Páteční kázání 9. 5. 2014 (10. radžab 1435)                                          šejch Ahmad Ragab

 Mešita v Praze

 Návrat k Alláhu

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Alláhovi služebníci! Vraťte se urychleně a kajícně k Alláhu, aby se napravily vaše osobní záležitosti i záležitosti celé naší ummy.

Vězte, že každé neštěstí, které nás postihne, je zapříčiněno hříchem, za nějž bylo přisouzeno ono neštěstí jako trest. Jediný způsob, jak celou věc napravit a trestu se zbavit je pokání. Alláh říká (ve významu): „A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští.“ (Porada:30).

Abdulláh ibn Abbás řekl: „Poslušnost (k Alláhu) zanechává světlo ve tváři, v srdci i v hrobě, a zanechává též požehnání v živobytí a lásku v srdcích lidí, zatímco hřích zanechává temnotu ve tváři, v srdci i v hrobě, a zanechává též úbytek v živobytí a nenávist v srdcích lidí.“

Je nezbytné, abychom se všichni vrátili k Alláhu a hodně Ho prosili o odpuštění a aby každý z nás opustil hříchy, které dosud dělal a pevně se rozhodl se k nim už nikdy nevrátit – a to se týká i sporů mezi muslimy, je třeba jich zanechat. Ať se každý z nás pozastaví a zamyslí se sám nad sebou a hledá mezi svými skutky své hříchy a vše napravil. A pokud se hřích týká někoho dalšího (křivda vůči někomu apod.), pak je třeba, abys poškozenému vrátil to, co mu patří dříve, než bude pozdě. V Soudný den už nebudou žádné peníze a nebude možné nic napravit. Veškeré účty budou v dobrých a špatných skutcích.

Alláh nám přikázal učinit upřímné pokání, po kterém už se člověk nikdy k hříchu nevrátí. Alláh řekl (ve významu): „Vy, kteří věříte! Obraťte se k Bohu s upřímným pokáním!“ (Zákaz:8). Alláh miluje pokání a miluje kající služebníky. Alláh říká (ve významu): „A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují!“ (Kráva:222).

Pokání je příčinou pro vstup do ráje a záchranu před peklem. Alláh říká (ve významu): „Po nich však následovali nástupci, kteří modlitbu opustili a jen vášně své sledovali, a ti se setkají s bludem – kromě těch, kdož pokání činili, víru měli a zbožné skutky konali, Ti do ráje budou uvedeni a nebudou nikterak ošizeni“ (Marie:59-60).

Častá prosba o odpuštění a časté pokání jsou příčinou rozmnožení dobra, požehnání, síly, majetků a dětí. Alláh říká (ve významu) o prorokovi Húdovi: „Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle. Neobracejte se tedy zády způsobem hříšným!““ (Húd:52). A řekl o proroku Noemovi (ve významu): „a pravil jsem jim: ,Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky i syny a připraví pro vás zahrady a řeky.“ (Noe:10-12).

I prorok Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) nám přikázal prosit o odpuštění a konat pokání. Ve výroku řekl: „Lidé! Čiňte pokání a proste Alláha o odpuštění. Já věru činím pokání a prosím Alláha o odpuštění stokrát denně.“ A v jiném výroku řekl: „více než sedmdesátkrát.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), jemuž bylo dopředu odpuštěno vše předešlé i budoucí, prosil Alláha o odpuštění a činil pokání více než sedmdesátkrát denně, tak co bychom měli dělat my hříšníci?!

Brány pokání jsou otevřené a zůstanou tak až do chvíle, kdy Slunce vyjde ze západu. Alláh je Odpouštějící a Slitovný vůči každému, kdo se k Němu kajícně navrátí. Abú Músá Al-aš’arí vyprávěl o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), že řekl: „Alláh otevírá Svou dlaň v noci, aby ten, kdo zhřešil ve dne, učinil pokání; a otevírá Svou dlaň ve dne, aby ten, kdo zhřešil v noci, učinil pokání – a to tak dlouho, dokud nevyjde Slunce ze západu.“

Vypráví se, že mezi Izraelity byl muž, který byl poslušný k Alláhu dvacet let, a pak hřešil dvacet let. Poté se podíval do zrcadla a uviděl ve svých vousech šediny, tak zesmutněl a řekl: „Bože! Byl jsem k Tobě poslušný dvacet let, a pak jsem byl hříšný dalších dvacet. Když bych se k Tobě vrátil, přijal bys mě?“ V tom uslyšel hlas, aniž by někoho viděl: „Miloval jsi nás, tak jsme tě milovali také, a pak jsi nás opustil, tak jsme tě opustili, a byl si k nám neposlušný, ale my jsme ti dali čas, a pokud se k nám vrátíš, přijmeme tě.“ Neztrácej naději v milost Boží, i kdyby tvé hříchy byly jakékoliv – Alláh je Odpouštějící a Slitovný. Alláh říká (ve významu): „Rci: „Služebníci moji, kteří jste se dopustili přestupků proti sobě samým, neztrácejte naději v milosrdenství Boží, vždyť Bůh věru odpouští viny všechny – On odpouštějící je i slitovný.“ (Skupiny:53).

Služebníci Boží! Je nezbytné, abychom se vrátili k Alláhu a hledali u Něj ochranu a pomoc ve všech věcech. Vždyť On je Všemohoucí a On je nejlepší, na koho se můžeme spolehnout a nejlepší, kdo nám může pomoct.

Jeden zbožný muž řekl: „Divím se čtyřem lidem, kteří zapomněli na čtyři věci: Divím se člověku, kterého zasáhlo neštěstí, a zapomněl na Boží slova (o proroku Jóbovi ve významu): „Postihlo mne neštěstí, však tys nejslitovnější ze slitovníků!“ (Proroci:83), když hned poté o tom Alláh řekl (ve významu): „A vyslyšeli jsme jej a odvrátili od něho neštěstí, jež nesl“ (Proroci:84). A divím se člověku, jenž je v útrapách a zapomněl na slova Boží (o proroku Jonášovi ve významu): „Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!“ (Proroci:87), když hned poté o tom Alláh řekl (ve významu): „I vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej z útrap jeho. A takto My poskytujeme záchranu věřícím.“ (Proroci:88). A divím se člověku, jehož ovládl strach a zapomněl na slova Boží (o Prorokovi a jeho společnících ve významu): „Nám postačí Bůh, a jak výtečný On je ochránce!“ (Rod Imránův:173), když hned poté o tom Alláh řekl (ve významu): „A tak se vrátili díky přízni a laskavosti Boží a nestalo se jim nic zlého.“ (Rod Imránův:174). A divím se člověku, jemuž jiní chystají úklady a on zapomněl na slova Boží (o věřícím muži z Faraónova rodu ve významu): „já pak předávám svou věc Bohu“ (Odpouštějící:44), když hned poté o tom Alláh řekl (ve významu): „Bůh jej ochránil od zlého, které mu úkladně chystali“ (Odpouštějící:45).“

Sdílejte