Páteční kázání 7. 3. 2014 (6. džumádá al-awwal 1435)                                          šejch Ahmad Ragab

 Mešita v Praze

Očista duše

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláh stvořil lidi k tomu, aby Ho uctívali, přičemž není nic, co člověku dokáže tak dobře pomoct na cestě k Alláhu jako očista duše. Alláh říká (ve významu): „Věru spěl ten, kdo se očistil“ (87:14); a také říká (ve významu): „Věru uspěl ten, kdo ji (duši) očistil“ (91:9). Očista duše je jedním z hlavních cílů proroků, Alláh říká (ve významu): „On je ten, jenž poslal mezi národy nevědomé posla z řad jejich, aby jim přednášel znamení Jeho, očistil je a Písmu a moudrosti je naučil, zatímco dříve žily v bludu zjevném.“ (62:2). Očista duše spočívá ve zbavení sebe sama špatných mravů, vlastností a činů a vychování se k vznešeným mravům, vlastnostem a činům.

Očista duše probíhá ve dvou fázích. První je zbavit se svých špatností jako např. samolibosti, konání dobra pro zraky lidí (arrijá), lakoty, nenasytnosti, povýšenosti apod. Druhá fáze je pak vyplnit své nitro dobrem jako např. upřímností, kajícností, bohabojností, vděčností, skromností apod. Korán na toto téma klade velký důraz a hovoří o úspěchu těch, kteří sebe takto očistí a o tom, že lidé bez očištění směřují do záhuby.

Lidská duše byla v Koránu rozdělena do tří typů: Duše klidná, duše mající výčitky a duše nabádající ke špatnostem. Klidná duše je duše, která uposlechla příkazy Svého Pána a vyhnula se Jeho zákazům, a tak u Něj nalezla klid – nalezla ho v uctívání a lásce k Němu. Tato duše je nejlepší ze všech. Duše mající výčitky je duše, která si uvědomuje své špatnosti, lituje jich a vyčítá si je. Duše nabádající ke špatnostem je duše, která člověku nabádá k tomu, aby následoval své vlastní vášně, a oddaluje ho tak od přímé cesty Alláhovy k bludům, zlu a křivdě. Tento třetí druh je přirozený stav každé lidské duše až na výjimky, které Alláh zahalil Svou milostí, jak řekla velmožova žena (ve významu): „Netvrdím, že duše má je nevinná, vždyť věru duše neustále nabádá ke špatnostem, kromě těch, nad kterými se můj Pán smiloval.“ (12:53). Očista duše je proto nezbytnou věcí.

V súře Slunce Alláh přísahá při několika věcech, aby potvrdil to, že duše, která se očistí, uspěje, a že duši, která se neočistí, čeká zkáza. Alláh říká po mnoha přísahách (ve významu): „Při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá.“ (91:7-10).

Duše (nafs) je jedním z největších nepřátel člověka. Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) často prosil Alláha, aby ho ochránil před zlem jeho vlastní duše, říkal: „Bože, utíkám se k Tobě v ochranu před zlem své duše.“ A také říkal: „Bože, dej mé duši její bohabojnost a očisti ji, vždyť Ty ji ten, kdo ji může nejlépe očistit.“

Jedna z věcí, která poukazuje na důležitost očištění duše je, že očištění duše je cesta do ráje. Alláh říká (ve významu): „Ten však, kdo se obával stání před svým Pánem a své duši zakázal následovat vášně, tomu bude ráj příbytkem.“ (79:40,41).

Jak řekli někteří učenci: Všichni, kteří se snaží dosáhnout Alláhovy spokojenosti, došli k tomu, že je třeba očistit svou duši a mít kontrolu sám nad sebou. Muslim má svou duši řídit a učit ji poslušnost k Alláhu a nenásledovat její vášně a nechat ji, aby řídila ona jeho. Vše, co má za výsledek, že člověk naučí sám sebe dobrým mravům, vlastnostem a činům a že se oddálí od špatných mravů, vlastností a činů, patří do očisty duše.

Nejlepší způsob očisty duše je její očista Koránem, tedy aby člověk učinil z Koránu svůj způsob života, a to jak ve velkých, tak i v malých věcech. Příkladem je přikázání žádat o svolení před vstupem do cizí domu. Alláh o tom říká (ve významu): „A nenaleznete-li v nich nikoho, pak tam nevstupujte, pokud vám to nebylo dovoleno. A bude-li vám řečeno „Vraťte se!“, pak se vraťte, to bude pro vás čistší.“ (24:28). To, že se vrátíš a nevstoupíš, když v domě nikoho nenajdeš nebo když ti není dovoleno vstoupit, už je jedna z forem očisty duše, protože Alláh na ve verši říká, že toto je pro člověka čistší. Takto islám vychovává lidi k dobrému chování a očisťuje jejich duše. Podobný je verš o klopení zraku (ve významu): „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – to je pro ně čistší.“ (24:30).

Když člověk očišťuje svou duši i v těchto malých věcech, bude pro něj jednoduší očistit svou duši velkými věcmi, a když si člověk zvykne na drobnější dobré skutky, budou pro něj velké skutky snazší. Abú Bakr Almazní řekl: „Abú Bakr Assidýk nepředstihl ostatní Prorokovy společníky tím, že by se více modlil či postil, nýbrž něčím, co utkvělo v jeho srdci.“

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vychovával své společníky k očistě duše. Jako příklad uvedeme jednu příhodu, hádku mezi dvěma významnými muži z Prorokových společníků, Bilálem a Abú Dharrem. Abú Dharr při hádce řekl Bilálovi, který byl černoch a býval kdysi otrokem: „Synu černošky!“ Bilál si šel stěžovat Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), a Prorok se zeptal Abú Dharra: „Ty jsi toto řekl o jeho matce? V tobě je stále něco z doby džáhilijja (doby předislámské)!“ Abú Dharr položil svou tvář na zem a řekl Bilálovi: „Při Alláhu, nezvednu ji, dokud mi na ni nešlápneš!“ Bilál odvětil: „Nešlápnu nikdy na tvář, která dělá sudžúd Alláhu!“ Takto Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) vychovával své společníky k očistě duší a objasnil jim a nám všem, že urážet ostatní kvůli jejich původu či barvě pleti apod. není islámské chování, ale chování z doby džáhilijja. Omar ibn Alchattáb se v noci bil svou tyčí do nohy a říkal si: „Cos dnes udělal (dobrého)?!“

Člověk si musí všímat svých nedostatků. Když Alláh chce dobro pro někoho, dá mu, aby viděl své nedostatky, aby byl schopný je léčit. Hodně lidí jsou však zaneprázdněni nedostatky ostatních a zapomínají na ty své.

V souvislosti s očistou duše je také třeba vědět, že muslim nemá právo chválit sebe. Alláh říká (ve významu): „Nechvalte se, Alláh ví lépe, kdo je bohabojný!“ (53:32).

Nejdůležitější věci, které pomáhají k očistě duše:

  • Vzdělávání se v užitečných naukách, zejména v islámských.
  • Duá (prosby k Alláhu).
  • Pravidelná recitace Koránu, rozjímání nad jeho významy a jeho praktikování.
  • Souzení sebe sama.
  • Čtení příběhů a životopisů zbožných.
  • Dodržování náboženských povinností a konání co nejvíce dobrovolných uctívání.
Sdílejte