Páteční kázání 11. 7. 2014 (13. ramadán 1435) šejch Ahmed Ragab
Mešita v Praze
Ramadán – měsíc vítězství a dobročinnosti
Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Všichni muslimové vědí, že Ramadán je měsícem, kdy se intenzivněji prosazuje dobro a vítězství na materiální i duševní úrovni. A mimo to, že je to měsíc, kdy se duše očišťuje od lakoty a učí se trpělivosti. A také je to měsíc politických i vojenských vítězství. Neboť Ramadán není měsícem zahálení a lenosti, nýbrž práce, aktivit a předbíhaní se v konání dobra. Říkáme také, ze je to měsíc vítězství, jelikož se v historii v něm událo několik bitev a z nich ta nejznámější: bitva u Badru 17. Ramadánu roku 2H., dále dobytí Mekky též o Ramadánu roku 8H a bitva u al-Qádisíja v Ramadánu roku 15H vedena Saadem ibn Abí Waqásem. Také neopomeňme otevření Andalusie, bitva u Zalaqa, u Ajn Džalút, u Hattinu a další.
Rád bych se zaměřil na jednu z těchto bitev a to je Badr. Nemíním probrat detaily, nýbrž ponaučení z této bitvy, která byla rozhodující v otázce přijetí či odmítnutí víry, jak přišlo v Koránu: „…v den spásy, v den, kdy střetla se obě vojska.“ (Kořist:41)
1) Ponaučení z této bitvy: že opravdová Vítězná pomoc přichází od Alláha, který řekl (ve významu): „A Alláh učinil vám toto pouze zvěstí radostnou a pro uklidnění srdcí vašich. A není vítězné pomoci leč od Alláha mocného, modrého.“ Rod ‘Imránův 126. Tato a další podobné situace ukazují, že věřící se mají spoléhat jen na Alláha, ale zároveň se snažit najít prostředky a podněty pro dosažení cílů, Alláh říká ve významu: „Alláh vám již vskutku pomohl u Badru, když jste byli ještě nepatrní. Bojte se Alláha, snad mu budete vděčni. (Rod ‘Imránův 123).
Prorok (s.A.s.) přikázal svým společníkům, aby vyjeli proti karavaně. Prorok jel s nimi a bylo jich celkem 300 osob. Nebyli dostatečné připraveni, protože neměli v úmyslu rozpoutat válku s Kurajšovci, ale jen převzít kořist z karavany na oplátku za to, co museli nechat v Mekce po svém odchodu do Medíny. Muslimové měli dva koně a 70 velbloudů, na kterých se střídali. I Prorok (s.A.s.) se střídal na svém velbloudovi s Abú Libabou a s Alím ibn Tálibem. Protější strana měla 1000 bojovníků a dostatečnou výstroj, však přesto vítězství bylo na straně muslimů.
2) Bereme na zřetel další ponaučení: princip společné rady a láska k Prorokovi. Ten totiž když se dozvěděl o přípravě tažení z Mekky, obrátil se o radu ke svým přátelům. Al Miqdad bin Amr mluvil za všechny a řekl když povstal: „Posle Boží, jdi s tím, co ti Alláh přikázal. A přísahám při Alláhu, že nebudeme jako synové Izraele, kteří řekli Mojžíšovi: jdi s svým Bohem a bojujte sami. My, pokračoval Miqdad, my budeme bojovat po tvé pravici i po tvé levici. Budeme stát s tebou vpředu i vzadu.“
Ponaučení z této bitvy je mnoho, ale čas nám nedovolí vše zmínit.
