Páteční kázání 16. 5. 2014 (17. radžab 1435)                                       šejch Ahmad Ragab

 Mešita v Praze

Cizinci

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není Božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Ve sbírce Sahíh Muslim vypráví Abú Hurajra o Prorokovi (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) výrok: „Islám začal jako cizí a jednou se stane opět cizím, jak začal. Šťastný život nechť náleží cizincům!“ Myslí se tím, že islám začal jako cizí, protože jeho stoupenců bylo velice málo a byli terčem útoků modloslužebníků a od všech, kteří rádi v zemi šíří pohoršení. To samé nastane i na konci času. Islám bude opět cizím, protože ho bude praktikovat velice málo lidí, i když muslimů jako takových bude mnoho. Každý, kdo se bude tehdy pevně držet islámu, stane se cizím a lidé proti němu budou bojovat. Držet se pevně islámu bude stejně obtížné jako držet v sevřené dlani rozžhavené uhlí.

V některých vyprávěních zmíněného výroku je dodatek, vykládající význam slova cizinci: „Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) byl tázán: „Kdo jsou ti cizinci, Alláhův posle?“ Odvětil: „Jsou to ti, kteří se napraví, zatímco statní se zkazí.“ A ve vyprávění od Abdulláha ibn Amra: „Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl: ‚ Šťastný život nechť náleží cizincům!‘ Zeptali se: ‚Kdo jsou ti cizinci, Alláhův posle?‘ Odvětil: ‚Jsou to bezúhonní lidé mezi mnoha špatnými lidmi. Těch, kdo je neposlouchají je více než těch, kdo je poslouchají.“ A v dalším vyprávění stojí: „Náboženství začalo jako cizí a jednou se stane opět cizím. Šťastný život nechť náleží cizincům!“ Zeptali se: „Kdo jsou ti cizinci, Alláhův posle?“ Odvětil: „Jsou to ti, kteří oživují mou tradici a vyučují ji.“ A vyprávění je více.

Takovým  lidem náleží odměnou šťastný život, nebo jak je ve výroku „túbá.“ Toto slovo vyložili někteří jako ráj a jiní jako velkolepý strom v ráji. Když byl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) tázán na výklad verše (ve významu): „Vy, kteří věříte! Za duše své jste sami odpovědni; neuškodí vám ten, kdo zbloudil, jste-li vy sami správnou cestou vedeni.“ (Prostřený stůl:105), řekl: „Ale ano, přikazujte si dobré a zakazujte si špatné, ale až uvidíš, že lidi ovládla lakota a že jen následují své vášně a upřednostňují pozemský život (před posmrtným) a že si každý našel zalíbení ve svém vlastním  názoru, tak tehdy se starej jen sám o sebe a nech být lidi. Čekají vás totiž dny, v nichž bude trpělivost stejně těžká jako držet v sevřené dlani rozžhavené uhlí. Člověk, který v takových dnech bude praktikovat, bude mít padesátkrát větší odměnu než někdo, kdo dělá to samé (v jiné době).“ V některých vyprávěních výroku byl Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) tázán: „Padesátinásobek odměny jednoho z nich?“ Odpověděl: „Ba padesátinásobek odměny jednoho z vás!“ V jiném výroku Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) říká: „Uctívání v době zabíjení je stejné jako emigrace ke mně.“

Ibnulqajjim řekl: „Tato velká odměna mu náleží z toho důvodu, že je mezi lidmi cizí a že se drží sunny uprostřed temnot jejich vášní a názorů.“ Musíme se držet Slova Božího a tradice našeho Proroka (nechť ho Alláh pochválí a ochrání), napravit sami sebe a vyzývat druhé a nestydět se projevit naše náboženství a za to, že k němu vyzýváme.

Například, když nastane čas modlitby a jsi daleko od svého bytu i od mešity a hrozí, že vyprší čas modlitby, tak se pomodli kdekoliv můžeš a nestyď se. My vyzýváme lidi k Alláhu a k Jeho náboženství a nestydíme se za to. Nemáme přítelkyně a nepodáváme si ruce s cizími ženami a nestydíme se za to. Stejně tak by se muslimka neměla stydět vyzývat ženy k Alláhu. Oblékne si svůj islámský hidžáb a nestydí se za to.

Nepřátelí se s muži a nepodává si s cizími muži ruku a neodhaluje své ozdoby a nestydí se za to. My všichni musíme dát jasně najevo slovy, činy a vznešenými mravy: „My jsme muslimové a jsme hrdí na své náboženství a nestydíme se za něj! Trpíme pro své náboženství a neztrácíme naději – Toto vše přichází postupně. Člověk musí bojovat sám se sebou, aby se zlepšil. Nenechte se oklamat velkým počtem bloudících a těch, kteří se odmítají následovat správnou cestu a těch, kteří se o tom přou. Trpěliví věřící, kteří se drží správné cesty, jsou vždy menšina. Vždyť Alláh řekl (ve významu): „Uposlechneš-li většinu těch, kdož na zemi žijí, pak tě svedou z cesty Boží“ (Dobytek:116), a také řekl (ve významu): „A zajisté většina společníků si vzájemně křivdí kromě těch, kdož uvěřili a zbožné skutky konali, však takových málo je.“ (Sád:24).

Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) řekl Abdulláhu ibn Omarovi: „Buď v pozemském životě jako cizinec nebo kolemjdoucí.“ Prorok (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) byl na začátku vyzývání k islámu cizí uprostřed svého lidu, který tvořili modloslužebníci. Ubližovali jemu a jeho přátelům nejrůznějšími způsoby. Taktéž na tom byli všichni proroci. Když např. prorok Lot řekl svému lidu (ve významu): „‚Budete se stále neřestem, jež sami dobře vidíte, oddávat? Což budete i nadále z vášně chodit k mužům raději než k ženám? Ba vy věru jste lid zpozdilý!‘ A bylo odpovědí jeho lidu jedině to, že řekli: ‚Vyžeňme rod Lotův z města našeho, vždyť jsou to lidé, kteří čistí chtějí zůstat!‘“ (Mravenci:54-56). Prorok Lot a ti, kteří byli s ním, byli se jejich čistotou a vznešenými mravy cizí uprostřed jejich lidu, který neznal čistotu ani žádné mravy. Dokonce mu vytýkali to, že chtěl zůstat čistým!

Jeden moudrý a zbožný muž řekl: „Věřící je v pozemském životě jako cizinec: neděsí se jeho zla a nesoupeří s lidmi o jeho dobro. Je na tom jinak než všichni ostatní. Lidé mají od něj pokoj a on je unavený ze sebe.“ (pozn.: Tzn., že má nadživotní cíle, protože si uvědomuje, že nebyl stvořen proto, aby v tomto životě odpočíval, ale žije pro posmrtný život).

Šťastný život nechť náleží cizincům!

Sdílejte