Interiér mešity v Havaně.

1. Co Vás k návštěvě Kuby přimělo?

Poznal jsem po internetu pár Kubánců, kteří tam žijí a řekl jsem si, že by to mohla být zajímavá destinace pro návštěvu, zaujaly mne i příběhy Čechů žijících na ostrově. Usoudil jsem, že vzhledem ke školním zkouškám ze španělštiny bych mohl využít příležitosti. Začal jsem shromažďovat materiály a informace týkající se Kuby a podařilo se mi najít průvodce ve kterém byla zmínka o organizaci Cuban solidarity campaign. V angličtině jsem je kontaktoval a nabídli mi zúčastnit se tam solidárních akcí. Zanedlouho jsem kontaktoval Společnost česko – kubánského přátelství a dostal jsem nabídku na podobný program, přijal jsem ji tedy. Strávil jsem tam přibližně tři týdny volného času a tři týdny v rámci programu, v podstatě necelých šest týdnů a projel jsem Kubu od Havany až na druhý konec do Santiaga de Cuba, kde jsme viděli při tradičním projevu v kasárnách Moncada naživo Raula Castra a nového kubánského prezidenta, navštívil jsem spoustu zajímavých míst.

2. Jak jste se dozvěděl o muslimské komunitě na Kubě a jakým způsobem jste se s ní setkal?

Kdysi mi jedna známá Somálka poslala na WhatsApp video o kubánské muslimské komunitě. Velmi se mi to líbilo. Myslel jsem na to ještě než jsem odjel, takže jsem se snažil vyhledat muslimy odtamtud přes internet a mělo to docela úspěch, poznal jsem lidi kteří tam studovali nebo tam ještě žijí, takže mi poskytli dopředu nějaké informace. Obtížnější to bylo když jsem se během jednoho z prvních dnů vydal do mešity, ještě jsem si nedal úplně do pořádku mobil a měl jsem pouze adresu. Musel jsem jít pěšky do Staré Havany což byla jiná čtvrť, takže jsem se po cestě ptal snad desítek lidí a jel jsem potom autobusem.
Když jsem pak dorazil, před mešitou stál člověk v uniformě. Na Kubě je totiž běžné, že některé budovy hlídá ostraha (zejména v Havaně muzea atd). Muž v uniformě mi pověděl, že čeká až přijde nějaká odpovědná osoba. Později přišel jeden kubánský konvertita a poté další muslimové, co se začali s mužem v uniformě přátelsky zdravit a objímat.

3. Kolik je na Kubě muslimů a jaké národnosti?

Arabský dům naproti mešitě.

Co se týká počtů, to je složitá otázka i v ČR. Na Kubě se odhaduje od tisíce přibližně do devíti tisíc. Je důležité vzít na vědomí, že Kuba poskytuje vzdělání studentům pocházejícím ze zemích, kde si ho nemůže každý dovolit. Tím pádem tam studuje hodně studentů ze zemí jako Západní Sahara, Pákistán, Palestina atd. Jelikož tam řada z nich pobývá na pár let a Kuba je sekulární stát, je obtížné mít přehled o přesných počtech. Nicméně co se národností týče, je třeba zmínit, že na Kubě je (alespoň dle mého odhadu) spousta konvertitů, jednou jsem tam seděl v mešitě snad se šesti nebo sedmi konvertity najednou, což se mi u nás v Česku skoro nestává. Palestinci, Pákistánci a Sahařané jsou sice z velké části studenti, ale mnoho z nich jsou bývalí studenti, kteří se na Kubě oženili a usadili. Spousta z nich jsou také lidé, kteří kvůli tíživé situaci ze své země odešli a Kuba je přijala, dokonce tam byl jeden muslim z Izraele, původně vyznávající Judaismus. Zejména funguje úzká spolupráce mezi Kubou a nezávislou částí Západní Sahary ( Západní Sahara je částečně uznaný španělsky mluvící arabský stát okupovaný z většiny Marokem a z menšiny řízený nezávisle Frontou Polisario). Zajímavé pro mne bylo poznat latinsko americké muslimy, zejména z Jamajky a nebo jednoho z Panamy. Mimo jiné na Kubě žijí i šíité

4. Kolik je na Kubě mešit a modliteben a jak probíhá jejich výstavba?

Podobně jako v případě ČR nedovedu určit počet mešit a modliteben, ale vím, že první oficiální mešita na Kubě byla postavena v roce 2015 v ulici Oficios, právě tuto mešitu jsem navštěvoval, byla postavena poté, co turecký prezident Recip Erdogan navštívil Kubu. Erdogan se o muslimské komunity v Latinské Americe zajímá, účastnil se dokonce muslimských konferencích z této oblasti. Kromě této mešity existuje na Kubě řada modliteben, které věřící zřídili prostřednictvím transformace svého domu. Jedna z nich existuje třeba v Camaguey od roku 2001 a spousta dalších v jiných provinciích. Zajímavostí je i rozmístění muslimů po celé zemi včetně specificky izolované komunity na Ostrově mládeže.

