Páteční kázání 27. 3. 2015 (7. džumádá-l-áchira 1436 h)                       šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Dodržujte modlitbu

 Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Modlitba je pilíř islámu, cesta do Ráje, spojení mezi služebníkem a jeho Pánem, první povinností islámu po vyznání víry, je nejvýznamnější součástí víry po vyznání jedinosti. Náš Všemohoucí a Vznešený Pán ji ve Své Vzácné Knize nazval vírou: „Alláh nechce, aby zanikla víra vaše.“ (Kráva, 2:143) – tj. vaše modlitba.

Je tím prvním, podle čeho budeme souzeni v Soudný den, jak o tom hovořil náš Prorok (sAs): „Prvním, na co bude služebník dotázán v Soudný den, je modlitba. Budete-li ji dělat dobře, půjdou vám dobře i ostatní věci. Pokud ji pokazíte, pokazíte i ostatní věci.“

Je posledním doporučením, které dal Prorok (sAs), než opustil tento svět: „Modlitba. Modlitba. Držte se Alláha v tom, co ovládá vaši víru.“ Tj. dodržujte a udržujte modlitbu.

Bylo potvrzeno podle cAbdulláha bin cAbbáse (rAa), který vyprávěl, že když byl cUmar bin al-Chattáb (rAa) zraněn, odnesl ho spolu s jedním z Prorokových druhů do jeho domu, kde omdlel. Když se rozednilo, řekli mu: „Modlitba, kníže věřících.“ Otevřel oči a zeptal se: „Už se lidé pomodlili?“ Odpověděli mu: „Ano.“ Řekl: „V islámu nemá žádné štěstí ten, kdo se nemodlí.“ Pak se pomodlil, i když jeho zranění krvácelo.

To vše dokazuje význam modlitby a její postavení v islámu.

Modlitba je nutnou charakteristikou věřících. V Koránu není zmínky o věřících a jejich činech, aniž by nebyla zmíněna modlitba na jednom z předních míst. V súře Kráva Vznešený Alláh praví: „Ali flám mím! Toto Písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné, kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají.“ (Kráva, 2:1-3)

Také pravil: „Šťastní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní.“ (Věřící, 23:1-2) A dále na začátku súry Mravenci: „Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného, vedení i zvěst radostná věřícím, kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím.“ (Mravenci, 27:1-3)

Když někdo přestoupil na islám, byla první věc, kterou ho Prorok (sAs) učil, právě modlitba, která je důkazem víry.

Jakmile se modlitba stane pro věřícího povinností, nikdy se už od ní neoprostí. Neomlouvá ho nemoc, ani překážka v podobě cesty, ani žádná starost či strach. V každém případě ji vykoná, je-li to možné, tak ve správný čas a neodkládá ji, neboť Alláh pravil: „Neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený!“ (Ženy, 4:103) Prorok řekl: „Země je mou modlitebnou a očištěním. Ať je člověk z mé obce kdekoli a zastihne ho modlitba, nechť se pomodlí.“

Dokonce i nemocný, který nemůže vstát, pokud je při plném vědomí, má se pomodlit, jak řekl Prorok (sAs) jednomu ze svých druhů, když onemocněl: „Pomodli se vstoje. Pokud nemůžeš, tak vsedě. Nemůžeš-li, tak vleže…“

Významné postavení modlitby a její vysoká pozice mezi povinnostmi věřícího je dokázána tím, že ji Alláh přikázal jako povinnost v noci při Muhammadově (sAs) cestě do nebes. Co se týče ostatních povinností, byl prostředníkem při jejich zvěstování mezi Alláhem a Jeho poslem Muhammadem (sAs) archanděl Gabriel (mír s ním).

Modlitba je povinností pro každého muslima, který dovršil sedmi let věku. Prorok (sAs) řekl: „Přikazujte svým dětem modlitbu ve věku sedmi let. Když je jim deset, můžete je i potrestat, když se nemodlí, a rozdělte je v ložnicích.“ Jakmile dítě dospěje, stává se pro něho modlitba povinností, kdy z ní není žádný dospělý omluven ani při cestě, ani při nemoci, není povinností pro jednoho a pro druhého ne, což ukazuje význam modlitby v náboženství. A co se stane s tím, kdo se vůbec nemodlí?

Alláh pravil: „Dodržujte modlitby a modlitbu prostřední a stůjte před Alláhem, pokorně Mu oddáni! A máte-li strach, pak ji konejte stojíce na nohou anebo v sedle…“ (Kráva, 2:238-239)

Modlitba je dělítkem mezi bezvěrectvím a vírou. Prorok (sAs) řekl: „Mezi věřícím a odpadlictvím, tedy bezvěrectvím je opuštění modlitby.“

Dále řekl: „Naším závazkem je modlitba. Jestliže ji opustíme, dopustíme se bezvěrectví.“ cAbdulláh bin Šafík al-cUkajlí (rAa) vyprávěl, že druhové Proroka (sAs) neviděli nic jiného, co by bezvěrec opustil, než právě modlitbu. Učenci se shodli na tom, že ten, kdo opustí modlitbu tím, že ji odmítá a nepokládá ji za povinnost, je bezvěrec. Bezvěrectví znamená podle všech muslimů opuštění náboženské obce. Kdo však modlitbu opustí z lenosti a nedbalosti, o tom se názory učenců liší, jestli jde o bezvěrce nebo jen zkaženého člověka. Ať je to jakkoli, ocitá se takový člověk ve velkém nebezpečí a hříchu podle názoru všech učenců kvůli zanechání modlitby. Prorok (sAs) říká: „Přišel ke mně od Alláha Gabriel a řekl mi: ‚Muhammade, Všemohoucí a Vznešený Alláh říká: ‚Přikázal jsem tvému lidu pět modliteb, kdo je dodrží s očistou, přesnými časy a pokleknutím, má můj slib, že vstoupí do Ráje. Kdo z toho něco sleví, nemá můj slib. Budu-li chtít, ztrestám ho, budu-li chtít, slituji se nad ním.‘“ Modlitba je závazkem mezi věřícím a jeho Pánem, který musí být splněn, je důkazem víry věřícího a jeho doznáním, že uctívá Alláha, je také způsobem poděkování věřícího svému Pánovi. Jak by mohl člověk říct, že je věřící, že je služebníkem Alláha a přitom se nemodlit?

Milí bratři a sestry, modlitba je velice prospěšná. Postačí, když zmíním jeden hadís o prospěšnosti modlitby. Ibn cUmar vyprávěl, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Jestliže člověk povstane k modlitbě, odčiní své hříchy. Jsou na jeho hlavě a ramenou, a jakmile poklekne, spadnou (tj. hříchy).“

Vy, kdo se nemodlíte, kajte se, dokud je čas. Cožpak jste neslyšeli o hříšnících v Soudný den, když budou dotázáni: „… se budou ptát na hříšníky: ‚Co přivedlo vás do Saqaru?‘ I odvětí: ‚Nebyli jsme mezi modlitbu konajícími…‘“ (Rouchem přikrytý, 74:42-43) Vy, kdo se nemodlíte, budete v Soudný den vyzváni, abyste poklekli, a nebudete toho schopni, protože jste nepoklekali před Alláhem na tomto světě: „V den, kdy lýtka budou obnažena a oni výzvu dostanou, aby na zem padli, a schopni toho nebudou. A hanba na ně padne a zraky ponížení sklopí: vždyť k padnutí na zem vyzváni byli, když ještě v bezpečí na Zemi žili.“ (Pero, 68:42-43)

Sdílejte