Páteční kázání 10. 4. 2015 (21. džumádá-l-áchira 1436 h)                     šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

 Průběh modlitby

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Stručně zde uvádíme popis toho, jak se Prorok (sAs) modlil, který bych chtěl předat každému muslimovi a muslimce, aby se každý, kdo si ho vyslechne nebo prostuduje, snažil v tomto přiblížit Prorokovi (sAs), neboť řekl: „Modlete se tak, jak jste mě viděli modlit se.“ (podle al-Buchárího) Zde uvádíme jednotlivé body:

1) Pečlivá rituální očista. Řádně provést kompletní rituální očistu. Chce-li se věřící modlit a není-li rituálně očištěn, musí se rituálně očistit. Je-li rituálně očištěn, nemusí očistu provádět, ale pokud tak učiní, je to lepší.

2) Modlící se zaujme směr ke qible, tj. ke Kacbě, ať je kdekoli, celým tělem a v duchu pojme úmysl pomodlit se konkrétní modlitbu, povinnou či nepovinnou. Úmysl se nepronáší nahlas. Vyslovení úmyslu není dovoleno, neboť Prorok (sAs) svůj úmysl neříkal nahlas, ani jeho druhové (rAa). Podle tradice by si měl vytvořit zástěnu/závěs, ke kterému se modlí, ať je imám nebo jednotlivec. Zaujetí směru qibly je podmínkou modlitby, kromě výjimečných případů, které jsou vysvětleny v knihách islámských učenců.

3) Vyslovení takbíru: „Alláhu akbar“, přičemž se modlící dívá na místo, kam bude poklekat.

4) Pozvednutí dlaní (prsty natažené, přitisknuté k sobě) k ramenům nebo uším.

5) Položení rukou na hruď, pravá ruka na levou. Dokladem tohoto je hadís Wá’ila bin Hadžar a Qasíba bin Halab at-Tá’ího, který to vyprávěl podle svého otce (rAa). Někteří učenci uvádějí jinou verzi polohy rukou při stání. Zde je široké pole možností. Jde o věc, která je doporučována a není povinná. Nicméně první verze je správná, neboť ji potvrzují ověřené zdroje, jak jsme uvedli. A Alláh to ví nejlépe.

6) Je tradicí odrecitovat prosbu na počátku modlitby. Tato prosebná modlitba zní: „Ó Alláhu, odděl mne od mých chyb tak, jako jsi oddělil východ a západ. Ó Alláhu, očisti mě od mých chyb, jako jsi očistil bílý oděv od špíny. Ó Alláhu, smyj ze mne mé hříchy vodou, ledem a chladem.“ Místo této prosby je také možné říci: „Budiž Tobě chvála, ó Alláhu, Tebe velebíme, nechť je Tvoje jméno požehnáno, nechť je velebeno tvoje štěstí, není boha kromě Tebe.“ Může se pronášet také jiná prosebná modlitba ověřená od Proroka (sAs). Nejlepší je tyto prosebné modlitby střídat, neboť tak budeme lépe následovat tradici. Pak se řekne: „Utíkám se k Alláhovi před kamenovaným Satanem, ve jménu Alláha Milosrdného, Slitovného.“ Potom se odrecituje súra Otvíratelka Knihy (Fátiha), neboť Prorok (sAs): „Kdo neřekne fátihu, jeho modlitba je neplatná.“ Zakončí se slovem „ámen“ vysloveným nahlas, pokud se modlíme modlitbu, která se pronáší nahlas. Dále se zarecituje jakákoli část Koránu, jakou věřící umí.

7) Následuje předklon se slovy „Alláhu akbar“, ruce se pozvednou k ramenům / uším, hlava je v rovině se zády, ruce se položí na kolena s prsty od sebe. V této poloze se zůstane v klidu a řekne se: „Chvála budiž mému Vznešenému Pánu“ (subhána rabbí al-cazím), doporučuje se opakovat 3x nebo víckrát a je doporučováno spolu s tímto říkat: „chvála budiž Tobě, ó Alláhu, jenž si naším Pánem, s Tvým požehnáním, ó Alláhu, odpusť mi“ (Subhánaka allahumma rabbuná wa bihamdika, allahumma ighfir lí).

