Páteční kázání 11. 11. 2016 (11. safar 1438 H)                   šejch Ahmad Rajab

                          Mešita v Praze

Přej lidem to, co přeješ sám sobě

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Al-Buchárí i Muslim tradují hadís podle Anase bin Málika (radhia lláhu anhu), kde Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Žádný z vás nevěří, dokud si nepřeje pro svého bratra, co si přeje pro sebe samého.“ Zápor v tomto hadísu neznamená úplné popření víry, ale znamená, že víra není úplná. Tento hadís je velmi významný, je to ústřední bod celé víry. Kdyby se podle něho lidé chovali, skončily by mnohé špatnosti a spory mezi lidmi. Dojde k tomu jedině tehdy, když je člověk oproštěn od zlosti, podvádění a závisti. Závist znamená, že člověk, který závidí, nechce, aby byl někdo v čemkoli lepší než on, měl se lépe, anebo se mu vyrovnal, chce nad všemi vynikat, být jedinečný.

Víra je o něčem jiném. Věřící se mají sdílet vše, co jim Alláh dal dobrého, aniž by kvůli tomu byli o něco ochuzeni. Islám vychovává svůj lid k pocitu sounáležitosti, že tento lid tvoří jeden národ, jedno tělo, jak praví Vznešený Alláh: „Věřící jsou si přece bratry.“ (Komnaty, 49:10) a také: „Hle, tato vaše obec je obcí jedinou.“ (Proroci, 21:92)

Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) tento význam potvrdil a ujišťoval o něm. Řekl (salla lláhu ʻalejhi wa sallam): „Muslim je bratrem jinému muslimovi. Neměl by se k němu chovat nespravedlivě, neměl by ho přenechat (ďáblovi nebo svému špatnému já). Kdo plní potřeby svého bratra, tomu splní Alláh jeho potřeby. Kdo pomůže svému bratrovi v nesnázi, tomu Alláh ulehčí od nesnáze v Den zmrtvýchvstání, kdo skryje chybu svého bratra, tomu Alláh skryje jeho chybu v Den zmrtvýchvstání.“ Slovo „přenechat“ znamená také, že ho nenechá s někým, kdo mu škodí, nebo dělat něco, co mu škodí, ale pomůže mu a bude ho od toho držet dál.

Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) také řekl: „Věřící jsou ve své vzájemné laskavosti, soucítění a účasti jako jedno tělo. Onemocní-li jedna jeho část, reaguje na to celé tělo nespavostí a horečkou.“ Proto islám vychovává své stoupence k tomu, aby přáli svým bratrům a sestrám ve víře vše dobré tak, jak by si to přáli sami pro sebe, a je to jedním ze znaků dokonalé víry. Kdo se takto nechová, tak jeho víra není úplná. Přání všeho dobrého a správného vedení pro všechny je v islámu znakem jeho stoupenců. At-Tirmízí a Ibn Mádža vyprávějí podle Abú Hurajry (radhia lláhu anhu), který citoval slova Proroka (salla lláhu ʻalejhi wa sallam): „Buď laskavý ke svému sousedovi a budeš věřícím, přej lidem to, co přeješ sám sobě, a budeš muslimem.“

Imám Muslim tradoval podle Abdulláha bin Amra bin Ás (radhia lláhu anhu), že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Kdo si přeje být zachráněn před Ohněm pekelným a vstoupit do Ráje, měl by zemřít ve stavu úplné víry v Alláha a v Soudný den a měl by jiným lidem dělat to, co by si sám přál, aby mu dělali.“

Tato vlastnost je jedním z nejdůležitějších důvodů pro vstoupení do Ráje. Imám Ahmed tradoval podle Jazída al-Qušajrího, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Chceš do Ráje?“ Odpověděl: „Ano.“ Na to mu řekl: „Pak přej svému bratrovi ve víře to, co by sis sám přál.“

Naši předkové přáli svým bratřím (sestrám) ve víře jen dobré a nepřáli jim nic zlého, báli se, aby je nepostihlo nic špatného bez ohledu na to, jak daleko od sebe byli. Abdulláh bin Abbás říká: „Když slyším, že v některé muslimské zemi prší, raduji se, přestože tam není moje stádo.“

Mezi další projevy toho, že jiným přáli jen dobro, patří i to, že se nezdráhali druhým radit, i kdyby je to mělo připravit o něco z výdobytků tohoto světa. Muhammad bin Wásic – nechť je k němu Alláh milostivý – šel na trh, aby prodal osla. Zastavil se u něho muž, který chtěl osla koupit a zeptal se Mohameda bin Wásic: „Byl bys spokojeny, kdyby sis ho nechal pro sebe?“ Mohamed odpověděl: „Kdybych ho chtěl pro sebe, neprodával bych ho.“

Je pro nás tedy dobré, abychom byli připraveni přát druhým dobré a abychom jim byli užiteční.

Sdílejte