Páteční kázání 28. 10. 2016 (27. muharram 1438 H)            šejch Ahmad Rajab

                          Mešita v Praze

Nebezpečí následování vášní

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

„Al-hawá“ = touha, vášeň, přání, znamená přiklánění se k něčemu, co chceme. Alláh stvořil člověka s touto touhou a učinil ji jeho přirozeností. Někdy je nezbytná pro samotnou existenci člověka, například když se přiklání k jídlu, pití, uzavírání sňatku, a proto Alláh stanovil určitá pravidla, která se tohoto týkají. Je třeba, aby lidé dodržovali tato pravidla. Kdo však následuje své touhy a přání ve většině případů, neomezí se na stanovené meze a nejčastěji následuje svou touhu v tom, co je špatné a zakázané, proto Vznešený Alláh pravil: „Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (Vytrhující, 79:40-41)

Muslimové a muslimky, následování vlastní touhy je vážná nemoc a velká pohroma, velké pokušení, kdo mu unikne, ten je zachráněn, kdo do něho upadne, bude zničen, Vznešený Alláh před ním varoval, varoval před ním i Jeho Posel (salla lláhu ʻalejhi wa sallam). Je to nejhorší nemoc, která může postihnout duši, nejhorší vlastnost, která se objevuje v chování, ovládne-li člověka, zbaví ho rozumu, nedokáže rozumně uvažovat, nerozpozná, co je správné, bude se řídit jen tím, co je v souladu s jeho touhou, nebude se dívat na nic jiného než na to, co je jeho přáním, bude poslouchat jen to, co se mu líbí, touha ho oslepí natolik, že ztratí schopnost rozlišit pravdu, neuvidí následky, zůstane hluchý k tomu, co je dobré, nepodřídí se pravdě. Touha je skrytá, člověk o ní možná ani neví, musí zcela odpoutat svou duši od všech tužeb, všeho chtíče, je třeba být doopravdy bohabojný, vše, co děláme, zasvětit jedině Jemu, tehdy člověk dospěje k rozlišení mezi tím, co je správné a co špatné.

Moji milí bratři a sestry, východisko a záchrana před následováním touhy je následování pravdy, což také bylo ustanoveno, aby byli lidé vyvedení z temnoty na světlo, ze scestí na správnou cestu. Je to jediný správný způsob, jediná cesta, díky které se lidé zachrání před pokušením a ovládnou svou touhu. Není jiné cesty než následování toho, co bylo stanoveno, není jiné záchrany než podrobení se tomu, co bylo stanoveno, postavení se proti své touze. K tomuto Vznešený Alláh praví: „Jestliže ti neodpovědí, tedy věz, že jen vášně své následují. A kdo více bloudí než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od Alláha? Neboť Alláh věru nepovede lid nespravedlivý.“ (Příběh, 28:50) Také pravil: „Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Alláhovy, vždyť věru ty, kdož z cesty Alláhovy sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.“ (Sád, 38:26) A také: „Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: ‚Uvěřil jsem v to, co Alláh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi.‘“ (Porada, 42:15) O těch, kteří jsou na posledním stupni zbloudění, na který sestoupí ti, kteří následují své touhy, neboť neznají na světě nic jiného než svou touhu, Vznešený Alláh – Jemu patří chvála – praví: „Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Alláh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Alláha správnou cestou? Což se nevzpamatují?“ (Klečící, 45:23) Varoval také před následováním těch, kdo následují jen svou touhu a kdo jsou na scestí: „A nenásledujte scestná učení lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali zbloudit mnoha jiným – a ti věru zbloudili z cesty rovné!“ (Prostřený stůl, 5:77)

Posel Alláhův (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) varuje před následováním svých vášní: „Mám u vás obavy z toho, abyste se neživili tím, co je zakázané, abyste se nedopouštěli cizoložství a nenásledovali své vášně.“ Traduje se, že také řekl: „Tři věci vedou ke zkáze a tři k záchraně. Ke zkáze vede lakota a neplnění toho, co komu právem náleží, následování vášní a zahleděnost do sebe. K záchraně vede skrytá i otevřená bohabojnost, umírněnost v čase chudoby i bohatství a spravedlnost ve chvíli hněvu i spokojenosti.“

Kníže věřících, Alí bin Abí Tálib (radhí Alláhu anhu) říká: „Nejvíce se u vás bojím dvou věcí: neutuchající naděje a následování vášní. V případě neutuchající naděje se zapomíná na Onen svět. V případě následování vášní se odvracíte od toho, co je správné.“

Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Každý rozumný člověk ví, že zkaženost světa a jeho zkáza pochází z upřednostňování názoru před zjevením, vášní před rozumem. Jakmile se tyto dva špatné principy usadí v duši, je její zkáza jistá. Usadí-li se v nějakém národu, stane se zcela zkaženým.“

Bratři a sestry, Vznešený Alláh se ve Své Knize zmiňuje o vášních jen v negativním smyslu. Varuje před nimi také Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam). Původ slova pochází od významu nechat člověka upadnout do propastí, jejichž hloubku zná jen Alláh. Rozumný člověk uchrání svou duši před potěšením, které následuje bolest, před touhou plodící lítost, před přáním, po kterém přichází smutek. Oheň je obklopen touhami a potěšeními. Naopak Ráj je obklopen pohromami a těžkostmi. Největší nemocí je následování vášní a nejlepším lékem je odporování touze. Člověk dosáhne úplnosti jedině tehdy, když upřednostní své náboženství před svou touhou, a když bude jeho touha v souladu s jeho náboženstvím.

Sdílejte