Páteční kázání 7. 7. 2017 (13. šawwál 1438)

                                                                                                          Ahmad Ragab                                                                                                                Mešita v Praze

                                          Pozor na tzv. menší hříchy

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel.

Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláhovým a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství

Imám Ahmed tradoval podle Sahla bin Saada (radhid lláhu anhu), který vyprávěl, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Dávejte si pozor na špatné činy, které jsou považovány za bezvýznamné. Se špatnými činy je to jako s lidmi, kteří přišli do údolí a sbírali dřevo, každý přinesl klacík, až jich přinesli tolik, že dopekli svůj chléb. Kdo provádí špatnosti, zničí ho.“ Á’iša vyprávěla, že jí Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Á’išo, dávej si pozor na špatné činy, které jsou považovány za bezvýznamné, neboť mají svého pronásledovatele od Alláha.“ (upravil Ibn Habbán).

Špatné činy, které jsou považovány za bezvýznamné, jsou hříchy, které ten, kdo se jich dopouští, podceňuje, přehlíží, nebo jsou to hříchy, kterých si člověk nevšímá. Dle mínění toho, kdo se jich dopouští, mohou být bezvýznamné, ale z hlediska islámské legislativy tomu tak nemusí být, a proto by si na ně měl dát věřící pozor. Al-Manáwí vysvětluje význam příměru uvedeného ve výše zmíněném hadísu: „Jestliže se menší hříchy nashromáždí a nejsou odčiněny, zničí (člověka). O velkých se nezmiňuje, neboť se v počátcích málokdy vyskytovaly a dávali si na ně obzvláště pozor. Varoval je tedy před tím, čemu třeba tolik nevěnovali pozornost.“ Al-Buchárí tradoval podle Anase (radhid lláhu anhu), který řekl: „Děláte věci, které se vám zdají nepatrnější než vlas, ale v časech Proroka (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) jsme je považovali za velké, zničující hříchy.“¨

Věřící člověk je bohabojný a vycítí, jak velký je hřích, na rozdíl od pokrytce a prostopášníka, který se na to neohlíží a nezajímá se o to. Bohabojný člověk se bojí malého hříchu, pokrytec a prostopášník se klidně dopouští velkých hříchů a zločinů. Al-Buchárí a další tradují Abdulláha bin Masúda (radhid lláhu anhu), který řekl: „Věřící člověk vidí své hříchy jako horu, pod kterou sedí a bojí se, že na něho spadne. Prostopášník vidí své hříchy jako mouchu, která prolétne kolem jeho nosu a on ji odežene rukou a tím se jí zbaví.“ I když jde o menší hřích, považovaný za bezvýznamný, když se nahromadí, je z nich velký hřích, jak dokazuje tento hadís. Abú Dáwúd traduje Abú Hurajru (radhid lláhu anhu), který řekl: „Dávejte si pozor na špatné skutky, považované za bezvýznamné, neboť se hromadí a počítají se vám.“ At-Tirmídhí tradoval a upravil hadís podle Abú Hurajry (radhid lláhu anhu), který vyprávěl, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Když služebník Alláhův zhřeší, objeví se mu na duši černá skvrna. Když to přestane dělat, prosí o odpuštění a kaje se, jeho duše je očištěna. Ale když se k tomu vrátí, černá skvrna roste, až pokryje celou jeho duši. To je rez, o které se zmiňuje Alláh: „Však pozor! Naopak srdce jejich zrezivěla od toho, co si vysloužila.“ (Zkracující míru, 83:14)“ Abdurrazzáq vysvětluje podle Qatády význam tohoto verše, že to znamená hromadění hříchů, až se usadí jako rez na duši, která zčerná. Proto al-Ghazálí řekl: „Menší hřích se stane větším, když ho podceňujeme a nepřestaneme s ním. Čím větším hříchem je hřích služebníkem Alláhovým považován, tím menším hříchem je považován Alláhem a naopak.“

Jinými slovy: Když se člověk dopustí menšího hříchu jednou, dvakrát a nekaje se, neprosí o odpuštění, postupně se tím přestane zabývat a postupně přejde z menších hříchů na větší a je zatracen. Proto Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) vyzýval k tomu, aby člověk nedělal nic, o čem panují pochybnosti, protože, kdo se uchýlí ke skutkům, o kterých panují pochybnosti, nemůže si být jistý, že neprovede něco, co je zcela jistě zakázané, protože tomu přivykne, je k tomu shovívavý, to, že se odváží udělat něco, o čem panují pochybnosti, mu dodá odvahu dopustit se něčeho zakázaného, o čem není žádná pochybnost.

Z jiného hlediska přichází toto varování před menšími hříchy pro toho, kdo se jich dopouští, neboť tím podcenil to, jak ho vidí Alláh, nevzal do úvahy velikost Stvořitele, kterého neuposlechl. Proto v sobě nenachází motivaci k pokání. Toto je vážná a velmi nebezpečná věc, neboť ten, kdo se tohoto dopouští, by mohl zničit svou víru, aniž by si toho byl vědom. Traduje se tento výrok: „Nehleď na míru závažnosti svého pochybení, ale vezmi do úvahy toho, koho jsi neuposlechl.“ Mnozí muslimové si dávají pozor na velké, jasné hříchy a podceňují menší hříchy a to, jak je vidí Alláh, což může být příčinou jejich zatracení. Al-Ghazálí řekl: „Četnost menších hříchů má velký vliv na očernění duše. Je to jako když na kámen dopadá hodně kapek vody, až se v něm nevyhnutelně vytvoří díra, nehledě na měkkost vody a tvrdost kamene.“

 

Abú Bakr as-Siddíq (radhid lláhu anhu) řekl: „Alláh odpouští velké hříchy. Nezoufejte. Kvůli menším hříchům trestá. Nenechejte se splést.“ Připomínejte si slova Všemohoucího Alláha: „A předložena bude Kniha každého a uvidíš provinilé v obavách z toho, co v ní je obsaženo. A řeknou: ‚Běda nám, co je to za knihu, že ani malé, ani velké skutky zaznamenat neopominula?‘ A naleznou před sebou vše, co dělali, a neošidí Pán tvůj z nich jediného.“ (Jeskyně, 18:49)

 

Sdílejte