Páteční kázání 12. 12. 2014 (20. safar 1436)                                                                                                                                                                       Mešita v Praze

 Spokojenost s Alláhovým záměrem a s osudem

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Spokojenost: To jsou nejvýznamnější dveře vedoucí k Alláhovi, ráji na Zemi, klidu věřících a potěšení toužících. Ten, jehož srdce je naplněno spokojeností s osudem, je naplněn bohatstvím a pocitem bezpečí a jeho srdce je zcela oddáno láskou k Alláhovi, ke kterému se neustále obrací a spoléhá se na Něho. Ten, kdo nepoznal štěstí z uspokojení, je pravým opakem, a stará se jen o své štěstí a prospěch. O tom, jak je dobrá spokojenost, bylo zaznamenáno mnoho hadísů. Podle Anase (NAS) se traduje: „Posel Alláhův (sAs) řekl: ‚Jestliže chce Alláh pro svého služebníka dobro, uspíší jeho trest na tomto světě, a jestliže chce pro svého služebníka zlo, pozdrží jeho hřích až do Soudného dne.‘ Ve sbírce hadísů od Muslima (Sahíh Muslim) se uvádí: „Kdo se spokojí s Alláhem jako svým Pánem, s islámem jako svou vírou a Mohamedem jako svým prorokem, ten přijde do Ráje.“ Každý muslim, by měl vnitřně pociťovat tuto spokojenost a měl by ji také vyslovovat nahlas, jak řekl Prorok (sAs): „Každého muslima, který ráno i večer říká: ‚Spokojil jsem se s Alláhem jako svým Pánem, s islámem jako svou vírou a Mohamedem (sAs) jako svým prorokem a poslem‘, uspokojí Alláh v Soudný den.“

Když se ptali Ibn Šamcúna na spokojenost, odpověděl jim: „(Znamená to), že s Ním budeš spokojen jako s tím, který vše řídí a vybírá, on rozděluje, dává a odebírá, budeš s ním spokojen jako se svým bohem, kterého uctíváš a který je tvým Pánem.“

Když Umar ibn al-Chattáb přišel k Poslovi (sAs), uviděl ho spát na rohoži a pod sebou na boku a pod hlavou měl polštář z kůže vycpané lufou… Umar ibn al-Chattáb se dal do pláče a Prorok (sAs) se ho zeptal, co ho rozplakalo. Umar ibn al-Chattáb odpověděl: „Posle Alláhův, Perský král i císař jsou na tom tak, jak jsou (tj. co se týče pohodlí) a ty jsi Posel Alláhův.“ Prorok (sAs) řekl: „Copak nejsi rád, že jim bude patřit tento svět a nám bude patřit Onen svět?“

Toto je správný postoj ke spokojenosti. Cílem muslima během jeho života má být uspokojení Alláha a posmrtný život. K tomuto postoji existuje mnoho a mnoho lekcí, poučení a kázání.

Když přišel Sacd ibn Abí Waqqás (NAS) do Mekky, byl již slepý a lidé se k němu hrnuli, aby se za ně modlil, neboť jeho prosby bývaly vyslyšeny. cAbdulláh ibn a-Sá’ib vyprávěl, že k němu přišel jako chlapec a seznámili se. Jednou mu řekl: „Strýčku, ty se modlíš za lidi, ale kdybys prosil za sebe, určitě by ti Alláh vrátil tvůj zrak.“ Sacd (NAS) se usmál a pak řekl: „Chlapče, Alláhův záměr je mi milejší než můj zrak.“

Ibn Mascúd řekl: „Chudoba a bohatství jsou jako dvě jízdní zvířata. Je mi jedno, na které nasednu. Když to bude chudoba, znamená to trpělivost, a když to bude bohatství, znamená to dobročinnost.“

Zijád ibn Zádhán nám vypráví, že imám Umar ibn cAbdulazíz řekl: „Nebyl jsem v běžné situaci na tomto světě. Těší mě, že jsem v jiné.“ Traduje se o něm také, že řekl: „Když jsem se ráno probudil, radoval jsem se jen z řízení Alláhova záměru a osudu.“ Proslul také modlitbami, které často pronášel: „Bože, dej, ať jsem spokojen s Tvým záměrem. Požehnej mi v osudu, který jsi mi určil, abych nechtěl uspíšit to, co má přijít později, a zpozdit to, co má přijít dříve.“

Al-Hassan al-Basrí řekl: „Kdo s tebou bude soupeřit ve víře, soupeř s ním. Kdo s tebou bude soupeřit v pozemských věcech, tomu je nechej.“

Každý člověk by měl být spokojen s tím, co mu Alláh přidělil, a měl by vědět, že může seslat různá pokušení a zkoušky, ať je to bohatství či chudoba, zdraví či nebo, neboť Alláh pravil: „A zkoušíme vás zlým i dobrým co pokušením, a k Nám budete navráceni.“ (Proroci, 21:35)

Člověk má použít to, co má, a využít svou situaci k poslušnosti vůči Alláhovi, aby s ním byl Vznešený Alláh spokojen.

Sdílejte