Páteční kázání 24. 4. 2015 (5. radžab 1436 h) šejch Ahmad Rajab
Mešita v Praze
Pamatujte častěji na smrt
Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla Alláhu alejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Chybuje ten, kdo si myslí, že smrt je pouhý odchod, zánik, naprosté nebytí, po kterém neexistuje život, není zúčtování, žádný Soudný den, žádný Ráj ani Peklo. Pokud by tomu tak bylo, bylo by to v rozporu s moudrostí stvoření a existence, všichni lidé by si bylo po smrti rovni a nemuseli by se znepokojovat. Věřící by byl roven nevěřícímu, vrah by byl roven oběti, nespravedlivý utlačovatel by byl roven oběti křivdy, pokorný by byl roven neposlušnému atd.
Říká to jen ten, kdo si vymýšlí lži, a volá po tom, aby byl považován za blázna. Vznešený Alláh pravil: „A domnívají se ti, kdož jsou nevěřící, že nebudou vzkříšeni. Rci: ‚Ba naopak, při Pánu mém, budete vskutku vzkříšeni a potom budete poučeni o tom, co jste dělali. A to bude Alláhovi věcí velmi snadnou.“ (Vzájemné klamání, 64:7)
Smrt je čin, který není vidět a který provádí anděl smrti a jeho pomocníci tím, že zadrží duši na příkaz Vznešeného a Všemocného Alláha, jak pravil: „Rci: „Anděl smrti, jenž vás na starosti má, vás povolá a potom budete k Pánu svému navráceni!“ (Padnutí na zem, 32:11)
A dále: „… dokud nezastihne některého z vás smrt; a tehdy poslové Naši jej povolají a nikoho neopomenou.“ (Dobytek, 6:61)
Mocný a Vznešený Alláh určil každé duši okamžik smrti a zániku. Pravil: „Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte plně své odměny. A kdo se vyhne Ohni a bude do Ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užívání.“ (Rod Imránův, 3:185)
Každý, jehož osudem je smrt, jeho ložem půda, jeho společníky červi, jeho domovem hrob, jeho příbytek je pod zemí, jeho smluvenou schůzkou je Soudný den a Ráj a Peklo jsou jeho cestou, by měl přemýšlet pouze o smrti a o tom, jak se na ni připravit. Ze života nezůstává mnoho, ale lidé toho nedbají. Jak pravil Alláh: „Přibližuje se k lidem zúčtování jejich, zatímco lhostejně se odvracejí.“ (Proroci, 21:1)
Proto se traduje, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Pamatujte často na ničitele duše (smrt).“
Ad-Daqqáq (nechť je k němu Alláh milosrdný) řekl, že kdo si připomíná smrt, bude poctěn třemi věcmi: dřívějším pokáním, hlubokým přesvědčením a aktivním uctíváním. Kdo zapomene na smrt, bude potrestán třemi věcmi: odložením pokání, nespokojeností s dostatkem a leností v uctívání.
Al-Qurtubí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl, že se muslimové shodují na tom, že smrt nemá přesně stanovený věk, ani čas, ani nemoc, aby si toho byl člověk vědom a byl na to připraven.
Lidé, k smrti patří agónie, bolest, kterou nikdo nepozná kromě toho, kdo ji léčí a kdo ji zakusí. O živém člověku, který neumírá a poznal tajemství, ale mlčí: „A pak dostaví se agónie smrti jako skutečnost – a tohle je to, čemu ses vyhnout chtěl!“ (Qáf, 50:19)
cA’iša (radiAlláhu anha) vyprávěla (podle sbírky al-Buchárího), že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) držel pohár s vodou, do které namáčel ruce, otíral si jimi obličej a říkal: ‚Není boha kromě Alláha, k smrti patří agónie.‘ Pak zvedl ruku a opakoval: ‚Ó Alláhu se Svými nejvyššími společníky‘, dokud nevydechnul naposledy a jeho ruka klesla.
