Páteční kázání 23. 10. 2015 (10. muharram 1437h)                              šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Prorokův odchod z Mekky (hidžra) – 2. část

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Odchod (hidžra) Proroka (sAs) z Mekky do Medíny byl novou etapou v budování islámské společnosti, posílením víry ve Vznešeného Alláha, krokem vstříc k dobru, vítězství a požehnání pro islám a muslimy. Z Prorokova odchodu plynou mnohá ponaučení. Zmíníme se zde o několika z nich.

1) Hidžra patří k tradici o prorocích:

Hidžra, tedy odchod jakožto následování Alláha je dávnou tradicí. Hidžra našeho proroka Muhammada (sAs) nebyla v životě poslů ničím novým, aby docílili vítězství svého náboženského přesvědčení. Odešel ze své vlasti, ze svého rodiště, aby hlásal víru, ochraňoval ji a našel úrodnou půdu, kde by byla přijata, kde by našla kladnou odezvu a kde by ji bránili. Řada proroků, kteří přišli ještě před prorokem Muhammadem (sAs), odešla ze své vlasti ze stejných důvodů, které k tomu vedly i proroka Muhammada (sAs).

Neboť je-li víra hlásána na neúrodné půdě, nijak jí to neprospěje, ba naopak jí to zabraňuje v dalším postupu a znemožňuje jí to jakýkoli pohyb. Musí se omezit na nejužší kruhy. Korán uvádí příklady, kdy poslové spolu se svými následovníky opustili svou původní vlast, aby bylo zřejmé, že jde o jednu z tradic na cestě k Alláhovi za účelem šíření víry, a aby si z toho vzal každý muslim příklad, jestliže se postaví nějaká překážka mezi něj a jeho víru, jeho hrdost, bude považován za méněcenného, bude snížena jeho důstojnost. Jestliže je muslim v zemi, kde nemůže otevřeně praktikovat svou víru nebo kde není v bezpečí před různými svody, které by mohly jeho nebo jeho rodinu svést od víry, tak musí – pokud může – z této země odejít do jiné země, kde může praktikovat svou víru a kde je v bezpečí on i jeho rodina před různými svody.

2) Zápas mezi pravdou a tím, co není pravda, je zápasem trvajícím odedávna:

Toto je platná boží norma, je však známo, k jakým následkům tento zápas povede dle Alláhových slov: „A Alláh napsal: ‚Věru že zvítězím Já i poslové Moji!‘, vždyť Alláh vskutku je mocný a silný.“ (Hádka, 58:21) A také: „A Alláh vskutku pomůže těm, kdož pomáhají Jemu – a Alláh věru je silný, mocný.“ (Pouť, 22:40)

3) Úklady nepřátel šíření víry snažící se překazit její šíření existují stále a stále se opakují, ať jde o věznění, zabíjení, popírání, vyhánění ze země. Ten, kdo víru šíří, se musí uchýlit ke svému Pánu, musí Mu důvěřovat, spoléhat se na Něho, musí vědět, že tyto úklady postihnou jedině toho, kdo je strojí, jak pravil Vznešený a Všemohoucí Alláh: „A hle, ti, kdož neuvěřili, strojili proti tobě úklady, aby tě zadrželi anebo zabili či vyhnali. A chystali úklady, avšak i Alláh chystal úklady – a Alláh je nejlepší ve strojení úkladů.“ (Kořist, 8:30)

4) Věřící se má co nejvíce spoléhat na Všemohoucího Alláha:

Kdo se zamyslí nad hidžrou a jejím naplánování, všimne se, jak se Prorok (sAs) zcela spolehl na svého Pána, byl přesvědčen o tom, že ho Alláh ochrání a nechá zvítězit Své náboženství. Toto spoléhání se není v protikladu ani neodporuje přípravám na cestu. Alláh tomu tak chtěl, aby byl odchod Proroka (sAs) zcela běžný, od utajení, po doprovod, jídlo na cestu, jízdní zvíře a průvodce. Neznamená to však, že důsledná příprava vždy vede ke kýženému cíli. Záleží na Alláhovi a Jeho vůli. V tomto ohledu se jednalo o spoléhání se na Alláha, hluboké přesvědčení o Něm a spolehnutí se na Jeho pomoc. Celý muslimský národ by ho měl následovat ve spoléhání se na Alláha, nachystání všeho potřebného a dobré přípravě. Prorok (sAs) si připravil dokonalý plán, který pak realizoval ve vší tajnosti a s veškerou dovedností, s hlubokou vírou v Alláha, jeho duše se spolehla na Alláha, který je příčinou všeho, v Jehož rukách je vše. Proto, když Abú Bakr (rAa) řekl, když byli v jeskyni: „Posle Alláhův, kdyby se někdo z nich podíval ke svým nohám, uviděl by nás,“ Prorok (sAs) mu odpověděl jako věřící člověk, mající plnou důvěru ve svého Pána: „Abú Bakře! Co myslíš, že se stane dvěma, jejichž třetím (společníkem) je Alláh?“

Toto nám pro dnešek stačí a budeme pokračovat – dá-li Alláh – v přednáškách o hidžře.

Sdílejte