8) Pozvedne se hlava z předklonu, ruce se pozvednou k ramenům / uším a řekne se: „Alláh vyslyší toho, kdo Mu pronáší chválu“ (samica ´lláhu liman hamidah), ať se modlí jako imám nebo jako jednotlivec.

Při narovnávání se pronáší slova: „Pane náš, budiž chvála Tobě, Tobě patří hojná, dobrá a požehnaná chvála, která zaplní nebesa, Zemi i to, co je mezi nimi, a to, co si dále přeješ“ (rabbuná wa laka al-hamdu hamdan kathíran tajjiban mubárakan fíhi mal´u as-samáwáti wa mal´u al-ardi wa mal´u má ši´ita min šaj´in bacad). Pokud je člověk v modlitbě veden imámem, řekne při narovnání se: „Pane náš, budiž chvála Tobě“ atd. – viz výše. Pokud řekne jen „Pane náš, budiž chvála Tobě“, tak je to také dovoleno. Doporučuje se, aby jak imám, tak i člověk, který se modlí s ním, položil ruce na hruď tak, jak to udělal při stání před ukloněním se, neboť takto to bylo potvrzeno tradicí podle Proroka (sAs) na základě hadísu od Wá´ila bin Hadžar a Sahla bin Sacd (rAa).

9) Následuje prostrace se slovy „Alláhu akbar“, nejprve by se mělo pokleknout, teprve potom položit ruce, je-li to možné. Pokud je to pro člověka obtížné, může nejprve položit ruce a potom pokleknout. Prsty rukou a nohou by měly zaujmout směr qibly, prsty rukou by měly být u sebe. Prostrace by měla být provedena na sedmi bodech těla: čelo a nos, ruce, kolena a bříška prstů u nohou, při tom se říká: „chvála budiž Alláhovi Nejvyššímu“ (subhána rabbí al-ac), což se opakuje minimálně třikrát. Spolu s tím se doporučuje říkat: „Chvála Tobě, ó Alláhu, náš Pane, s Tvým požehnáním, ó Alláhu odpusť mi“ (subhánaka allahumma rabbuná wa bihamdika, Allahumma ighfir lí). Mají se také hodně pronášet prosebné modlitby, neboť Prorok řekl: „Při předklonu oslavujte velikost Alláha, při prostraci usilovně proste Alláha a budete vyslyšeni.“ Je možné prosit Alláha o dobro na tomto i na Onom světě, ať jde o modlitbu povinnou nebo dobrovolnou, paže se netisknou k tělu, břicho se netiskne ke stehnům a předloktí se nepokládá na zem. Prorok (sAs) řekl: „Srovnejte se při prostraci, nechť nikdo nedává ruce od těla jako pes.“

10) Se slovy „Alláhu akbar“ se zvedne hlava, dá se pod sebe levá noha a sedne si na ni, pravá se dá přes ni, ruce na stehna a kolena se slovy: „Pane, odpusť mi, slituj se nade mnou, veď mě, dej mi obživu, zdraví a sílu“ – postačí však, když modlící řekne jen „Pane, odpusť mi“  – v této poloze setrvá v klidu, dokud se každý obratel nevrátí do své polohy jako při narovnání se z předklonu, neboť Prorok si dával záležet na narovnání se z předklonu a mezi prostracemi.

11) Provede se druhá prostrace se slovy „Alláhu akbar“ a provede se totéž jako při první prostraci.

12) Zvedne se hlava se slovy „Alláhu akbar“, posadí se jako mezi prostracemi, tato „přestávka vsedě“ je doporučována, ale může se vynechat, nic se při ní neříká. Pak se vstane pokud možno na kolena, není-li to možné, může se opřít o ruce a pak vstát. Traduje se, že je doporučováno opřít se o ruce sevřené v pěst. Pak se odrecituje fátiha a další část Koránu, kterou člověk umí, pak se opakuje stejný postup jako při prvním předklonu. Pokud je člověk veden při modlitbě imámem, nesmí nic provádět rychleji než imám, protože Prorok (sAs) před tímto varoval svůj lid. Není ani dobré dělat jednotlivé pohyby současně s imámem. Tradicí je jednotlivé pohyby provádět teprve po té, co je provede imám, neprodleně a teprve, když utichne jeho hlas, neboť Prorok (sAs) řekl: „Jakmile imám provede nějaký pohyb, následujte ho a neodlišujte se od něho. Jakmile řekne ‚Alláhu akbar‘, řekněte to také, jakmile se předkloní, předkloňte se také, jakmile řekne ‚samica Alláhu liman hamidah“, řekněte: ‚rabbaná wa laka al-hamd‘, jakmile provede prostraci, proveďte ji také.“ (všichni se na tomto hadísu shodují)

