Páteční kázání 6. 3. 2015 (15. džumádá-l-úlá 1436 h)                             šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Nechlubte se svými hříchy

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Bratři a sestry, každý muslim by měl být bohabojný a měl by se vystříhat hříchů a špatností, měl by se držet toho, co Alláh přikazuje, a vyhýbat se tomu, co zakazuje. Ale pokud ho přemůže jeho já a jeho chtíč, nebo šlápne vedle a dopustí se hříchu nebo špatnosti, musí se rychle upřímně kát a navrátit se k Vznešenému a Všemocnému Alláhovi. Také by měl Alláha žádat, aby ho skryl, a nechlubit se hříchem nebo špatností.

Abú Hurajra (NAS) vyprávěl, že Posel Alláhův (NAŽM) řekl: „Každému z mých následovníků bude odpuštěno kromě těch, kdo se chlubí svými hříchy. Takovým příkladem je člověk, který se večer dopustí hříchu, a Alláh ho skryje. Ráno říká lidem: ‚Včera jsem udělal to a to.‘ Přičemž Alláh to zatajil. Během noci to sám Alláh skryl, ale dotyčný člověk se sám prozradí.“ (podle al-Buchárího a Muslima)

Imám al-Buchárí (nechť je k němu Alláh milostiv) zařadil tento hadís pod název „Věřící kryje sám sebe“ („Věřící je o sobě diskrétní“) a zmínil v této kapitole hadís od Ibn Umara (NAS), který vyprávěl, že se ho jeden člověk zeptal, co Prorok (NAŽM) říkal o an-nadžwá (= důvěrný rozhovor mezi věřícím a Alláhem v Soudný den). Vyprávěl, že Prorok (NAŽM) řekl: „Jeden z vás přistoupí k Alláhovi, až ho zakryje Svým stínem a zeptá se ho: ‚Spáchal jsi takový a takový hřích?‘ Člověk odpoví: ‚Ano.‘ Pak se Alláh zeptá: ‚Spáchal jsi takový a takový hřích?‘ Člověk odpoví: ‚Ano.‘ Takto ho Alláh nechá přiznat se ke všem svým hříchům a pak řekne: ‚Skryl jsem pro tebe tvé hříchy na světě a dnes ti je odpustím.‘“

Podle bin Mascúda (NAS) se traduje, že řekl: „Co Alláh skryje o věřícím na tomto světě, to skryje i na Onom světě.“

Podle cAbdulláha bin Omara (NAS) Prorok (NAŽM) řekl: „Vyhýbejte se těmto špatnostem, které Alláh zakázal. Kdo se přece něčeho dopustí, nechť prosí Alláha, aby to skryl  (tzn. nemluví o nich), a kaje se. Protože jestliže před námi někdo odhalí své hříchy, potrestáme ho, jak nám předepsal Všemohoucí Alláh.“

cUbáda bin as-Sámit (NAS) vyprávěl, že Prorok (NAŽM) řekl svým druhům: „Přísahejte mi, že nebudete uctívat nikoho jiného než Alláha, nebudete krást, nedopustíte se cizoložství, nebudete zabíjet své děti, neobviníte nevinného (nebudete šířit obvinění mezi lidmi), nebudete se protivit konání dobrých věcí. Kdo z vás to dodrží, bude Alláhem odměněn. Kdo se něčeho z toho dopustí a bude potrestán na tomto světě, bude to pro něho vykoupení. Kdo se něčeho z toho dopustí a Alláh to skryje, je to na Alláhovi, jestli ho potrestá na Onom světě nebo mu odpustí.“ „Toto jsme mu odpřisáhli,“ řekl cUbáda bin as-Sámit (NAS). (podle al-Buchárího i Muslima a dalších)

Milí bratři a milé sestry, rozhlašování hříchů je těžká nemoc, která se rozšířila mezi mnohými muslimy, nechť je Alláh přivede na správnou cestu. Příkladů na toto téma existuje mnoho a nejsou nijak omezené, může to být slovem, činem, vyzýváním k němu nebo bavením se jím, to vše je vychloubání se nebo rozhlašování hříchů. Patří k tomu neskrývané pití alkoholu, braní drog, kouření, také krášlení se a předvádění se u žen, nenošení hidžábu. To vše spadá pod termín „chlubit se svými hříchy“, kterým by se měl každý muslim a muslimka vyhnout. Prosíme Alláha, aby nás všechny uchránil a dopřál nám zdraví.

