Páteční kázání 2. 1. 2015 (11. rabíc l-úlá 1436)                                   šejch Ahmad Rajab

                                                                                                                   Mešita v Praze

 Připomínáme si Prorokovy narozeniny

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Ibrahím (mír s ním) prosil ve svých modlitbách svého Pána: „Pane náš, vyšli mezi obyvatele města tohoto posla ze středu jejich, aby jim sdělovat znamení Tvá, naučil je Písmu a vědění a očistil je, vždyť Tys věru mocný i moudrý!“ (Kráva, 2:129)

Také Ježíš (mír s ním) zvěstoval příchod posla, který přijde po něm. Alláh pravil: „A vzpomeň si, jak pravil Ježíš, syn Mariin: ‚Dítka Izraele, já jsem vskutku poslem Božím k vám, potvrzujícím pravdivost toho, co bylo přede mnou sesláno z Tóry, a oznamujícím vám radostnou zvěst o poslu, jenž přijde po mně a jehož jméno Ahmad bude.‘ Avšak když předvedl jim jasné důkazy, řekli: ‚To je kouzelnictví zjevné.‘“ (Sevřený šik, 61:6)

Jeho narození přineslo nové poselství, národ a civilizaci, díky které vzkvétaly dějiny, Země se proměnila, zavládla víra, spravedlnost a konání dobrých skutků. Vyšlo světlo a narodil se on – Prorok – (sAs), pravděpodobně v pondělí, dvanáctého dne měsíce rabíc al-awwal roku Slona, tj. roku 571 křesťanského letopočtu. Byl to ten nejšťastnější den, kdy vyšlo slunce.

V těchto dnech se lidé radují, neboť si připomínají narození nejlepšího člověka, našeho Proroka Muhammada (sAs), kterého Vznešený Alláh poslal věřícím: „Věru Alláh již prokázal přízeň věřícím, když k nim vyslal posla z řad jejich, jenž sděluje jim znamení Jeho, očišťuje je a učí je Písmu a moudrosti, zatímco předtím byli v bludu zjevném.“ (Rod cImránův, 3:164)

Služebníci Alláha, v tento den si každý rok připomínáme dokonalé lidství a morální kvality, kterými Vznešený Alláh obdařil tohoto Proroka (sAs), který byl přátelský, štědrý, milostivý a milosrdný, pravdomluvný, důvěryhodný a pomáhal slabým. Jeho proslulou morálku dosvědčují svědectví jeho protivníků.  Herakleios se ptal Abú Sufjána, než přestoupil na islám, v jednom dlouhém rozhovoru: „Obviňovali jste ho ze lži, než přišel se Zjevením?“ Abú Sufján odpověděl: „Ne.“ Herakleios se ptal dál: „Je proradný?“ „Ne.“ „Co vám přikazuje?“ „Říká nám, abychom uctívali Alláha Jediného a nepřidružovali k němu nikoho, abychom zanechali toho, co říkají naši otcové, přikazuje nám, abychom se modlili, byli upřímní, počestní a drželi pospolu.“ „Jestli je pravda to, co říkáš, pak ovládne zemi, na které stojím. Kdybych věděl, že se k němu dostanu, spěchal bych, abych se s ním setkal. Kdybych byl u něho, umyl bych mu nohy.“

Muslimové, při této příležitosti se také obnovuje touha a přání, umocňují se pocity víry a přesvědčení, díky velikosti tohoto Proroka tlučou srdce věřících láskou k němu, jejich jazyky si ho neustále připomínají, následují ho všemi svými smysly. Jak by ne? Láska k němu znamená pro člověka dokonalost, je jedním ze znaků víry. Podle Anase ibn Málika (NAS) se traduje, že Prorok řekl: „Nikdo z vás není věřícím, dokud mě nebude mít raději než svého otce a svého syna a všechny lidi.“

Jak bychom ho nemilovali, když je naším přímluvcem a je nám milejší než my sami. cÁ’iša (NAS) vyprávěla: „Když jsem viděla, jak je Prorok (sAs) laskavý, řekla jsem: ‚Posle Alláhův, pros za mne Alláha!‘ Řekl: ‚Ó Alláhu, odpusť cÁ’iše všechny hříchy, kterých se dopustila, i ty, kterých se ještě nedopustila, které tají i ty, o kterých promluvila.‘ Na to se cÁ’iša zasmála tak, až se hlavou zabořila Prorokovi do klína. Řekl jí: ‚Těší tě má prosba?‘ Odpověděla: ‚Jak by mne netěšila!‘ Řekl: ‚Přísahám při Alláhovi, že toto je moje prosba za celý národ při každé modlitbě.‘“

Jeho starost o svůj národ se projevila milosrdenstvím, se kterým byl poslán, byl milosrdný ke každému člověku, malému i velkému, manželce i synovi, příbuzným i sousedům, slabým a potřebným, jeho život byl milosrdenstvím pro všechny lidi, ba dokonce pro veškeré tvorstvo. Jeho Všemocný Pán o něm pravil: „A neposlali jsme tě leč jako znamení milosrdenství pro lidstvo veškeré.“ (Proroci, 21:107)

Proto láska k němu spojovala všechny tvory. Z jeho narození se radovali všichni ostatní tvorové a všichni získali podíl na jeho milosrdenství, dokonce i zvěř byla k němu mírná a krotká, chovala k němu náklonnost a podřídila se mu, zamilovaly si ho rostliny i stromy, kmeny zaplakaly a přilnuly k němu, zdravily ho kameny i stromy. Toto je potvrzeno v životopisech Proroka (sírách).

Služebníci Alláhovi, usilujte o lásku k Prorokovi oživením jeho tradice, následováním jeho správného vedení, vyjádřete svou upřímnou lásku k němu tužbou po něm, modlete se za něho často. Podle Abú Hurajry (NAS) se traduje, že Posel Alláhův (sAs) řekl: „Nejvíce mě milují lidé, kteří teprve přijdou po mně, a jsou ochotni vzdát se rodiny i majetku, jen aby mě spatřili.“

Učte své děti lásce k Prorokovi tím, že budete vyzdvihovat jeho velikost a respekt k němu, budete se snažit jednat podle jeho slov, činů a chování a budete poslouchat jeho příkazy a doporučení.

Sdílejte