Páteční kázání 10. 2. 2017 (13. džumád l al-awwal 1438)                        Ahmad Ragab

 Mešita v Praze

Z mravních zásad súry Komnaty

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel.

Vy, kteří věříte! Bojte se Boha bázní, jež Mu přísluší, a neumírejte jinak, než když jste se do vůle Jeho odevzdali!“.

V súře Al-Hudžurát (Komnaty) jsou významná a užitečná pravidla chování. Celý Korán je velkolepý, v této súře je však navzdory malému počtu veršů zahrnuto velké množství pravidel chování a mravů, které utvářejí osobnost muslima a ukazují mu, jak má jednat s ostatními.

Požehnaný a Vznešený Alláh začíná súru Komnaty slovy: „Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Alláha a posla Jeho! Buďte bohabojní, vždyť Alláh věru je slyšící, vševědoucí!“ (Komnaty, 49:1) Je třeba, služebníci Alláhovi, abyste věděli, že jakmile Vznešený Alláh začíná svůj proslov slovy „Vy, kteří věříte“ znamená to, jak řekl Abdulláh bin Mascúd – nechť je k němu Alláh milosrdný – přikázání něčeho dobrého nebo zákaz něčeho špatného. Věnujte tedy tomu pozornost a poslouchejte to, v čem je dobro.

Vy, kteří věříte, nedávejte Alláhovi ani Jeho Poslovi návrhy, ani co se týče vás samých, ani co se týče věcí života kolem vás. Nemluvte o žádné věci dříve, než o ní promluví Alláh prostřednictvím Svého Posla. Nesuďte o žádné věci, aniž byste se nepodívali, co o ní soudí Alláh a Jeho Posel. Qatáda řekl: „Traduje se, že někteří lidé říkali: ‚Kdyby seslal verše o tom a o tom. Kdyby to bylo správné.‘“ Toto nemá Alláh rád. Mudžáhid řekl: „Nedávejte nic do úst Prorokovi (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), dokud Vznešený Alláh nevynese své stanovisko jeho prostřednictvím.“ Podle Ibn Abbáse (radhia lláhu anhu): „Neříkejte nic, co odporuje Koránu a sunně.“ Jakoby Všemohoucí a Vznešený Alláh říkal, že věřící mají zůstat tam, kde chce jejich Pán, aby byli, aby stanuli před Alláhem a čekali na jeho rozhodnutí a pokyny týkající se jich samých a jiných a aby udělali to, co přikázal, a byli spokojeni s tím, jak rozhodl, aby se odevzdali do Jeho vůle a podrobili se. Jde o dobrý mrav týkající se duchovního vztahu k Alláhovi a Jeho Poslu. Jde o způsob přijímání a provádění. Jde o jeden ze základů stanovování pravidel a konání zároveň. Takto byli věřící vychováni svým Pánem a svým Poslem. Nikdo již nepředbíhal Alláha nebo Jeho Posla. Nikdo již nevynášel soud o něčem, aniž by se nejprve nepodíval, co o tom soudí Alláh nebo Posel.

Jednoho dne se Posel Alláhův ptal svých druhů, co je za den a kde jsou, přičemž to dobře věděli. Ostýchali se mu však odpovědět jinak než: „Alláh a Jeho Posle to ví nejlépe.“ Báli se, že by svými slovy předběhli Alláha a Jeho Posla! Abú Bakr vyprávěl, že se na ně Posel Alláhův (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) obrátil v den Velkého svátku a zeptal se: „Co je dnes za den?“ Odpověděli: „Alláh a Jeho posel to ví nejlépe.“ Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) se odmlčel, až si mysleli, že ho nazve jiným jménem. Pak řekl: „Není den Velkého svátku?“ Odpověděli: „Ovšem.“ Zeptal se: „Co je za měsíc?“ Odpověděli: „Alláh a Jeho posel to ví nejlépe.“ Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) se odmlčel, až si mysleli, že ho nazve jiným jménem. Pak řekl: „Není měsíc dhú al-hidždža?“ Odpověděli: „Ovšem, Posle Alláhův.“ Pak se zeptal: „Co je tohle za místo?“ Odpověděli: „Alláh a Jeho posel to ví nejlépe.“ Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) se odmlčel, až si mysleli, že ho nazve jiným jménem. Pak řekl: „Není toto posvátné město (Mekka)?“ Odpověděli: „Ovšem.“ Řekl: „Vaše krev a váš majetek je posvátný (ve vztahu k druhým) jako je posvátný tento den v tomto měsíci na tomto místě.“

Toto je obraz dobrých mravů, ostychu a bohabojnosti, které vám předali muslimové po vyslechnutí tohoto volání, tohoto pokynu a tohoto poukázání na bohabojnost.

