Páteční kázání 4. 12. 2015 (22. Safar 1437 h)                                       šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Závěť podle islámského práva

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla Alláhu alejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Al-Buchárí i Muslim uvádějí podle Abdulláha bin Umara (radia Alláhu anhu), že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Je povinností každého muslima, který  má něco, co by mohl odkázat, aby nestrávil ani dvě noci, aniž by o tom nesepsal závěť.“ An-Nawawí (nechť je k němu Alláh milostivý) řekl: „Znamená to nabádání k tomu, aby člověk sepsal závěť. Někteří muslimové se shodli, že jde o příkaz. My se však stejně jako většina kloníme k tomu, že jde o pověření, ne o povinnost.“ Někteří jiní jsou toho názoru, že podle tohoto hadísu jde o povinnost. Nemají však k tomu žádný důkaz. Není v něm jasně zmíněna povinnost. Jestliže však má člověk dluh, nebo má u něho někdo jiný nárok nebo právo nebo vklad apod., musí jím někoho pověřit. Aš-Šáficí (nechť je k němu Alláh milosrdný) vysvětluje význam tohoto hadísu takto: „Každý muslim má mít pro všechny případy sepsanou závěť.“

Doporučuje se udělat to co nejdříve, sepsat ji, dokud je člověk zdravý, měl by mít při tom svědky, napíše do ní, co potřebuje a pokud se vyskytne něco nového, co by mělo být zahrnuto v závěti, může to být přidáno. Nemá však každý den přidávat nějakou drobnost a opakovat se.

Proto bychom chtěli říci, že závěť je dvojího druhu:

Povinná závěť: Je to závěť, ve které je sepsáno, jaké má závazky a jaké pohledávky, např. dluh, půjčka, věc, která k němu byla dána do úschovy, anebo nároky, které mu náleží u jiných lidí. Závěť je v tomto případě povinná na ochranu jeho majetku a splnění jeho závazků, aby bylo každému vráceno to, co mu náleží. K této závěti se přidává to, co muslim potřebuje, co mají jeho dědicové udělat po jeho smrti a to zejména v takové zemi, v jaké žijeme. Tyto věci jsou také nezbytné a důležité, je třeba, aby o nich muslim sepsal závěť. Závěť musí být písemná a ověřená, aby byla příslušnými úřady uznána a měla význam, protože povinnost je splněna pouze takto. Je to povinnost stejně jako to, aby byl omyt, zabalen do plátna a pohřben podle islámských pravidel. Tyto věci jsou důležité a nezbytné zejména pro toho, kdo se obává nebo myslí, že jeho rodina tyto věci neudělá. Pro informaci a abychom splnili svou povinnost zde říkáme, že co se týká hřbitova a pohřbu, neprobíhá zde vše podle islámských pravidel. Některé záležitosti jsou shodné a některé se od islámských pravidel liší, co se týká pohřbu vzhledem k situaci v těchto zemích a toho, co máme v této zemi k dispozici, co je nám dovoleno. Doufáme, že v budoucnosti to bude lepší, že budeme mít vlastní muslimský hřbitov jen pro muslimy, dá-li Alláh, a prosíme všechny, aby v tomto byli zajedno a vyvíjeli úsilí v této věci.

Druhá závěť je vhodná, doporučuje se. Je jí dobročinný dar z majetku zesnulého, třetina nebo méně, jinému příbuznému než dědici nebo jiné osobě nebo zbožné činy jako např. almužna chudým a potřebným nebo jen pro dobro věci. Toto vše jsou dobré činy, za které bude muslim odměněn. Člověk by měl také sdělit své rodině některé věci týkající se pohřbu, např. kdo ho omyje, kdo se za něho pomodlí apod., co není v rozporu s pravidly islámu. Má jim doporučit, aby zanechali všech novot a novodobých výmyslů, aby se vyhnuli přehnanému naříkání a podobným zakázaným věcem. Obzvláště pokud ví, že by něco takového mohli dělat.

Závěť nemá žádnou závaznou formu, každý uvede, co je vhodné podle jeho situace a situace jeho rodiny, své závazky a pohledávky. Jen Alláh nám dává uspět a je nám nápomocen.

Sdílejte