Milí bratři a milé sestry, na druhé straně, jestliže se nějaký muslim dozví o hříchu, kterého se dopustil jeho bratr muslim, nesmí mu vynadat. Žádný muslim se nesmí vyvyšovat na své bratry muslimy, nesmí jim vynadat za to, čeho se dopustili, neboť každý člověk chybuje a ti nejlepší z chybujících jsou kajícníci. Podle Džunduba bin cAbdulláha Prorok (NAŽM) vyprávěl, že jeden muž řekl: „Při Alláhovi, Alláh tomu a tomu člověku neodpustí.“ Alláh však pravil: „Kdo to přísahá Mým jménem, že tomu a tomu člověku neodpustím? Odpustil jsem tomu a tomu a tvoje dobré činy jsem učinil bezcennými.“ (podle Muslima)

Abú ad-Dardá‘ (NAS) se zastavil u člověka, který se dopustil hříchu, a lidé mu nadávali. Řekl: „Co kdybyste ho našli ve studni? Cožpak byste mu nepomohli ven?“ Odpověděli mu: „Ovšem.“ Řekl jim: „Nenadávejte svému bratrovi. Děkujte Alláhovi, který vám dal sílu a zdraví.“ Zeptali se: „Cožpak se na něho nezlobíš?“ Odpověděl: „Nelíbí se mi to, co udělal. Když toho nechá, je to můj bratr.“

Svou řeč zakončím slovy Všemocného a Vznešeného Alláha: „Konej modlitbu na obou koncích dne i v nočních hodinách, blízkých k ránu a večeru! A dobré skutky věru rozptylují špatné…“ (Húd, 11:114) Kdo provede něco špatného, nechť vykoná dobrý skutek, snad mu Alláh odpustí.

Milí bratři a milé sestry, chtěl bych upozornit na některé chyby, kterých se někteří dopouštějí při páteční modlitbě:

1) Připomínáme, že během pátečního kázání je zakázáno mluvit a vyrušovat. Traduje se, že Prorok (NAŽM) řekl: „Kdo promluví, když imám káže, dopouští se marnosti.“ Řekl také: „Kdo se dotkne oblázků, dopouští se marnosti.“ Význam slova „marnost“ (laghw / laghá) je dopustit se chyby, která smaže dobré skutky. Neznamená to, že to ruší jeho modlitbu, ale že ji má vykonat znovu, protože přišel o odměnu za páteční modlitbu. A Alláh to ví nejlépe. Každý muslim musí poslouchat a nevyrušovat během páteční modlitby.

2) Kdo slyší muezzina, má opakovat po něm. Ale jestliže vejde člověk, který se jde modlit, do mešity při druhém ázánu k páteční modlitbě, říkají učenci v tomto případě, že se má pomodlit modlitbu na pozdrav mešitě a nemá se zabývat následováním muezzina a odpovídáním mu, aby se mohl plně věnovat poslouchání kázání, protože poslouchání kázání je povinné, kdežto odpovídání muezzinovi je sunna. Sunna nemůže vytlačit povinnost.

Kdo vejde do mešity, musí se pomodlit modlitbu na pozdrav mešitě, jakmile do ní vejde, je-li tam místo, a nesmí ji odkládat na přestávku mezi oběma kázáními, což potvrzují obě sbírky správných hadísů. Džábir bin CAbdulláh vyprávěl, že Sulajk al-Ghatafání přišel v pátek, když Prorok (NAŽM) kázal, a sedl si. Prorok (NAŽM) mu řekl: „Sulajku! Vstaň a pomodli se dohromady dvě rakcy.“ Pak vysvětlil: „Když někdo z vás přijde v pátek, když imám zrovna káže, pomodlí se dohromady dvě rakcy.“

Sdílejte