Páteční kázání 13. 3. 2015 (22. džumádá-l-úlá 1436 h)                                      Uday Majid

Mešita v Praze

Držte se toho, co je vám k užitku

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Abú Hurajra (NAS) vyprávěl, že Posel Alláha (NAŽM) řekl: „Silný věřící je pro Alláha lepší a milejší než slabý věřící, ačkoli jsou oba dobří. Držte se toho, co je vám k užitku, žádejte o pomoc Alláha a nebuďte bezradní. Jestliže se vám něco stane, neříkejte: ‚Kdybych udělal to a to, stalo by se to a to.‘ Řekněte: ‚Je to osud a co Alláh chce, to vykoná.‘ Slovo ‚kdyby‘ otevírá dveře ďáblovi.“

Imám an-Nawawí (nechť je k němu Alláh milosrdný) vysvětluje tento hadís takto: „Síla tady znamená odhodlání a pevný charakter v záležitostech posmrtného života…

Síla v tomto hadísu tedy znamená pevnou víru a poslušnost, pevnost názoru, odhodlání a vůli konat dobro a dobré skutky. K tomu se přidává fyzická síla, která je člověku dána proto, aby vykonával to, co je správné, protože fyzická síla sama o sobě je chvályhodná jen tehdy, je-li použita k tomu, co je Alláhovi milé.

Pak Prorok (NAŽM) říká „oba jsou dobří“. Jak silný věřící, tak slabý věřící je dobrý, protože oba jsou věřící. Silný věřící je však pro Alláha lepší, neboť má silnou víru.

Pak dává Prorok (NAŽM) radu „držte se toho, co je vám k užitku“, což znamená vynakládat veškeré úsilí na to, co je nám k užitku ve víře nebo na tomto světě. Islámští učenci rozdělili užitečné věci do dvou skupin: náboženské záležitosti a světské záležitosti. Věřící potřebuje obojí, ale nesmí ho odvádět pozemské záležitosti od náboženských a musí být v rámci dovoleného. Každý muslim se tedy musí držet toho, co je pro něho užitečné z náboženských i světských záležitostí, ale pokud se světský užitek dostane do rozporu s užitkem náboženským, musí dát přednost náboženskému užitku, protože pokud dá do pořádku věci náboženské, budou v pořádku i záležitosti světské. Ale jsou-li v pořádku světské záležitosti a náboženské ne, pokazí se i ty světské.

Proto všichni, kdo stáli na počátku naší víry (nechť je s nimi se všemi Alláh spokojen), se ze všech sil snažili držet toho, co jim bylo k užitku, aby s nimi byl Všemohoucí a Vznešený Alláh spokojen a aby mohli vstoupit do Ráje, a chtěli o tom vědět, co nejvíce. Ptali se Proroka (NAŽM), co pomůže člověku nejvíce, aby vstoupil do Ráje. Prorok (NAŽM) jim odpověděl: „Zbožnost a dobré mravy.“ Jiný muž se zeptal Proroka (NAŽM): „Posle Alláhův, řekni mi, co mám udělat, aby mě to přiblížilo k Ráji a oddálilo od Pekla.“ Odpověděl mu: „Uctívej Alláha a nic k němu nepřidružuj, modli se, dávej almužnu a chovej se dobře ke svým příbuzným.“ Když se muž otočil, dodal Prorok (NAŽM): „Bude-li se držet toho, co mu bylo přikázáno, vstoupí do Ráje.“ (podle Muslima)

Ctěný Prorokův druh Abú Barza al-Islámí (NAS) vyprávěl, že řekl Prorokovi (NAŽM): „Nauč mě něco, co pro mne bude užitečné.“ Prorok (NAŽM) mu odpověděl: „Odstraň překážku z cesty muslimů.“

Dále Prorok (NAŽM) radí žádat o pomoc Alláha Jediného, ke kterému není nic přidružováno. Držte se tedy toho, co je vám k užitku, a žádejte při tom o pomoc Alláha, Vznešeného a Všemocného, spoléhejte se na Něho, uchylujte se k Němu a nezapomínejte žádat Alláha o pomoc, i když jde o něco snadného. Prorokova (NAŽM) slova „žádejte o pomoc Alláha“ jsou důkazem toho, že každý věřící má žádat o pomoc jedině Alláha a nikoho jiného. Žádost o pomoc je isticána, je to žádost o pomoc Všemohoucího Alláha, ale je-li muslim nucen požádat o pomoc nebo potřebuje-li pomoc jiného člověka, má to být pouze prostředek a nemá to být základní opora, na kterou bude spoléhat.

Ibn Rahab říká: „O pomoc žádáme Všemohoucího a Vznešeného Alláha a ne člověka, protože věřící není schopen sám přinést prospěch a zaplatit ztrátu, nikdo jiný mu nepomáhá ve věcech náboženských či světských než Všemohoucí a Vznešený Alláh. Komu pomůže Alláh, tomu se dostane pomoci, koho nechá Alláh na holičkách, ten zůstane na holičkách… Proto při každé rakca při modlitbě prosíme Alláha a říkáme „Tebe uctíváme a Tebe o pomoc žádáme“.

Slova „nebuďte bezradní“ znamenají nepřehánět to s žádostmi a zároveň nebýt na to příliš slabý, nezlenivět a neotálet s prací, když se do ní pustíte, ale pokračovat v ní. Protože necháte-li práce, pak začnete jinou, pak ji necháte, zase začnete, potom toho zase necháte, tak neuděláte žádnou práci.

Prorok (NAŽM) vedl k tomu, že začínal tím nejdůležitějším.

Slova: „Jestliže se vám něco stane, neříkejte: ‚Kdybych udělal to a to, stalo by se to a to‘“ mají tento význam: když se budete snažit a vynaložíte úsilí, budete žádat Alláha o pomoc a vytrváte, a přesto ta věc dopadne jinak, než jste zamýšleli, neříkejte „kdybych udělal to a to, stalo by se to a to“, protože tuto věc nemůžete ovlivnit, je mimo vaši vůli. Udělali jste, co jste měli, ale Všemohoucí a Vznešený Alláh má nad tou věcí větší moc.

Když člověk vynaloží veškeré úsilí, kterého je schopen, a záležitosti dopadnou jinak, pak svěří své záležitosti Alláhovi, protože vykonal, co mohl. Tou nejlepší odměnou, kterou nám Alláh dal, je náš Prorok, který nám ukázal, jaká je v tom moudrost, když řekl: „Slovo ‚kdyby‘ otevírá dveře ďáblovi.“ To znamená, že začíná našeptávání, smutnění, lítost a starosti, až člověk pronese „kdybych udělal to a to, stalo by se to a to“. A to nedělejte. Řekněte: „Je to osud a co Alláh chce, to vykoná.“

Tento hadís je velmi užitečný. Budeme-li se řídit tímto hadísem, hodně se nám uleví.

Sdílejte