčinám vyslyšení proseb dále patří zejména to, když člověk jí pouze z povoleného a má také když má pevnou víru v to, že vše je v Alláhových rukou a jsou i další příčiny, zmíněné v Koránu a sunně. Dále věz, že existují časy, kdy je prosba vyslyšena více než jindy, jako např. poslední třetina noci, mezi azánem a ikámou, v pátek, na konci povinných modliteb, v sudžúdu a v dalších časech. Muslim by také měl na začátku svých proseb pochválit Alláha, jak náleží, jako např. Oslovení „Já dhaldžaláli wal ikrám, já Hajju já Qajjúm,“ a pak by se měl pomodlit za Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání).

Stejně, jako je pro muslima povinné prosit jen Alláha, je pro něj stejně tak povinné, aby hledal pomoc jen u Něj. Muslim hledá pomoc u Alláha ve všech věcech, ve věci poslušnosti k Alláhovi zanecháním zakázaného a konáním přikázaného, ve snažení o získání dobrého a ochranu před špatným. Tímto člověk aplikuje slova, která často opakuje „lá haula wa lá kuwwata illá billáh.“ Proto prosíme Alláha o pomoc v každé rak‘a z každé modlitby. Říkáme: „Tebe uctíváme a Tebe o pomoc prosíme!“ (Fátiha:5).

Alláhu, Tebe prosíme o pomoc, tak nám pomoz, a Tebe prosíme o odpuštění, tak nám odpusť, a Tebe prosíme o vítězství, tak nám ho daruj!

Sdílejte