Páteční kázání 21. 4. 2017 (24. radžab 1438)

 Ahmad Ragab

Mešita v Praze

Význam modlitby

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel.

Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství

Modlitba je nejvýznamnější z aktů uctívání, stojící na nejvyšším místě. Dokladem toho je, že Všemohoucí Alláh ji nařídil přímo na nebesích, bez prostředníka, při noční cestě. Ostatní akty uctívání seslal prostřednictvím archanděla Gabriela Prorokovi (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) jako příkaz od Vznešeného, Mocného Alláha.

Modlitba je pilířem víry, cesta do Ráje, je to vztah mezi služebníkem a jeho Pánem, je to první z povinností islámu po vyznání jedinosti Alláha, je to nejvýznamnější součást víry po vyznání jedinosti, náš Vznešený a Všemohoucí Pán ji ve své Knize nazval vírou, když pravil: „Vždyť Alláh nechce, aby zanikla víra vaše…“ (Kráva, 2:143) – tzn. vaše modlitba.

Je to první věc ze všech činů, na kterou bude služebník dotázán v Soudný den, jak nás o tom zpravil náš Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam). Bylo potvrzeno, že řekl: „První věcí ze všech činů, na kterou bude služebník dotázán v Soudný den, je modlitba. Pokud byla správná, podařilo se mu to a uspěl, pokud byla špatná, selhal a utrpěl škodu. Pokud z ní něco chybí, Vznešený a Všemohoucí Alláh pravil: ‚Podívejte se, jestli můj služebník konal něco dobrovolně, aby tím doplnil to, co mu chybí z povinností.‘ S ostatními jeho činy pak bude naloženo stejně.“ Toto je poslední rada, kterou dal Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) svému národu, než odešel z tohoto světa, řekl (salla lláhu ʻalejhi wa sallam): „Modlitba, modlitba; obávejte se Alláha ohledně těch, jimž vládne vaše pravice.“ – tj. vytrvejte v modlitbě, dodržujte modlitbu.

Podle Umara ibn al-Chattába se traduje, že řekl, že v islámu nemá štěstí ten, kdo zanechá modlitby.

Modlitba je nutnou charakteristikou věřících. Při každé zmínce v Koránu o věřících a jejich činech je vždy v úvodu jejich popisu modlitba. Na začátku súry Kráva Všemohoucí a Vznešený Alláh praví: „Alif lám mím! Toto Písmo, o němž pochyby není, je vedením pro bohabojné, kteří v nepoznatelné věří, modlitbu dodržují a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají.“ (Kráva, 2:1-3) Dále pravil: „Šťastní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní.“ (Věřící, 23:1-2) Na začátku súry Mravenci: „Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného, vedení i zvěst radostná věřícím, kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím.“ (Mravenci, 27:1-3)

První věcí, kterou Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) každého, kdo přestoupil na islám, učil, byla modlitba. Jakmile se modlitba stala povinností pro věřícího, nikdy se této povinnosti nezbaví. Neomlouvá ho ani nemoc, nebrání mu v ní ani cesta, ani ho od ní neodvede strach. I v těchto situacích ji v každém případě vykoná, jakmile je to možné, aniž by ji vykonal později, než by měla být vykonána. Alláh pravil: „… neboť modlitba je pro věřící předepsána v čas stanovený!“ (Ženy, 4:103) Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Země byla stvořena jako místo pro vykonání modlitby a jako prostředek očisty. Ať se člověk mého národa nachází kdekoli, když nastane čas modlitby, nechejte ho modlitbu vykonat.“ Dokonce i nemocný, když nemůže stát, pokud je při plném vědomí, není v bezvědomí, nechť se pomodlí, jak řekl Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) jednomu ze svých druhů, když byl nemocný: „Modli se vstoje. Když nemůžeš, tak vsedě. Když nemůžeš, tak vleže na boku.“ Zákonný zástupce dítěte je povinen dítě naučit modlitbě, podporovat ho v jejím dodržování a přikazovat mu, aby se modlilo, jakmile dosáhne věku sedmi let, a uložit mu to jako povinnost, kterou nemá zanedbávat, jakmile dosáhne deseti let.

