Páteční kázání 6. 10. 2017 (16. muharram 1439)                                         Ahmad Ragab

Mešita v Praze

Bratrství ve víře

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Od svého příchodu do Medíny se Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) snažil upevnit pilíře islámské společnosti. Jedním z jeho prvních požehnaných kroků bylo sblížení těch, co s ním odešli z Mekky vystěhovalci (muhádžirové), s těmi, co se přidali na jeho stranu v Medíně pomocníci (ansárové). Tímto sblížením došlo k ukončení sporů předislámské doby, padly rozdíly ohledně původu, barvy pleti a vlasti. Jedním z nejpevnějších pilířů ve stavbě islámského společenství bylo založení nové islámské společnosti v Medíně, která se měla rozrůstat co do počtu a sílit, aby čelila jako jeden muž veškerým těžkostem, které se jí postaví.

V prvním období po příchodu Proroka (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) do Medíny byli jak muhádžirové, tak i ansárové postaveni před zvláštní odpovědnost ohledně bratrství a spolupráce. Toto bratrství bylo ve skutečnosti silnější než příbuzenský vztah. Obě skupiny, muhádžirové i ansárové, byli na úrovni této odpovědnosti. Ansárové pomáhali svým bratrům muhádžirům, upřednostňovali je před sebou samými v dobru, které je na tomto světě. Příkladem takového chování může být vyprávění Abú Hurajry (radhi lláhu anhu), který řekl: „Ansárové řekli Prorokovi (salla lláhu ʻalajhi wa sallam), aby mezi ně a jejich bratry rozdělil palmy. On to však odmítl. (Ansárové) řekli: „Pomáhejte nám dělat, co je třeba, a my se s vámi rozdělíme o plody.“ (Muhádžirové) odpověděli: „Tak uděláme.“ (al-Buchárí)

Z tohoto bratrství byla vyvozena práva mezi bratry v tomto nepříbuzenském vztahu, která zahrnovala materiální spolupráci a péči, radu a navštěvování se, lásku a náklonost, až toto bratrství dospělo do fáze, kdy bratři v tomto nepříbuzenském vztahu navzájem dědili. Později bylo toto dědění zrušeno a zůstalo pouze mezi příbuznými. Ansárové vynakládali úsilí a pomáhali, muhádžirové se vyznačovali ctností a trpělivostí. Muhádžirové děkovali svým bratrům ansárům za to, co dělali, za jejich vznešené postoje vyznačující se štědrostí a pomocí. Anas vyprávěl, že když přišel Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) do Medíny, přišli za ním muhádžirové a řekli mu: „Posle Alláhův, neviděli jsme nikoho, kdo by byl více ochoten obětovat, když má mnoho, a kdo by byl trpělivější, když má málo, než lid, u kterého jsme. Máme tolik zásob a podílíme se tolik na práci, až máme obavy, že veškerá naše odměna přijde vniveč.“ Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) řekl: „Nepřijde. Pokud za ně budete prosit Alláha (modlit se za ně) a vyjádříte jim svou vděčnost (za to).“

Alláh se zmiňuje o muhádžirech a ansárech takto:

„A část kořisti náleží chudým vystěhovalcům (muhádžirové), kteří byli vyhnáni z příbytků svých a od majetků svých a kteří usilují dosáhnout přízně Alláhovy a zalíbení a pomáhají Alláhovi a Poslu Jeho. A toto jsou vskutku lidé spravedliví. Ti, kdož pevně sídlí v tomto obvodu a utvrdili se ve víře ještě před nimi, ti milují ty, kdož se k nim vystěhovali, a nenalézají v hrudích svých žádnou závist kvůli tomu, co dáno bylo vystěhovalcům. A dávají jim přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek. A ti, kdož ochrání duše své před lakotou, ti budou blažení.“ (Shromáždění, 59:8-9)

Záležitost bratrství mezi muhádžiry a ansáry v sobě nesla mnoho pozitivního, co se mělo upevnit v myslích Prorokových druhů a co mělo být příkladem pro ty, kdo přijdou po nich, zejména v tehdejší důležité etapě islámské historie, a zanechala důležitou stopu v budování islámské společnosti. O těchto významech stojí za to popřemýšlet a řídit se jimi i v současné době:

Doktrína je základem stavby: Bratrství mezi muhádžiry a ansáry předcházela doktrína jedinosti a víry a stálo na ní. Správná doktrína a víra byly páteří bratrství, které bylo navázáno v Medíně.

Láska mezi bratry/sestrami ve víře: Bratrství v lásce ve víře je jedním z nejsilnějších pilířů ve stavbě islámského společenství. Proto se Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) snažil upevnit tento význam v nové islámské společnosti a podle islámského práva náleží za tuto lásku velká odměna. Díky vzájemné lásce ve víře se stalo bratrství účinnou úmluvou, ne jen prázdným slovem, činem vázaným krví i majetkem, ne jen vyřčeným slovem, od tohoto okamžiku se v tomto bratrství mísily pocity náklonosti, podpory a přátelskosti a nová společnost se plnila těmi nejlepšími příklady.

Rada poskytovaná mezi bratry/sestrami ve víře: Bratrství ovlivnilo také poskytování rad mezi muslimy navzájem a spolupráci na tom, co je dobré a zbožné, a bránění špatnosti a nepřátelství.

Bratrství mezi muhádžiry a ansáry mělo podíl na upevnění nové islámské společnosti v Medíně. Jeho uskutečněním byly ukončeny spory a štěstí jen pro vyvolené. Ve společnosti se šířily city náklonosti a zaplnily ji těmi nejlepšími příklady bratrství, štědrosti, vzájemného poskytování rad a pomoci. Učinily ji jedním tělem v dobrém i ve zlém, v bolesti i naději. Proto bylo od Proroka (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) moudré, že prvním, co učinil po svém příchodu do Medíny, po stavbě mešity, že založil společnost na bratrství, které připravilo muslimy k tomu, aby byli nejlepším a nejsilnějším společenstvím na Zemi. To, co nyní nejvíce potřebujeme, je, aby se toto bratrství stalo skutečným, abychom se podle něho řídili, abychom ho uváděli do praxe, abychom mohli sklízet jeho plody a žádané cíle na tomto i na Onom světě.

 

Sdílejte