Páteční kázání 22. 9. 2017 (2. muharram 1439)                                          Ahmad Ragab

Mešita v Praze

Připomínka Prorokovy emigrace

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Chvála Alláhovi, který nás nechal dospět až k novému roku hidžry. Prosíme Alláha, aby to byl rok plný dobra, požehnání, bezpečí pro nás a pro všechny muslimy, ať jsou kdekoli. Stojí za to, když mluvíme o novém roce hidžry, abychom se zmínili o několika bodech:

1) Když vítáme nový rok a loučíme se se starým, je to událost, u které je třeba se zastavit, i když pro někoho je to běžná věc. Tímto rokem nám uplynul čas z dní, které nám byly dány, ubyl nám čas, z toho, co nám bylo předurčeno, přiblížili jsme se více k smrti. Na to je třeba se podívat, pouvažovat nad tím, vracet se k tomu – prosíme Alláha o prominutí a odpuštění. Bratři a sestry, dávejte pozor na to, abyste nechávali dny jen tak bezstarostně plynout, dávejte pozor na pozemský svět a jeho ozdoby, neboť to může být zrádné. Kolik z těch, kdo měli ty největší naděje, se ocitlo pohřbených v hrobě, kolik z těch, kdo přeháněli s prací, utrpělo škodu. Zamyslete se nad tím, jakou máte příležitost ve svém životě, mládí, volném čase, zdraví a bohatství, než je ztratíte nebo ztratíte něco z toho a budete litovat. Když se zamyslíte nad příležitostmi, budete dobře pracovat, tak přibývající věk pro vás bude znamenat dobro – dá-li Alláh – jak řekl Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam): „Nejlepšími lidmi jsou ti, kdo žijí dlouho a dobře konají. Nejhoršími jsou ti, kdo žijí dlouho a nekonají dobře.“

2) Významná událost, která změnila svět, a tou je Prorokův požehnaný odchod – „hidžra“, kdy odešel vyvolený Muhammad bin Abdulláh (salla lláhu ʻalajhi wa sallam)z Mekky, utiskovaný, jako uprchlík a vyhnanec do Medíny, požehnaného, osvíceného města, aby šířil víru Alláhovu, položil v ní základy státu s islámem jako jeho náboženstvím a připravil v něm muže, které co nejlépe vychoval a vzdělal. Cestovali po různých místech, vyzývali k víře v Alláha, díky nim Alláhův Posel vítězil, bránili ho před bezvěrci a prostopášníky, aby mohl šířit Alláhovu víru, jak mu to přikázal, aby ji šířil mezi veškerým lidem. Šířil ji mezi těmi, kdo se chovali povýšeně, kdo byli nevzdělaní, až je přesvědčil, ponechal lidi na jasné cestě, kde je vše jasné, od které se odvrací jedině ten, kdo je zatracený.  V této významné události jsou ponaučení a lekce, kdyby z nich dnes muslimská obec čerpala inspiraci a konala podle nich, získala by svou slávu, moc a postavení. Věděla by naprosto jasně, že její problémy se vyřeší a situace zlepší jedině tím, že se bude držet islámu, své víry a přesvědčení. Přísahám při Alláhovi, tento svět vznikl jen díky víře, muslimové získali moc a důstojnost, jedině když se podřídili Pánovi všech světů a uposlechli jeho příkazů. Tato muslimská obec se dá do pořádku jedině tím, čím se dala do pořádku na počátku.

3) otázka datování podle hidžry: Muslimové si zvolili svůj způsob a systém pro své náboženství, který se liší od jiných v datování a počítání roků. Datování podle hidžry se začalo používat za vlády knížete věřících Umara bin al-Chattába (rAa), kdy v roce šestnáct nebo sedmnáct hidžry ustanovil komisi, se kterou se radil, a usnesli se na datování v islámu od roku hidžry, protože hidžra byla dělítkem mezi Pravdou a lží. Pak se Prorokovi druhové, které shromáždil Umar, radili, od kterého měsíce bude rok začínat, a usnesli se, že bude nejlepší začínat rok měsícem „muharram“, protože je to měsíc zakázaného a následuje po měsíci „dhú al-hidždža“, ve kterém lidé vykonávají velkou pouť a ve kterém Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) vyzval své druhy k emigraci/odchodu („hidžře“), což bylo jejím počátkem, a proto byl muharram prvním kandidátem na to, aby se stal prvním měsícem. Služebníci Alláhovi, je třeba, aby muslimové četli o své historii, chránili svou identitu, své dědictví, aby se muslimská obec znovu stala silnou tím, že se bude držet své víry a tradice svého Proroka, aby byla obcí hodnou následování, a ne aby následovala jiné chtějíc je slepě napodobovat, bez jakékoli znalosti a přemýšlení.

4) událost desátého dne měsíce muharramu, kdy Alláh zachránil Mojžíše a všechny, kdo byli s ním, a nechal v tento den utopit faraóna s jeho vojskem. Tento příběh zaujímá významné místo v Koránu jako lekce a ponaučení. V tomto příběhu je lekce pro utiskovatele a ty, kdo se povyšují: ať je utlačovatelem sebevíc, ať se povyšuje a je zkažený, Alláh ho sleduje, a když se ho zmocní, nenechá ho uniknout. Je třeba, aby se muslimská obec vrátila ke svému Pánovi, držela se své víry a ve všech svých záležitostech byla bohabojná.

5) Pátý bod se týká půstu v den cašúrá: ibn Abbás (rAa) vyprávěl, že Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam)přišel do Medíny a viděl židy postit se v den cašúrá a zeptal se jich: „Co to je?“ Odpověděli: „Toto je dobrý den. V tento den Alláh zachránil kmen Izraelitů před jejich nepřítelem, a proto se Mojžíš v tento den postil.“ Řekl: „Mám na to od vás větší právo než Mojžíš.“ A postil se v tento den a přikázal půst v tento den. (podle al-Buchárího) Ve sbírce Muslima se traduje podle Abú Qatády (rAa), že se někdo zeptal Proroka (salla lláhu ʻalajhi wa sallam)na půst v den cašúrá a on odpověděl: „Doufám, že Alláh odpustí hříchy za předcházející rok.“ (podle Muslima) Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) se však chtěl odlišit od lidu knihy (židů) ve způsobu držení půstu, a proto řekl: „Pokud se dožiji příštího roku, budu se určitě postit devátý den (muharramu).“ To znamená spolu s desátým.

Ti, kdo si přejí získat odměnu, velkou odměnu, nechť se postí desátý den a podle Proroka i devátý den a zahájí nový rok upřímným pokáním, zbožnými skutky, děkováním za Jeho dary a nesmírnou laskavost, neboť Alláhovi patří chvála a náklonnost.

 

Sdílejte