13) Jestliže se modlitba skládá ze dvou úklonů (rakca), jako je modlitba úsvitu, páteční modlitba a sváteční modlitba, posadí se po druhé prostraci na levou nohu, pravou do strany, prsty pravé ruky na pravém stehně, všechny prsty sevřené v pěst kromě ukazováčku, který odkazuje na jedinost Alláha. Jestliže sevře malík a prsteník do pěsti, prostředník a palec spojí do kruhu a ukazovákem bude ukazovat, pak je to dobré, neboť takto to bylo potvrzeno podle Proroka (sAs). Nejlepší je tyto dva způsoby střídat. Levá ruka se položí na levé stehno. Tento způsob je typický pouze pro sunnu. Pak se odrecituje tašahhud ve známém znění. Doporučuje se žádat Alláha o ochranu před čtyřmi věcmi slovy: „Ó Alláhu, utíkám se k Tobě před muky pekelnými, před muky hrobu, před intrikami živých i mrtvých a před intrikami falešného Mesiáše“.

Pak se pronese jakákoli prosebná modlitba pro tento svět nebo pro Onen svět. Může také prosit za své rodiče nebo jiné muslimy, ať jde o povinnou modlitbu nebo dobrovolnou. Podle hadísu tradovaného od Ibn Mascúda Prorok (sAs) řekl, když ho učil tašahhud: „Pak je dobré říkat prosebné modlitby, pokud chce.“ To zahrnuje vše, co je užitečné pro věřícího na tomto i na Onom světě. Nakonec modlící se člověk pozdraví napravo a nalevo se slovy: „As-salámu aleikum wa rahmatu ´lláh“.

14) Jestliže se modlitba skládá ze tří úklonů (rakca) jako modlitba při západu slunce nebo ze čtyř jako polední, odpolední nebo večerní modlitba, odrecituje se část tašahhudu až po modlitbu za Proroka (sAs), pak se vstane (nejprve na kolena), zvednou se ruce k ramenům se slovy: „Alláhu akbar“ a položí se na hruď (viz výše), odrecituje se pouze fátiha. Jestliže pak odrecituje něco dalšího při třetí a čtvrté rakca, nevadí to, neboť to bylo potvrzeno podle Proroka (sAs) na základě hadísu Abú Sacída (rAa). Pokud se vynechá modlitba za Proroka (sAs) po prvním tašahhudu, také to nevadí, neboť je to doporučeno, ale není to povinné při prvním tašahhudu. Pak se odrecituje tašahhud po třetí rakca u modlitby při západu slunce, nebo po čtvrté rakca u polední, odpolední nebo večerní modlitby. Pronese se modlitba za Proroka (sAs), žádost o ochranu Alláha před muky pekelnými, muky hrobu, před intrikami živých i mrtvých a před intrikami falešného Mesiáše. Pak se pronáší co nejvíce prosebných modliteb. Jako příklad povolených prosebných modliteb uveďme: „Pane náš, dej nám dobré na tomto světě, na Onom světě a ochraňuj nás před muky pekelnými.“ Podobně, jako bylo uvedeno výše u kratších modliteb. Při tomto se tradičně sedí tak, že levá noha je vložena pod pravou a sedí se na zemi, pravá noha je vystrčená podle hadísu  Abú Hamída. Pak se pozdraví napravo a nalevo se slovy: „As-salámu aleikum wa rahmatu ´lláh“.

Pak se doporučuje připomínat si Alláha tak, jak je určeno po modlitbě.

Moji milí, každý muslim a muslimka by se měli snažit, aby se jeho modlitba podobala modlitbě Proroka (sAs), kterou jsme uvedli výše, nebo alespoň něco z ní. Abychom to shrnuli, mnohé z výše uvedených způsobů jsou doporučené nebo jsou to tradice a neznamená to, že bez nich je modlitba neplatná. Nicméně je lepší, pokud bude vykonávána takto a bude se dodržovat tradice a slova Proroka (sAs): „Modlete se tak, jak jste mě viděli se modlit.“

Nechť Alláh přijme naše modlitby.

Sdílejte