Páteční kázání 4. 11. 2016 (4. safar 1438 H)                       šejch Ahmad Rajab                                                                                                              Mešita v Praze

Podstata víry

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Víra je životem duše i těla, balzámem štěstí, cílem vysvobození na tomto i na onom světě, dodává duším klid a uspokojení, vždy když člověk postoupí na žebříčku víry, pocítí její chuť, uvědomí si její krásu a jeho duše se díky ní uklidní. Skutečná víra, kterou nám přinesl prorok Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), stojí na třech pilířích, na ničem jiném, a tyto pilíře jsou:

1) vnitřní přesvědčení

2) mluvené slovo

3) činy

Imám aš-Šáficí řekl: „Prorokovi druhové a ti, co je následovali, se shodovali na tom, že víra je slovo, čin a úmysl, přičemž jedno bez druhého nemůže existovat. (Výklad přesvědčení sunnitů)

První pilíř (přesvědčení) v sobě zahrnuje dvě věci, které musí být uskutečněny:

1) přijetí srdcem, čímž se myslí uznání srdce a jeho přesvědčení, že to, co zvěstoval Alláh a Jeho Posel (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Pravda, jejich rozhodnutí je spravedlivé, v tomto přesvědčení není ani zrnko pochybnosti, ani nejistoty.

2) činy srdce, čímž se myslí to, co Všemohoucí a Vznešený Alláh uložil člověku za povinnost, a tím je neochvějná víra, která nezná žádných pochyb o Alláhovi, Jeho andělech, Jeho knihách, Poslech, Soudném dni, zmrtvýchvstání, dobrém i špatném osudu. Všechny tyto věci, jak jsme si také všimli, jsou součástí činů srdce a je k tomu nezbytné uznání srdce, jeho přesvědčení. K těmto činům také patří láska k Alláhovi a Jeho poslům, láska a nenávist na cestě Alláhově, očištění duše od přidružování, pokrytectví, věrné uctívání Alláha a nikoho jiného a další. Všechny tyto věci a některé další patří k činům srdce.

Důkazů o stanovení podmínky vnitřního přesvědčení je mnoho, zmíníme z nich například slova Vznešeného Alláha: „A říkají kočovní Arabové: ‚Uvěřili jsme!‘ Rci: ‚Neuvěřili jste! Spíše řekněte: Přistoupili jsme k islámu!, neboť víra ještě nevešla do srdcí vašich. Budete poslouchat Alláha a posla Jeho, On věru nedopustí, aby ztratilo se něco ze skutků vašich…‘“ (Komnaty, 49:14) Srdce je tedy místem, kde sídlí víra. Tento verš a mnohé další dokazují, že víra srdce a jeho přesvědčení jsou základem víry a její podstatou. Kdo ztratí víru srdce, nemá žádnou víru. Druhým pilířem je mluvené slovo a tím jsou dvě vyznání: vyznání, že není boha kromě Alláha a že Mohamed je Poslem Alláhovým. V hadísech existují důkazy o tom, že podmínkou víry je vyslovení tohoto dvojího vyznání a hluboké přesvědčení o nich. Tímto dvojím vyznáním nemá být jen jejich vyslovení, ale stvrzení jejich významu a jejich přijetí navenek i v mysli. Toto vyznání má u Alláha velký význam pro toho, kdo ho vysloví. Třetím pilířem jsou činy a těmi se myslí plnění Alláhových přikázání a vyhýbání se tomu, co zakázal. Důkazů o tom, že toto patří k víře, je nepočítaně, zmíníme se tedy o některých z nich, například slova Vznešeného Alláha: „Věřícími jsou věru ti, jichž srdce se zachvívají, když Alláha je vzpomínáno, a jichž víra se znásobí, když přednášena jsou jim Jeho znamení, a na Pána svého spoléhají, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají. Toto jsou praví věřící, pro ně jsou připraveny hodnosti vysoké u Pána jejich i odpuštění i příděl štědrý.“ (Kořist, 8:2-4)

Zamyslete se nad tím, jak Alláh popisuje pravé věřící, že jsou to ti, kdo konají zbožné skutky, což je důkazem toho, že zbožné skutky jsou znakem a součástí víry. Jejich vlastnosti Vznešený Alláh také popsal v úvodu súry Věřící. Víra je v Koránu zmiňována vždy ve spojení se zbožnými skutky a veršů na toto téma je mnoho. Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Víra je něco přes sedmdesáte či něco přes šedesáte druhů a nejlepší z nich je řící: Není boha kromě Alláha. A nejnižší z nich je odstranění překážky z cesty. A stud je druhem víry.“ (podle Muslima) Pro imámy byl tento hadís důležitý a pokládali ho za základ zahrnutí zbožných skutků do víry a za jednu z jejích podob. V tomto hadísu je jasné prohlášení, že víra je základ, který má řadu podob, a každá z těchto podob se nazývá vírou: modlitba je vírou a také půst, pouť do Mekky, almužna, činy, které jsou skryté, jako např. skromnost, spoléhání se na Alláha… Mezi těmito podobami jsou některé, které víru ruší, když se přestanou dělat, jako je např. vyznání víry, a jiné ne, např. odstranění překážky z cesty. Mezi těmito dvěma jsou podoby, které se od sebe ve velké míře liší, některé jsou spíše podobné vyznání a blíží se mu, a některé jsou spíš podobné odstranění překážky z cesty. Toto je skutečná víra a její pilíře. Vnitřní přesvědčení a víra projevovaná činy jsou od sebe neoddělitelné v tom smyslu, že není možné, aby člověk tvrdil, že má víru ve svém srdci, a nevykonával přitom žádné zbožné skutky a nezdržoval se věcí zakázaných. Takové tvrzení není z hlediska islámského práva možné a navíc není ani reálné, neboť kdo má víru v srdci, začne konat a vysloví vyznání víry. Al-Hasan al-Basrí –nechť je k němu Vznešený Alláh milostivý – řekl: „Víra není jen přání a ozdoba, ale něco, co je pevně usazeno v srdci, co potvrzují činy.“

Sdílejte