Páteční kázání 6. 7. 2018 (22. šawwál 1439)                                           Taha Sulaiman

Mešita v Praze

Dovolená: Investice nebo plýtvání?

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Roční dovolená se stala důležitou součástí života člověka, příležitostí, kdy se rodiny, které odešly do zahraničí, setkávají se svou rodinou nebo příbuznými ve své původní vlasti. Vnímáme, jaké je to požehnání, anebo nás to nezajímá?

1) Dovolená jako součást života člověka

Život člověka se měří na okamžiky a na to, jak člověk využívá příležitostí ke konání zbožných činů. Al-Hassan al-Basrí řekl: „Člověče, tvůj život se počítá na dny. Ztratíš-li jediný den, ztratíš část svého života.“

Islám obrací pozornost muslima k tomu, aby se staral o čas. Není nic divného na tom, že Vznešený Alláh přísahá slovy označujícími nějaký časový úsek, např. noc, den, úsvit, dopoledne („denní jas“), odpoledne („odcházející den“), jako např. ve slovech Vznešeného: „Při noci, když temnem zahaluje, při dni, když v slávě se objevuje.“ (Noc, 92:1-2); „Při úsvitu a při nocích deseti.“ (Úsvit, 89:1-2); „Při denním jasu a při noci, když je tichá.“ (Denní jas, 93:1-2); „Při odcházejícím dni! Věru že člověk spěje ke špatnému konci!“ (Odcházející den, 103:1-2) Je známou věcí, že pokud Vznešený Alláh při něčem přísahá, ukazuje to na důležitost a význam této věci, aby k ní přitáhl pozornost a upozornil na její velký užitek.

2) Je součástí požehnání

Ibn Abbás (radhia lláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Jsou dvě požehnání, ve kterých mnoho lidí tratí: zdraví a volný čas.“ (podle al-Buchárího, č. 6412) Slovo „tratí“ v sobě nese význam nedostatku a slabosti a nedocenění skutečné hodnoty; „zdraví“ znamená zdravé tělo; „volný čas“ jako protiklad zaneprázdněnosti, zde se soustředíme na volný čas z hlediska času.

Ibn Abbás vyprávěl, že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Využij pěti (věcí), než nastane pět (jiných věcí): svého mládí, než zestárneš, svého zdraví, než onemocníš, svého bohatství, než zchudneš, svého volného času, než budeš zaneprázdněn, svého života, než přijde smrt.“

Tento čas mládí, zdraví, bohatství, volného času a života, je časem práce, přípravy a co nejaktivnější činnosti. Kdo tuto příležitost promarní, už ji nedožene, až nastane opačná situace, a nebude mu k ničemu, že bude toužit po tom pracovat, když svou příležitost již promarnil a zanedbal.

3) Plýtvání časem dovolené

Je na omylu každý, kdo si myslí, že dovolená je ztrátou času, kdy si někteří myslí, že je dovoleno dělat zakázané věci. Takový člověk zapomíná, že v Soudný den bude povolán k odpovědnosti za toto požehnání. Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Člověk se v Soudný den nepohne, dokud nebude dotázán na svůj život, jak ho strávil, na své vědění, jak s ním naložil, na své bohatství, kde ho získal a na co ho vynaložil, a na své tělo, čím ho opotřebil.“

Nad plýtváním penězi stojí plýtvání časem a jeho utrácení bez jakéhokoli užitku. Je to kapitál, na který bychom měli dávat pozor.

Háfiz bin Hadžar řekl: „Rozumný člověk by neměl večer čekat na ráno a ráno čekat na večer, měl by počítat s tím, že se jeho čas naplní ještě předtím. Prorokova slova o tom, že by člověk měl využít svého zdraví atd., znamenají, že by měl člověk dělat to, co bude užitečné i po jeho smrti, měl by využít dny, kdy je zdravý, ke konání dobrých skutků, neboť nemoc se objeví znenadání a zabrání mu v tom. Obáváme se, že ten, kdo to přežene, nebude mít v Soudný den nic nashromážděno (žádné dobré skutky).