To dokazuje význam modlitby a její důležitost v tomto náboženství. Jak by ji tedy někdo mohl nechat nebo zanedbávat? Všemohoucí Alláh pravil: „Dodržujte modlitby a modlitbu prostřední a stůjte před Alláhem, pokorně Mu oddáni! A máte-li strach, pak ji konejte stojíce na nohou anebo v sedle…“ (Kráva, 2:238-239) Modlitba je odlišujícím znakem mezi bezvěrectvím a vírou. Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl ve správném hadísu: „Mezi služebníkem a modloslužebnictvím nebo bezvěrectvím zanechání modlitby.“ Dále také řekl (salla lláhu ʻalejhi wa sallam): „To, co nás odlišuje od nevěřících a pokrytců, je modlitba. Kdo ji opustí, stane se nevěřícím.“ Abdulláh bin Šafíq al-Uqajlí (radhia illah anhu) vyprávěl, že druhové Muhammada (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) neznají nic jiného, co by vedlo k bezvěrectví, když se to přestane dělat, než modlitbu. Učenci se shodují na tom, že ten, kdo nechá modlitby, protože ji popírá a popírá to, že jde o povinnost, je nevěřící. Bezvěrectví vylučuje z této náboženské komunity, jak se shodují muslimové. Názor učenců se liší o tom, kdo zanechá modlitby z lenosti a nedbalosti. Jestli je nevěřící nebo hříšník. Ať je to jakkoli, podle všech je z důvodu zanechání modlitby ve velkém nebezpečí a dopouští se velké chyby. Traduje se, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Přišel ke mně Gabriel – mír s ním – a řekl: ‚Muhammade, Vznešený a Všemohoucí Alláh praví: Přikázal jsem tvému lidu pět modliteb. Kdo je dodrží s očistou, stanoveným časem a počtem prostrací, dostane se za to do Ráje. Kdo přede mne předstoupí s tím, že mu z toho něco chybí, ten ode mne nemá nic přislíbeno. Budu-li chtít, nechám ho podstoupit muka, a budu-li chtít, smiluji se nad ním.‘“ Modlitba je úmluvou mezi služebníkem a jeho Pánem, kterou musí splnit. Je důkazem víry služebníka, jeho uznáním, že uctívá Alláha, je výrazem díku služebníka jeho Pánovi a Vládci. Jak by mohl člověk říkat, že je věřící, že je služebník Alláhův, a nemodlit se?

Milí bratři a sestry, modlitba je velmi užitečná, zmíníme o tom však jen jeden hadís, ve kterém se traduje podle Ibn Umara, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Když se služebník začne modlit, předstoupí se svými hříchy shromážděnými na svých ramenou a na své hlavě. Pokaždé, když se předkloní a když poklekne, spadnou.“ – tj. jeho hříchy.

Vy, kdo se nemodlíte, proste Alláha o odpuštění, než bude pozdě. Neslyšeli jste slova Alláhova o hříšnících v Soudný den, když budou dotázání? „… ‚Co přivedlo vás do Saqaru?‘ I odvětí: ‚Nebyli jsme mezi modlitbu konajícími…‘“ (Rouchem přikrytý, 74:42-43) Vy, kdo se nemodlíte, v Soudný den budete vyzváni, abyste poklekli, a nebudete toho schopni, protože jste nepoklekali před Alláhem na tomto světě: „… v den, kdy lýtka budou obnažena a oni výzvu dostanou, aby na zem padli, a schopni toho nebudou. A hanba na ně padne a zraky ponížením sklopí: vždyť k padnutí na zem vyzváni byli, když ještě v bezpečí na zemi žili.“ (Pero, 68:42-43)

Sdílejte