Páteční kázání 27. 5. 2016 (20. šacbán 1437 h)                                      šejch Ahmad Rajab

 Mešita v Praze

Dobré smýšlení o Alláhovi

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla Alláhu alejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Uvědomovat si Alláha v dobrém významu je duchovní činnost veliké váhy, má významný dopad v náboženství a pozitivní výsledek. Věřící člověk Ho potřebuje v záležitostech víry i v pozemských záležitostech. Imám an-Nawawí ve svém výkladu říká: „Dobře smýšlet o Alláhovi znamená myslet si, že bude k člověku milostivý a odpustí mu. Dobře smýšlet znamená také myslet si, že prosby budou vyslyšeny, že bude přijato pokání, že mu bude odpuštěno, prosí-li o odpuštění, že se mu dostane odměny, když bude vykonávat své náboženské povinnosti tak, jak má.“ Abú Hurajra (radhia Alláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Alláh pravil: ‚Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí, a jsem s ním, když si Mne připomíná.‘“ (všichni se na něm shodují) V tradici, která je mu (radhia Alláhu anhu) připisována, se traduje, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Všemohoucí a Vznešený Alláh pravil: ‚Jsem takový, jak o Mně Můj služebník smýšlí. Smýšlí-li o Mně dobře, počítá se mu to. Smýšlí-li o Mně špatně, počítá se mu to.‘“ Znamená to: „Jednám s ním tak, jak o Mně smýšlí, a činím to, co ode Mne očekává, dobré či špatné.“

Abdulláh bin Mascúd (radhia Alláhu anhu) řekl: „Přísahám při Alláhovi, věřícímu člověku se dostane dobra, když smýšlí dobře o Vznešeném a Všemohoucím Alláhovi. Přísahám při Alláhovi, když člověk smýšlí dobře o Vznešeném a Všemohoucím Alláhovi, dostane se mu podle jeho smýšlení, neboť dobro je v Jeho rukách.“ (podle Ibn Abí ad-Dunjá)

Základem je to, aby každý muslim vždy smýšlel dobře o svém Pánovi, kdekoli a za každých okolností.

Dobré smýšlení o Alláhovi se potvrzuje za různých okolností, např.:

1) Při úmrtí. Džábir (radhia Alláhu anhu) vyprávěl, že slyšel Proroka (salla Alláhu alejhi wa sallam), jak tři dny před svou smrtí říkal: „Když umíráte, smýšlejte o Vznešeném a Všemohoucím Alláhovi dobře.“ (podle Muslima)

Anas (radhia Alláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) přišel k mladíkovi, který umíral, a zeptal se ho: „Jak se cítíš?“ Muž odpověděl: „Přísahám při Alláhovi, Proroku Alláhův, doufám v Alláha, ale obávám se svých hříchů.“ Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) mu řekl: „Tyto dvě věci (naděje a strach) se neslučují v duši člověka jinak, než že Alláh mu dá to, v co doufá, a uchrání ho před tím, čeho se obává.“ (podle at-Tirmídhího)

2) Při neštěstí, starostech, v nouzi a dluzích:

„Ten, jenž utištěného vyslyší, když k Němu se modlí, jenž zlo odstraňuje a činí z vás dědice na zemi – je ten božstvem nějakým vedle Alláha? Jak málo dbáte na připomenutí!“ (Mravenci, 27:62)

Jednou z pozoruhodných věcí, o kterých jsem se dočetl na toto téma, jsou slova az-Zubajra bin al-Awwáma, potvrzená ve sbírce hadísů al-Buchárího, která řekl svému synovi Abdulláhovi (radhia Alláhu anhu): „Synu, budeš-li mít potíže splatit některý z mých dluhů, žádej o pomoc mého Pána.“ Abdulláh řekl, že vůbec nepochopil, co tím myslel, a tak se zeptal: „Otče, kdo je tvůj Pán?“ Az-Zubajr odpověděl: „Alláh.“ Pak Abdulláh řekl: „Přísahám při Alláhovi, kdykoli jsem měl potíže se splacením jeho dluhů, řekl jsem: ‚Pane az-Zubajra, splať za něj jeho dluhy.‘ A Alláh (mi pomohl) je splatit.“

3) Při prosebných modlitbách a pokání. Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Když prosíte Alláha, buďte přesvědčeni o tom, že vaše prosby budou vyslyšeny.“

 4) Při vykonávání zbožných skutků.

Zde je rozdíl mezi dobrým smýšlením a domýšlivostí.

Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Rozdíl mezi dobrým smýšlením a domýšlivostí je zřejmý. Dobře smýšlet znamená začít pracovat, nabádat k práci, napomáhat jí a pokračovat v ní a to je správné. Vyzývá-li člověk k nečinnosti a dopouští se neposlušnosti, je to domýšlivost. Dobře smýšlet znamená mít naději. Koho naděje vede k poslušnosti a odvádí od neposlušnosti, pak je to správná naděje. Jestliže člověk nic nedělá a něco očekává a očekávání ho vede k nečinnosti a nedbalosti, pak jde o domýšlivce.“

Dobře smýšlet o Alláhovi znamená dělat vše pro to, abychom dosáhli toho, co je dobré, a zanechat všeho, co může přinést něco špatného. Toto je chvályhodné doufání. Pokud však dobře smýšlíme o Alláhovi a přitom neplníme své povinnosti, děláme, co je zakázané, tak je to ostudné a je to jištění se před Alláhovými úklady.

Věřící musí spojit dobré smýšlení, správné jednání a strach z Vznešeného Alláha. Není v tom žádný rozpor, vše má své místo. Existuje mnoho veršů a hadísů, které toto potvrzují.

Al-Hasan al-Basrí – nechť je k němu Alláh milostiý – říká: „Věřící dobře smýšlí o svém Pánu a daří se mu. Neřestný člověk špatně smýšlí o svém Pánu a nedaří se mu.“ (podle Ahmada)

Svou řeč zakončím slovy Vznešeného Alláha:

„Vězte, že Alláh je strašný v trestání Svém a že Alláh je i odpouštějící, slitovný.“ (Prostřený stůl, 5:98)

Sdílejte