Chybné chápání odpočinku, relaxace: Odpočinek nebo relaxace není zakázána, ale nesmí být spojena s něčím, co je zakázáno, náboženství zakazuje porušování toho, co bylo zakázáno. Někteří Prorokovi druhové měli obavy odpočívat způsobem, který byl povolen, např. hrou s dětmi, věnování se svým manželkám. Hanzala al-Usajjidí, který byl písařem Proroka (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) vyprávěl, že potkal Abú Bakra, který se ho zeptal, jak se má. Hanzala mu odpověděl: „Jsem pokrytec!“ Abú Bakr se podivil: „Chvála Alláhovi! Jakpak to?“ Hanzala řekl: „Když jsme u Proroka (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), připomíná nám Oheň pekelný a Ráj, a je to, jako bychom to na vlastní oči viděli. Jakmile odejdeme od Proroka (salla lláhu ʻalejhi wa sallam), věnujeme se svým manželkám, svým dětem, své práci a na mnohé z těchto věcí (o životě příštím) zapomeneme.“ Abú Bakr řekl: „Přísahám při Alláhovi, i mně se přesně toto stává.“ A tak se s Abú Bakrem vydal k Prorokovi (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) a řekl mu, že je pokrytec. Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) se ho zeptal, jak je to možné. Hanzala mu řekl: „Posle Alláhův, když jsme u tebe, připomínáš nám Oheň pekelný a Ráj, a je to, jako bychom to na vlastní oči viděli. Jakmile od tebe odejdeme, věnujeme se svým manželkám, svým dětem, své práci a na mnohé z těchto věcí (o životě příštím) zapomeneme.“ Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Přísahám při Tom, Jenž má mou duši ve Svých rukách, jestliže je stav vaší mysli stejný jako v mé přítomnosti a neustále si připomínáte Alláha, andělé si s vámi potřesou rukama ve vašich postelích i na vašich cestách, ale Hanzalo, je čas (určený pro věci pozemské) a čas (určený pro modlitby).“

Snadnost cestování, zapomínajíc na soucit s chudými: Ibn Mascúd řekl: „Před koncem světa bude spousta lidí, kteří budou cestovat bezdůvodně. Bude se jim cestovat snadno. Budou snadno získávat obživu, ale vrátí se bez ničeho, někomu se ztratí karavana v písku a pustině.  Jeho soused je přitom vedle něho a on ho nechá bez pomoci.“

4) Investice dovolené

Dovolená znamená udržování vztahů s příbuznými a konání dobrého pro své příbuzné, zejména když člověk se svými dětmi stráví letní dovolenou ve své rodné vlasti, což je možné brát částečně jako obětování a konání dobra pro společnost.

Al-Buchárí i Muslim tradovali podle Anase bin Málika (radhia lláhu anhu), že Prorok (salla lláhu ʻalejhi wa sallam) řekl: „Koho těší získat více uštědření a mít delší život, ať udržuje dobré vztahy se svými příbuznými.“ Toto potěšení plyne z radosti z toho, jakou dělá dobrou věc. Povede se nám přenést tuto radost na naše děti, místo aby si přáli, aby se to již nikdy neopakovalo?

Doplnění nedostatku ve vzdělání: Arabská a islámská kultura trpí nedostatkem lidí, kteří by ji studovali. Každý muslim může věnovat svůj volný čas tomu, aby studoval a aby si své znalosti dále prohluboval. Vznešený Alláh řekl Svému Prorokovi (salla lláhu ʻalejhi wa sallam): „… a rci: ‚Pane můj, rozmnož mé vědění!‘“ (Táhá, 20:114) Ke slovu „rozmnož“: Ukazuje se, že vzdělaný člověk nemá nikdy volný čas, ba naopak je stále zaneprázdněn dalším studiem a ať by dosáhl sebelepšího vědění, nikdy nedosáhne vědění, kterého dosáhl Prorok (sAs) a Alláh od něho přitom žádá ještě více. Prorok Mojžíš (mír s ním) cestuje za věděním v doprovodu al-Chidra (mír s ním). Háfiz bin al-Džauzí napsal knihu „Lov myšlenek“, ve které shromáždil všechny své myšlenky, které ho napadly ve volném čase, a je to jedna z nejlepších knih.

– Cestování za poznáním zemí, lidí a kultur, které rozvíjejí osobnost muslima, je jedním z požadavků Koránu, kde se opakují Alláhova slova: „Cestujte po Zemi…“