Páteční kázání 26. 8. 2016 (23. dhú l qadá 1437 H)                             šejch/ Ahmed Ragab                                                                                                                Mešita v Praze

Ptejte se těch, kdo mají znalost

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Vznešený Alláh chválí učené lidi a přikázal se s nimi radit, když něco nevíme. Pravil: „… a zeptejte se lidí, jimž dostalo se připomenutí, nevíte-li!“ (Včely, 16:43)

Měli by se vyjadřovat k různým událostem, které postihnou lidi, nepokojům a závažným věcem, protože chápou více než jiní, vědí více než jiní, mají velkou prozíravost čerpající ze zjevení více, než kdokoli jiný. Vznešený Alláh pravil: „Kdyby se však s ní obrátili na Posla anebo na ty, kdož mezi nimi mají autoritu, dozvěděli by se ji tak ti, kteří se mezi nimi snaží proniknout k pravdivosti její.“ (Ženy, 4:83) A také pravil: „A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Alláhovi a Poslu – jestliže věříte v Alláha a v Den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku.“ (Ženy, 4:59)

Předání Alláhovi znamená obrátit se na Korán, předání Poslovi znamená obrátit se na sunnu. Ti, kdo nejlépe znají Korán a Prorokovu (salla lláhu ʻalejhi wa sallam)  sunnu, jsou právě učení lidé. Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam)  řekl: „Copak se nemohli zeptat, když nevěděli?“ Tedy zeptali se učenců, když měli nějaký problém. Existuje mnoho veršů a hadísů, které kategoricky zakazují a varují před tím, aby kdokoli říkal něco o Alláhovi nebo Prorokovi (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), nebo vynášel nějaký soud, aniž by měl patřičné znalosti. Například Vznešený Alláh pravil: „Rci: Pán můj věru zakázal jen necudnosti veřejné i tajné, hřích a bezprávnou svévoli; a dále, abyste přidružovali k Alláhovi to, k čemu On neseslal oprávnění, a mluvili o Alláhovi to, o čem nemáte ponětí.“ (Rozpoznání, 7:33)Mluvení o Alláhovi bez patřičných znalostí je přirovnáváno k přidružování, slovy Vznešeného Alláha: „A nenásleduj to, o čem vědění nemáš, vždyť sluch, zrak i srdce budou všechny žádány, aby počet vydaly.“ (Noční cesta, 17:36)

Alláh pravil: „Neříkejte tedy to, co jazyky vaše lživě tvrdí: ‚Toto dovoleno je a toto zakázáno!‘ vymýšlejíce si tak proti Alláhovi lež. Věru ti, kdož proti Alláhovi lži si vymýšlejí, ti nebudou mezi blaženými.“ (Včely, 16:116)

O tom, kdo vynáší soudy, aniž by k tomu měl znalosti, Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam)  řekl: „(… Zabili ho! Nechť je Alláh zabije!) Nemohli se snad zeptat, když nevěděli? Nevědomost se léčí zeptáním se.“ (podle Abú Dáwúda a dalších)

Abdulláh ibn Amr bin al-Ás (radhia Alláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam)  řekl: „Alláh nebere vědomosti lidem tak, že by jim je sebral, ale bere je tak, že si bere život náboženských učenců, až žádný z nich nezůstane naživu. Pak si lidé zvolí jako své vůdce lidi neznalé a ti, budou-li požádáni o vynesení rozhodnutí týkajícího se náboženství, ho vydají bez znalostí. Následkem toho sejdou z cesty a svedou z cesty i ostatní.“ (podle al-Buchárího a Muslima)

Kdo vynáší rozsudek bez znalostí, odklání se od Pravdy a svádí i ty, kdo se řídí jeho soudem.

Lidé, vydání náboženského stanoviska, fatwy, je vážná věc. Je to velká odpovědnost. Kdo má vědomosti, nechť je řekne, kdo neví, nechť řekne: „Alláh to ví nejlépe.“ Kdo je bohabojný, nepouští se do záležitostí, které dobře nezná. Druhové Proroka (salla lláhu ʻalejhi wa sallam)  se zdráhali vydávat náboženská stanoviska v některých otázkách, i přes vědění, které jim Všemohoucí a Vznešený Alláh dal. Ibn Sírín řekl: „Nikdo se neobával více toho, co neví, než Abú Bakr a po něm Umar.“

Mnozí z našich předků odpověděli „nevím“ nebo „neznám to dobře“, anebo „zeptej se někoho jiného“ nebo „zeptej se učenců“, když byli dotázáni, kvůli své bohabojnosti a zbožnosti. Když se však vědění a zbožnost staly vzácnějšími, začali vydávat stanoviska i ti, kdo vědomosti nemají, jsou neznalí, a vydávání stanoviska se stalo tou nejjednodušší věcí pro všechny neznalé, kteří se začali vyjadřovat ke všemu. Alláh budiž milosrdný k časům, kdy imám Málik řekl: „Už nějakých deset let přemýšlím o jedné věci a dosud jsem nedospěl k jednoznačnému názoru.“ Řekl také: „Někdy jsem řešil nějakou otázku celé noci.“

Zmocňuje se mě nesmírný údiv, když vidím všechny ty, kdo se vrhají do bran vědění v jakékoli otázce týkající se islámského práva, mluví o ní a nedají si ani práci s tím, že by si o ní něco nastudovali a zjistili důkazy o tom, že jde o věc povolenou či zakázanou, nebo co je na ní správné a přijatelné, aby se tím řídili, neboť Alláh pravil: „Následujte to, co bylo vám sesláno od Pána vašeho, a nenásledujte jiných pánů vedle Něho!“ (Rozpoznání, 7:3) Ba dokonce se setkáváme s iniciativou a soutěžením ve vydání určitého stanoviska a vyjádření názoru pod záminkou, že jde o jejich úhel pohledu. Úhel pohledu nemusí být správný. Jakoby věda o náboženském právu byla tématem, o kterém se mluví u debatního stolu, a každý řekne svůj názor a očekává a představuje si, že toto je stanovisko dle islámského práva! A to navzdory tomu, že tito běžní lidé nebo intelektuálové, pokud by člověk, který není specialistou v oboru, ve kterém jsou tito lidé specialisty, mluvil o tomto oboru a tvrdil, že jeho názor je správný a přitom by to, co říká, nemuselo být správné, tak by se na něho dívali podezřívavě a pustili by se do něho, protože mluvil o něčem, co dobře nezná, a kdo mluví o něčem, co dobře nezná, říká podivné věci!

A měli by pravdu… Ale proč toto pravidlo a tuto metodu neaplikují také na sebe? Jako by islámské právo byla věda dostupná pro všechny, ve které mohou být všichni odborníky, a o jiných vědách mohou mluvit jen ti, kdo v nich získali specializaci a ohýbali svá kolena, aby toto vědění získali?!

Buďte bohabojní, nemluvte a nevydávejte stanoviska bez patřičných vědomostí. Buďte bohabojní, zvažte, od koho se učíte svému náboženství. Nedůvěřujete přece komukoli, když jde o váš majetek, podnikání, práci, že pro vás něco udělá, aniž byste si ho neprověřili, neověřili jeho zkušenosti a znalosti. Náboženství je na prvním místě, je důležitější, abyste prověřovali a zjišťovali, od koho berete své znalosti a náboženská stanoviska, musí to být člověk učený, zbožný a bohabojný.

Alláh dal mně i vám vedení Svou Knihou a sunnou Svého proroka Muhammada (salla lláhu ʻalejhi wa sallam).

Sdílejte