Páteční kázání 29. 1. 2016 (19. rabíc th-thání 1437 h )                           šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Zasvěcujte upřímně svou víru Alláhovi

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla Alláhu alejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Vznešený Alláh pravil: „A přitom jim bylo pouze poručeno, aby uctívali Alláha, zasvěcujíce mu upřímně svou víru jako hanífové, aby dodržovali modlitbu a dávali almužnu – a toto je náboženství neměnné.“ (Jasné znamení, 98:5)

A také: „Rci: ‚Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Alláhovi, Pánu lidstva veškerého, jenž společníka nemá žádného. A toto mi bylo nařízeno a já první jsem z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdali.“ (Dobytek, 6:162-163)

Mucáz bin Džabal (rAa) žádal Proroka (salla Alláhu alejhi wa sallam), když ho posílal do Jemenu: „Posle Alláhův, dej mi radu.“ Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) mu odpověděl: „Zasvěť upřímně svou víru Alláhovi a pak už ti stačí udělat jen málo.“

Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) řekl: „Činy jsou posuzovány podle úmyslu. Každému člověku náleží odměna podle jeho úmyslu.“

Abú Umáma (rAa) vyprávěl, že k Prorokovi (salla Alláhu alejhi wa sallam) přišel člověk a zeptal se: „Jaký je tvůj názor na člověka, který bojuje, aby získal odměnu a slávu – čeho se mu dostane?“ Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) odpověděl: „Nedostane nic.“ A dodal: „Alláh přijme pouze takový čin, který je vykonán jedině kvůli Němu, aby mohl uzřít Jeho tvář.“

Proto Ibn Al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – říká: „Čin vykonaný bez upřímné oddanosti a chování se podle vzoru je jako když si poutník naplní kapsy pískem a pouze ho přenáší a není mu nijak k užitku.“

Al-Fadíl bin cIjád řekl, že ve verši „… aby vyzkoušel, kdo z vás bude v skutcích nejlepší“ (Království, 67:2) je to ten, kdo nejupřímněji zasvěcuje svou víru Alláhovi, a koná správně. Zeptali se ho „Abú Alí, co to znamená?“ Odpověděl jim: „Znamená to, že je čin vykonán jedině pro Alláha. Konat správně znamená konat podle sunny.“ Potom zarecitoval tento verš: „A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!“ (Jeskyně, 18:110)

Al-Háfiz ibn Kathír říká ve svém výkladu Koránu: „Toto jsou dva základní pilíře činu, který je přijat. Musí být vykonán upřímně jedině pro Alláha a správně podle pravidel ustanovených Poslem Alláhovým.“

Hamdúna bin Ahmad se zeptali: „Proč jsou slova předků užitečnější než naše slova?“ Odpověděl: „Protože mluvili pro slávu islámu, spásu duší a uspokojení Milosrdného a my mluvíme pro slávu duší, požitky tohoto světa a uspokojení lidí.“

Sahl bin Abdulláh at-Tastarí řekl: „Upřímná oddanost je, když je nečinnost i činy člověka pouze pro Alláha.“

Al-Harawí říká: „Upřímná oddanost znamená očištění činu od jakékoli poskvrny.“

Abú Sulajmán ad-Dárání řekl: „Požehnání náleží tomu, kdo udělal jeden správný krok, kterým nesledoval žádný jiný cíl než Vznešeného Alláha.“

Když četl Ibráhím an-Nuchací – nechť je k němu Alláh milostivý – Korán, přikrýval se přikrývkou.

Imám Ahmad bin Hanbal – nechť je k němu Alláh milostivý – zachovával upřímnou oddanost a důvěrnost při uctívání Alláha. Jeho žák Abú Bakr al-Marwazí o něm vypráví: „Byl jsem s Abú Abdulláhem asi 4 měsíce ve vojsku a po tu dobu nevynechal jedinou noční modlitbu, ve dne četl Korán, ale nikdy jsem nevěděl, kdy dokončil čtení celého Koránu, z čehož měl radost.“

Všechno konali pro Alláha.

Vojáci Ar-Rabícy bin Chuthaim vyprávěli, že dělal všechno tajně. Když někdo přišel a měl otevřený Korán, přikryl ho svým oblečením.

Abú Hamza vypráví o Alím bin al-Hussein – nechť je k němu Alláh milostivý: „Alí bin al-Hussein v noci nosil na zádech vak s chlebem, ze kterého obdarovával, a říkal, že potají darovaná almužna tiší zlobu Všemocného a Vznešeného Alláha.

Al-Fadíl bin Ayyád řekl: „Když někdo přestane něco dělat kvůli lidem, je to pokrytectví. Když někdo dělá něco kvůli lidem, je to modloslužebnictví. Díky upřímné oddanosti tě Alláh ochrání před oběma (před pokrytectvím i modloslužebnictvím).“ An-Nawawí okomentoval Al-Fadílova slova takto: „Jeho slova – nechť je k němu Alláh milostivý – znamenají, že kdo se rozhodne nějakým způsobem uctít Alláha a neudělá to, protože se bojí, že ho někdo uvidí, tak je pokrytec, protože to neudělal kvůli lidem. Ale pokud to neudělá proto, aby se například pomodlil nebo vykonal jiný čin o samotě, tak je to doporučeníhodné s výjimkou povinné modlitby nebo povinné almužny, anebo pokud je učencem, který má jít příkladem, pak je lepší, když tyto činy uctívání vykonává veřejně.“

 

Sdílejte