Druhým z mravů je chování vůči Prorokovi, které se projevuje v mluvě, úcta k Prorokovi chovaná v srdci, která se odráží v tónu řeči a hlasu, který Proroka od ostatních odlišuje. A Alláh k tomuto vyzývá, varuje před porušením tohoto doporučení: „Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas Prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení.“ (Komnaty, 49:2)

Abú Bakr (radhia lláhu anhu) vyprávěl, že když byl seslán tento verš, řekl: „Posle Alláhův, nebudu už s tebou mluvit jinak než šeptem.“

Anas bin Málik (radhia lláhu anhu) vyprávěl, že když byl seslán tento verš, tak Thábit bin Qajs bin aš-Šamás, který mluvil velmi hlasitě, řekl: „Já jsem zvyšoval svůj hlas na Posla Alláhova, já přijdu do Pekla. Moje činy byly marné.“ A usedl mezi členy své rodiny a byl smutný. Posel Alláhův (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) ho postrádal a několik lidí se za ním vydalo a řekli mu: „Posel Alláhův tě postrádá. Co je ti?“ Odpověděl: „Já jsem zvyšoval svůj hlas na Proroka a mluvil jsem s ním hlasitě. Mé činy byly marné. Přijdu do Pekla.“ Šli tedy za Prorokem (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) a pověděli mu, co řekl. Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Ne. Přijde do Ráje.“ Anas (radhia lláhu anhu) řekl: „Vídali jsme ho chodit mezi námi a věděli jsme při tom, že přijde do Ráje.“

Jejich duše se po tomto zvolání, po tomto významném varování zachvěla. Takto byli vychováni v přítomnosti Posla Alláhova (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), neboť se báli, že jejich činy přijdou vniveč, aniž o tom budou mít tušení. A kdyby to tušili, napravili by se! Toto skryté sklouznutí pro ně bylo výstrahou, proto se ho obávali a byli bohabojní!

Alláh zdůrazňoval jejich bohabojnost a snižování jejich hlasů před Poslem Alláhovým (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) pozoruhodnou formulací, když Vznešený Alláh pravil: „Věru ti, kdož snižují hlasy své před Poslem Alláhovým, jsou ti, jejichž srdce Alláh podrobil zkoušce bohabojnosti – a těm náleží odměna nesmírná a odpuštění.“ (Komnaty, 49:3)

Bohabojnost je velký dar. Alláh si vybírá, komu ho dá po té, co člověka podrobí zkoušce, po očištění a prověření, nedá ho nikomu, aniž by ho na to nepřipravil a nepotvrdí se, že si to zaslouží. Ti, kteří snižují svůj hlas před Poslem Alláhovým (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), byli prověřeni a připraveni přijmout tento dar. Dar bohabojnosti. A s ním jim bylo dáno odpuštění a nesmírná odměna.

Jde o hluboké probuzení touhy přicházející po odstrašujícím varování. Takto Alláh vychovává vybrané služebníky. Připravuje je na velkou věc, o které hovoří první půlverš, správným vedením dle tohoto učení a světlem.

Učenci také zakázali zvyšovat hlas u hrobu Proroka (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) podle analogie k zákazu zvyšování hlasu před ním za jeho života z úcty k němu za jakýchkoli okolností.  Dále také při poslouchání jeho hadísu z úcty k němu. Je třeba také respektovat učence a ctnostné lidi kvůli jejich vědění a ctnosti. Toto pro dnešek stačí a v příštím kázání budeme pokračovat, dá-li Vznešený Alláh.

 

Sdílejte