Vidíte, jak těžká byla agónie smrti pro milovaného vyvoleného (salla Alláhu alejhi wa sallam ), pána všech proroků, Alláhovo požehnání všem světům?
To, že Vznešený Alláh ztížil umírání svým prorokům a poslům – mír s nimi – znamená, že je pozvedl ještě výše, dovedl k dokonalosti jejich postavení. Neznamená to, že k nim byl Alláh tvrdší než k těm, kdo jsou neposlušní, nespravedliví. Tvrdost k takovým lidem je trest za jejich zločiny, není možno toto srovnávat. Umar bin al-Chattáb (radiAlláhu anhu) řekl: „Kacbe, pověz nám o smrti.“ Odpověděl: „Ano, kníže věřících. Je jako větev plná trnů, které se dostanou člověku do těla, kde se zakoření a pak je silný člověk vytrhne. Co vezme, to vezme. Co zůstane, to zůstane.“ (Tato slova byla vyřčena na smrtelné posteli.)
Umar bin al-cÁsí říkával, když žil: „Chtěl bych vidět chápajícího, odhodlaného člověka, když k němu přijde smrt, aby mi pověděl o smrti.“ Když k němu přišla smrt, řekli mu: „Abú CAbdulláhu, říkával jsi, že by sis přál vidět chápajícího, odhodlaného člověka, když k němu přijde smrt, aby ti o ní pověděl. Ty jsi ten chápající, odhodlaný člověk. Přišla k tobě smrt, tak nám o ní pověz.“ Odpověděl: „Mám pocit, jako by nebesa padla na zem a já byl mezi nimi, jako by má duše vycházela ouškem jehly.“
Proste tedy Alláha, aby nám ulehčil agónii smrti.
Muhammad bin al-Munkadir – nechť je k němu Alláh milostivý – plakal, když umíral. Zeptali se ho: „Proč pláčeš?“ Odpověděl: „Přísahám při Alláhovi, nepláču kvůli hříchu, o kterém vím, že jsem se ho dopustil, ale bojím se, že jsem udělal něco, co jsem považoval za bezvýznamné, ale pro Alláha je to velká věc.“
Kolik muslimů se dnes veřejně přiznává k velké neposlušnosti a velkým hříchům, zcela veřejně, za bílého dne, bez obav, bez studu před Pánem Země a nebes, není síly ani moci, leč u Alláha, Nejvyššího, Mocného.
Milí bratři a sestry, téma smrti je velice široké a čas nám nedovoluje se všem zmínit, ale měli bychom si vzít z tohoto ponaučení, měli byste být na takový den připraveni, nechť konají ti, kdo konají, šťastný je ten, kdo napomene druhého.
Každý, kdo toho nedbá, všichni lidé by měli mít na paměti, že konec je nevyhnutelný.
Bin cAbbás (radiAlláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) napomínal jednoho člověka: „Využij pěti před pěti: Svého mládí před stářím, svého zdraví před nemocí, svého bohatství před chudobou, svého volného času před zaneprázdněností, svého života před smrtí.“ (upraveno al-Albáním)
Prosím Alláha, aby mně i vám dopřál dobrou práci, aby nás v životě, v okamžiku smrti i po ní upevnil ve víře v Jedinost. Mucáz bin Džabal (radiAlláhu anhu) vyprávěl, že slyšel Proroka (salla Alláhu alejhi wa sallam), jak říká: „Ten, jehož poslední slova jsou ‚není boha kromě Alláha‘, určitě přijde do Ráje.“ (podle Ahmeda, Dáwúda, upraveno al-Albáním)
Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) také řekl: „Předříkávejte svým mrtvým ‚není boha kromě Alláha‘.“ (podle Muslima)
Toto dokáže jedině ten, komu to bylo od Alláha dáno, ať tedy každý muslim i muslimka koná podle těchto slov a žije a vynakládá úsilí jen pro ně.
