Kázání Eid Al Adha 24. 9. 2015 (10. dhú l hidždža 1436 h) šejch Ahmad Rajab
Ponaučení z poutě a příběh obětování Ismaila (mír s ním)
Chvála Alláhu, Pánu všech světů. Toto je velký poutní den a nejslavnější období, Alláh ho učinil svátkem muslimů, a proto Alláhu akbar, Alláhu akbar, Alláhu akbar, lá illáha illa Alláh, Alláhu akbar, Alláhu akbar wa lilláhi l-hamd. V tomto dni Alláh ustanovil mnoho obřadních zákonů v tomto náboženství, které vedou k duševní očistě, otevření mysli a zlepšení činů. Alláh chce, aby k němu celá umma přicházela s pokorou a poslušností a zároveň byla příkladnou a Jemu odevzdanou. Z pouti si bere každý muslim mnohá ponaučení a poznává, že ve všech je skryta nesmírná Alláhova moudrost. Někteří k ní dospějí a jiní zase nikoli. O Alláhových zákonech vůbec Ibnu Al Qajim (nechť se Alláh nad ním slituje) řekl, že islámské právo stojí na základech moudrosti a ve prospěch lidí živých i mrtvých, je spravedlivé, milosrdné a v zájmu všech lidí. A jelikož se stále nacházíme ve dnech poutních, zmíníme se o několika ponaučeních z této poutě:
- Připomínání si Alláha, jak Alláh řekl: „…aby podali svědectví o užitečných darech jim uštědřených a aby vzpomínali jména Alláhova ve dnech známých nad dobytčetem ze stád, jež Alláh jim v obživu daroval. Jezte z nich a nakrmte nuzného a chudého!“ (22:28)
- V Muzdalifa, jak Alláh pravil: „Není pro vás hříchem, budete-li usilovat o přízeň Pána svého na trzích pouti. A když provádíte běh z Arafátu, vzpomínejte Boha poblíže místa posvátného! Vzpomeňte, že On vás uvedl na správnou cestu, zatímco předtím jste byli z těch, kdož bloudí.“ (2:198)
- Při obětování, jak Alláh pravil: „A každé obci jsme stanovili obřady, aby lidé vzpomínali jména Alláhova nad dobytčetem ze stád, jež jsme jim uštědřili. A božstvem vaším je Bůh jediný, Jemu se do vůle odevzdávejte!“ (22:34)
- Při ukončení poutě, jak Alláh pravil: „A když skončíte poutní obřady své, vzpomeňte Boha, tak jako vzpomínáte na otce své, a ještě usilovně ji!“ (2:200)
- Pouť budiž konána v měsících známých. Ten, kdo se zavázal vykonat v nich pouť, nechť zdržuje se žen, prostopášnosti a hádek během pouti! Ať cokoliv dobrého učiníte, Bůh se o tom dozví; a zásobte se na cestu, však nejlepší zásobou na cestu je bohabojnost! Buďte tedy bohabojní, vy, kdož nadaní jste rozmyslem! (2:197)
A z ponaučení poutě je:
- Odevzdání se do vůle Alláha a plnění všech Jeho příkazů s poslušností a pokorou pomáhá muslimovi vykonat všechny obřady bez váhání a bez rozptylování. Například obcházení Kaaby jen sedmkrát a začínat u černého kamene tím, že ho políbíme. Dále zrychlená chůze ze Safá do Marwa a házení pouze sedmi kameny a jiné poutní obřady. Umar ibn Al Chattáb (nechť je Alláh s ním spokojen) jednou stál u černého kamene a řekl:„Při Alláhu, vím, že jsi pouhý kámen, nejsi užitečný a neuškodíš. A kdybych neviděl Posla Alláhova (s) tě políbit, tak bych tě nepolíbil.“
- Naučit se vznešenému chování
- Trpělivost při plnění obřadů
- Očekávání odměny
- Přiblížení se k Alláhovi
Další ponaučení vycházejí ze situací, kdy se tísní v davu velké množství poutníků, dále z cestování a přemisťování se z jednoho místa na druhé při poutních obřadech. (….) Například:
- Nošení poutního oděvu „al ihrám“ připomíná „kafan“ látku, kterou se balí zesnulí (je to připomínka smrti).
- Tíseň a nával poutníků připomíná den Zmrtvýchvstání, a mnoho dalších ponaučení.
V tomto velkolepém dni nesmíme zapomenout na příběh obětování Ismaila jeho otcem Ibrahímem (mír s nimi) a ponaučení, které z tohoto příběhu vyplývá. Nejdříve si musíme připomenout, jaký byl otec všech proroků a poslů, Ibrahím Al Khalil (mír s ním). Zničil všechny sochy falešných bohů, bojoval proti nevíře a zval svůj lid k víře v jediného Boha. A protože Ibrahím byl stále trpělivý a pevný ve své víře, jeho lid ho za to uvrhl do ohně a Alláh ho zachránil. Jak praví Alláh: Avšak My jsme pravili: „Ohni, vychladni a buď neškodným pro Ibráhíma!“ (21:69) Alláh ho pozvedl a jeho lid utrpěl velkou ztrátu. Po takové velké zkoušce ho Alláh postavil před další velkou zkoušku. Vnuknul mu, že má obětovat svého jediného syna, a on v té zkoušce obstál. Ibrahím se poradil se svým synem Ismailem, který tuto zkoušku přijal. A tak ho připravil k porážce a oba se odevzdali do vůle Alláhovy s úmyslem splnit tento obřad. Alláh nakonec poslal k oběti berana. Tak Alláh štědře odměnil Ibráhíma a uchoval tento obřad jako sunnu v islámu pro nás muslimy, aby všichni muslimové věděli, před jakou velikou zkouškou byl otec všech proroků a poslů postaven a jak poslušný byl jeho syn, jak Alláh pravil: „A když dospěl do věku, kdy s otcem se mohl podílet na úsilí, řekl Ibráhím: „Synáčku, viděl jsem ve snu, že tě mám obětovat; uvaž a řekni, jaké mínění máš?“ a jak byl trpělivý a odevzdaný do vůle Alláhovy, jak Alláh řekl: I odvětil: „Otče můj, učiň, co ti bylo poručeno; a bude-li Bůh chtít, mne věru neochvějným shledáš.“ (37:102)
Ibrahímova a Ismailova poslušnost, pokora, odevzdání se do vůle Alláhovy a trpělivost při splnění Alláhova příkazu byla odměněna velkou obětí z milosrdenství Alláha, jak Sám řekl v súře 37 As Sáfát, Stojící v řadách, ve verších 103-111: „A když se oba do vůle Alláhovy odevzdali a on položil ho čelem k zemi, zvolali jsme naň: „Ibráhíme, věru jsi již prokázal, že vidění jsi za pravdu měl – a takto ty, kdož dobré činí, odměňujeme, vždyť byla to jen zjevná zkouška!“ A velkou obětí jsme syna jeho vykoupili a u posledních jsme mu požehnali „Mír budiž s Ibráhímem!“ Takto odměňujeme dobro konající, vždyť on byl služebník Náš věřící! “
A na závěr bychom měli všem připomenout, abychom byli bohabojní a byli bratry v islámu ve slovech i činech. Neměli bychom zároveň ve svých prosbách zapomínat na naše bratry a sestry v nesnázích a těžkostech, ať se nacházejí kdekoli, aby Alláh pozvedl islám a muslimy k úspěchu a odvrátil křivdu a nespravedlnost od ukřivděných. Prosíme Alláha, aby nás i všechny lidi vedl stezkou přímou a nechť Alláh přijme naše nejlepší skutky.
