Páteční kázání 20. 10. 2017 (30. muharram 1439)                                       Ahmad Ragab

Mešita v Praze

Touha (vášeň)

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

 Touha (vášeň)  je náklonnost k tomu, co chceme.

Tuto náklonnost stvořil Alláh v člověku a učinil ji vrozenou dispozicí. Někdy je nutným předpokladem k přežití, jako náklonnost člověka k jídlu a pití, uzavírání sňatku, a proto Alláh ustanovil pravidla. Je třeba, aby lidé tato pravidla dodržovali. Kdo však následuje tužby, nezastaví se většinou u hranice, která byla stanovena, většinou následuje touhu v tom, co není považováno za pěkné chování a co je zakázáno. Všemohoucí Alláh pravil: „Ti, kdož vzpurní byli a život pozemský si oblíbili, těm věru Peklo za útulek připravili. Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil, ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.“ (Vytrhující, 79:37-41)

Bratři a sestry muslimové, následování touhy je vážná nemoc, velká pohroma, velké poblouznění, kdo mu unikne, ten je zachráněný, kdo do něj upadne, ten je zničen. Všemohoucí Alláh před ním varuje. Varoval před ním i Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam). Je to největší nemoc, která mate duši, nejošklivější vlastnost, která se může objevit v chování. Ovládne-li člověka, ztratí rozum. Nedokáže rozhodnout podle měřítek rozumu a stanovených pravidel, rozhodne jen podle toho, co vyhovuje jeho tužbám. Dívá se jen na to, co se mu líbí. Slyší jen to, co se mu líbí. Touha ho oslepí, takže není schopen vidět pravdu, nevidí následky, neslyší to, co je dobré, a neposlouchá, co je pravda.

Touha je skrytá, člověk ji možná ani nepociťuje, pocítí ji teprve tehdy, když zcela oprostí svou duši od toho, co ji svazuje, přání a tužby, když je opravdu bohabojný, když dělá vše upřímně pro Alláha, tehdy získá schopnost rozlišovat mezi tím, co je pravda a co faleš.

Milí bratři a sestry, východiskem a záchranou před následováním touhy je následování pravdy, což bylo také ustanoveno, aby lidé vyšli z temnot na světlo, od bloudění na správnou cestu, je to pevně daný směr, jediný způsob, kterým se lidé zachrání před pokušením, ovládnutím touhou, není jiné cesty než následování toho, co bylo ustanoveno, není jiné záchrany než se tím řídit a neuposlechnout touhu.

K tomuto Všemohoucí Alláh praví: „Jestliže ti neodpovědí, tedy věz, že jen vášně své následují. A kdo více bloudí než ten, kdo za vášní svou jde místo za vedením od Alláha? Neboť Alláh věru nepovede lid nespravedlivý.“ (Příběh, 28:50)

Dále pravil: „Davide, My učinili jsme tebe zástupcem na zemi, rozsuzuj tedy mezi lidmi podle pravdy! Nenásleduj vášně své, jež by tě svedly z cesty Alláhovy, vždyť věru ty, kdož z cesty Alláhovy sejdou, trest strašný čeká za to, že zapomněli na den zúčtování.“ (Sád, 38:26)

A také: „Proto vyzývej k víře pravé a kráčej přímo, jak bylo ti poručeno! Nenásleduj scestná učení jejich, nýbrž rci: ‚Uvěřil jsem v to, co Alláh z Písma seslal, a bylo mi poručeno, abych jednal spravedlivě mezi vámi….‘“ (Porada, 42:15)

Všemohoucí a Vznešený Alláh hovoří o posledních stupních zbloudění, na které sestoupí ti, kdo následují své tužby, kdy jediné, co v životě znají, je touha, takto:  „Co soudíš o tom, jenž učinil si božstvem svým svou vášeň a jemuž Alláh dal vědomě zbloudit a zapečetil sluch i srdce jeho a zastřel zrak jeho rouškou? Kdo povede jej kromě Alláha správnou cestou? Což se nevzpamatují?“ (Klečící, 45:23)

Jinde také varoval před následováním těch, kdo jsou vedeni svými tužbami a zbloudili: „… a nenásledujte scestná učení lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali zbloudit mnoha jiným – a ti věru zbloudili z cesty rovné!“ (Prostřený stůl, 5:77)

Prorok (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) varuje před touhou, když říká: „Mám u vás obavy z tužeb, co se týče přemíry jídla/pití a chtíče a všeho, co svádí na špatnou cestu.“ Také se traduje, že řekl (salla lláhu ʻalajhi wa sallam): „Jsou tři věci, které člověka zničí, a tři věci, které ho zachrání. Ty, které ho zničí, jsou: lakomost, následování touhy, okouzlení člověka sama sebou. Ty, které ho zachrání, jsou: bohabojnost ve skrytu i navenek, umírněnost v chudobě i bohatství, spravedlnost, ať je člověk rozzloben či spokojen.“

Kníže věřících Alí bin Abí Tálib (radhia lláhu anhu) řekl: „Nejvíce se o vás bojím u dvou věcí: přílišné naděje a následování touhy. V případě přílišné naděje se zapomíná na Onen svět. V případě následování touhy se skrývá pravda.“

Ibn al-Qajjim – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Každý, kdo má aspoň kousek rozumu, ví, že zkaženost světa a jeho úpadek vznikl z upřednostňování názoru před zjevením, touhy před rozumem. Dokud budou tyto dva špatné principy ovládat duši, je jistá její záhuba a to ve společnosti, která je zcela zkažená.“

Bratři a sestry, kdo je rozumný, zakáže si potěšení, které přináší bolest, touhu, která plodí lítost, přání, po kterém přichází smutek, neboť Oheň pekelný se rozhoří právě neovládnutím tužeb a přání a Ráj rozbují překonáním nepřízně osudu a těžkostí. Nemoc všech nemocí je následování touhy, lékem všech léků je nenásledování této touhy. Člověk dosáhne úplnosti tehdy, když upřednostní svou víru před svou touhou a jeho touhou bude následování jeho víry.

 

Sdílejte