Páteční kázání 5. 12. 2014 (13. safar 1436)                                            šejch Ahmad Rajab

                                                                                                                    Mešita v Praze

Plnění závazku

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Dnešní promluva bude o devátém přikázání z deseti koránských přikázání, které jsou zmíněna v súře al-Ancám (Dobytek), kde náš Všemocný Pán praví: „… a dodržujte úmluvu s Alláhem! A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete toho pamětlivi!“ (Dobytek, 6:152) Dnes tedy o plnění slibu.

Autor tafsíru Al-Munár říká: „Deváté z přikázání vašeho Pána, které vám řeknu, je dodržování úmluvy s Alláhem bez čehokoli, co by tomu odporovalo. Toto zahrnuje:

1) To, čím Alláh zavázal lidi, prostřednictvím svých poslů a myšlení a zdravého rozumu, kterými je obdařil.

2) To, čím se lidé zavazují Alláhovi.

3) To, čím se lidé zavazují jeden druhému na právech v souladu s islámským právem.

Vznešený Alláh také pravil: „Vy, kteří věříte, dodržujte své závazky!“ (Prostřený stůl, 5:1)

Podle Ibn Abbáse (rAa) se traduje, že „závazky“ znamenají vše, čím Alláh zavázal své služebníky, to je vše, co dovolil, a vše, co zakázal, co uložil za povinnost, co stanovil jako trest v Koránu. Nic z toho nemá být zrazeno, ani porušeno.

Tento verš zcela jasně znamená, že nám Alláh přikázal plnit všechny správné závazky, kterými nás zavázal a kterými se zavazujeme navzájem.

Plnění znamená, že člověk dodrží veškeré své závazky, sliby a povinnosti. Alláh přikázal plnění závazků na několika místech, například ve Svém výroku: „Dodržujte věrně závazky své, neboť žádáno bude zúčtování o závazku!“ (Noční cesta, 17:34) Vznešený Alláh také pravil: „Dodržujte věrně úmluvu Alláhovu, když jste ji jednou uzavřeli…“ (Včely, 16:91)

Plnění závazku, moji milí, je jedna z vlastností Vznešeného Stvořitele. Není na světě nikoho, kdo by byl lepší a spolehlivější v plnění svého slibu, než je Vznešený Alláh, který řekl: „A kdo věrněji dodržuje slib svůj než Alláh?“ (Pokání, 9:111)

Plnění závazku je také jednou z vlastností proroků a poslů (sAs) a je to také jedna z vlastností opravdových věřících. Náš Prorok (sAs) byl ze všech, kdo dodržovali závazky, tím nejlepším, k jeho morálce patřilo plnění slibu ještě před tím, než mu bylo sesláno Zjevení. cAbdulláh ibn Abí al-Hamsá‘ (rAa) vyprávěl:

„Bylo to ještě před tím, než bylo Prorokovi sesláno Zjevení, když jsem se s ním dohodl na koupi, a zůstal jsem mu dlužen. Slíbil jsem mu, že za ním přijdu na určité místo, ale zapomněl jsem. Vzpomněl jsem si za tři dny. Přišel jsem tam a on byl stále na místě. Řekl mi: ‚Chlapče, unavil jsi mne. Už na tebe čekám tři dny.‘“ Takto se Prorok (sAs) choval, co se týká plnění závazků, po celý svůj život.

Hudhajfa bin al-Jamán (rAa) vypráví: „Neviděl jsem Badr na vlastní oči (tj. bitvu u Badru) jen kvůli tomu, že jsem vyšel se svým otcem Hasílem (otec Hudhajfy, al-Jamán je jeho přezdívka / příjmení, neboť pocházel z Jemenu) a zajali nás nevěřící Kurajšovci. Zeptali se nás: ‚Vy chcete Muhammada?‘ Odpověděli jsme: ‚Nechceme ho. Chceme jen Medínu.‘ Nechali nás odpřisáhnout před Alláhem, že odejdeme do Medíny a nebudeme bojovat po jeho boku. Když jsme přišli k Poslovi (sAs), pověděli jsme mu, co se stalo. Odpověděl: ‚Odejděte. My plníme své sliby. Budeme žádat Alláha, aby nám proti nim pomohl.‘“

Posel (sAs) byl vzorem v tomto ušlechtilém chování a vůbec ve všech dobrých způsobech. Plnil své závazky vůči všem, kdo byli kolem něj, dokonce i vůči zesnulým, kteří odešli z tohoto světa. Prorok (sAs) často vzpomínal na svou manželku Chadídžu a cenil si jí pro její dobrotu. Aby splnil svůj závazek vůči ní, z lásky k ní a aby jí oplatil, co pro něj udělala dobrého, byl pohostinný k jejím přítelkyním. Takto Prorok (sAs) pohostil jednu stařenu, která k němu s tímto přišla. Řekl: „Chodívala k nám, když ještě žila Chadídža. Ctění závazku patří k náboženství.“

Vážení Prorokovi společníci (rAa) také prosluli tímto chováním. Proč by ne? Vždyť právě oni se nejvíce řídili Koránem a sunnou, učili se u proroka Muhammada a vzdělávali se na jeho „univerzitě“ (sAs).

Plnění závazku, služebníci Alláha, zahrnuje plnění závazku vůči Alláhovi. Každý člověk by měl splnit to, co právem patří Alláhovi, co Alláhovi slíbil. Tím největším závazkem je uctívání Alláha, Jediného, a nepřidružování k Němu, neboť Alláh pravil: „Což jsem vám v úmluvě neuložil, synové Adamovi: neuctívejte satana, jenž vám je nepřítelem zjevným, nýbrž uctívejte jenom Mne? Toto je stezka přímá!“ (Já sín, 36:60-61)

Uctívání je obecný termín, který v sobě zahrnuje vše, co má Alláh rád, co Ho činí spokojeným, což je monoteismus, víra, modlitba, almužna (zakát) a další povinnosti, které Alláh lidem uložil. Plnění závazku zahrnuje také plnění závazku vůči lidem. Všechny závazky, sliby nebo povinnosti, kterými jsi zavázán vůči jiným lidem, musí každý muslim plnit, i vůči nemuslimům. Plnění závazku se týká všech lidí. Traduje se, že Prorok (sAs) řekl v jednom hadísu: „Muslimové dodržují své podmínky. Muslimové dodržují své podmínky kromě takové podmínky, která by dovolovala zakázané a zakazovala povolené.“

Plnění závazků vůči lidem také zahrnuje plnění toho, co právem patří rodičům, dětem, manželce nebo manželovi. K dalším druhům plnění závazků obecně patří také splnění přísahy, dodržování míry, plnění závazků vůči sobě samému zpytováním svého svědomí, polepšením se a očištěním se. Toto všechno jsou druhy plnění závazků.

Plnění závazků je štědře odměňováno, jak pravil Alláh: „Kdo však věrně dodrží úmluvu s Alláhem uzavřenou, tomu On uštědří odměnu nesmírnou.“ (Úspěch, 48:10)

Sdílejte