5. Jaký je jejich vztah k vládě Komunistické strany Kuby hlásící se ke komunistické ideologii?

Názory jsou různorodé a občas i záleží na národnosti. U pár rodilých Kubánců mi přišlo, že mají srandu z politiky nebo jim vadí jak fungují nebo nefungují některé věci, asi i to, že by chtěli nějaké změny. Narazil jsem tu i na příznivce Fidela Castra včetně Sahařana, co který je členem Komunistické strany Kuby a účastní se stranických schůzí. Také jsem poznal Pákistánce, který má celkem ke Castrovi sympatie a Kuba je podle něj nejlepší místo na světě. Myslím, že řada lidí z komunity má k levici a některým aspektům kubánské revoluce blízko, oceňují, co Kuba pro svět dělá, před čím se ho snaží varovat i to jak se snaží bojovat proti chudobě, ale své názory si udržují v rámci Islámu, bez vstoupení do jakýchkoliv extrémů.

6. Jaký je naopak vztah Komunistické strany Kuby k muslimům?

Tady je třeba uvědomit si podstatnou věc, Kuba se v první polovině 90.let transformovala z ateistického státu na sekulární. Bylo to období kdy došlo k celkovému uvolnění v kulturní sféře a jiných oblastech. Členy komunistické strany jsou dnes křesťané i muslimové a spousta dalších lidí. Pro muslimskou komunitu to znamenalo významnou změnu. Byla zde v 90. letech založena organizace Islámská liga, v rámci které se muslimové účastní prospěšných činností, jako pomoc v nemocnicích atd. Kromě ní působí na Kubě i jiné muslimské organizace, nevím však do jaké míry oficiální či neoficiální. Došlo také výstavbě mnoha modliteben a na Kubu se dostal v omezeném množství i sortiment halal potravin, dovážených zejména z Brazílie, která patří mezi největší producenty halal produktů na světě, na Kubě od něj najdete i kuřata. V jedné provincii jsem jedl dokonce halal jogurt vyrobený v Portugalsku.

7. Náboženská svoboda se tedy na Kubě respektuje ze strany státu i společnosti?

Víceméně ano. Byly zde však určité kontroverze s jednou skupinou salafistů, kteří obviňovali stát za nedoručení literatury kterou odeslali komunitě. Mimo jiné ho také obviňovali z toho, že je Islámská liga založená od shora ze strany státu, že někdo z jejího vedení příliš spolupracuje se stranou a agenti tajné policie chtěli po některých muslimech potřebné informace. Je pravda, že na Kubě nelze zatím pro obyčejného občana přijít na úřad a registrovat si vlastní nezávislou organizaci, protože zde působí státem řízené masové organizace. Dělat si však nějaké závěry nedovolím. Vyjadřování salafistů v mnoha státech bývá nezřídka příliš radikální a na druhou stranu si nedovolím vyloučit, že nějaká skupina úředníků či policistů měla své záměry. Ptal jsem se jednoho z kubánských muslimů, který mešitu hojně navštěvuje, na jeho názor ohledně předsedy Islámské ligy a vyjádřil se o něm pozitivně. Jak však říkám, že nevidím do hloubky celého problému, neznám detaily, takže nemohu udělat objektivní úsudek,
Co se však té svobody všeobecně. Modlili jsme se třeba na různých místech, například Náměstí revoluce, kde se nachází dvě ministerstva, poblíž sídlo kubánského prezidenta a je to armádou střežené místo, kde se mohou pohybovat i civilisté. Neměli jsme s tím žádný problém. Mladí a zvědaví Kubánci k nám dokonce přišli a ptali se nás, co jsme dělali. Vše jsme jim rádi vysvětlili. Modlitby jsem dělal také poblíž pláže nebo v mezinárodním kempu, kde jsem byl v rámci programu solidarity s Kubou. Nikdy jsem se nesetkal s obtížemi. Od kubánské mešity, před kterou jsme si pochutnávali s ostrahou na buchtách a vedli přátelské rozhovory, přes zvědavé Kubánce na ulicích až po samotný solidární program, kde pro mne dokonce řečtí komunisté sháněli alternativu k vepřovému během kulturní akce. Problémy neměli ani bratři na ulicích v muslimském oblečení.

8. Zmínil jste zde, že za vámi chodili po modlitbě venku zvědaví Kubánci. Jaké má běžný Kubánec podvědomí o Islámu?

To je velmi odlišné. Někteří Kubánci se dozvěděli o místní muslimské komunitě, jsou s ní v kontaktu a chodí se dozvídat nové informace. Studenti, kteří studují na univerzitě, kde mají někoho z muslimských zemích, Islám většinou znají. Podobně i lidé, kteří v rámci různých projektů pracovali v zahraničí ( např. Pákistán, Západní Sahara) či se účastnili spolupráce s organizacemi z muslimských zemí nebo alespoň lidé zajímající se o světové dění. Doufám, že k šíření Islámu by mohly přispět i známé osobnosti, například bývalý kubánský muslimský boxer Juan Carlos Gómez, který se jednou dokonce utkal v zápase s českým boxerem Jindřichem Veleckým a také s Vitalijem Kličkem nebo Alí Nicolás Cossío. Tato skupina si myslím, že Islám vnímá většinou pozitivně. Bohužel mi jedna Kubánka říkala, že v souvislosti s rozšiřujícím se vysíláním amerických filmů v kubánské televizi někteří lidé podléhají typickým představám o muslimech, jako krvežíznivých teroristech. Osobně jsem se však s nikým, kdo by byl těmito představami ovlivněn nesetkal a myslím, že se to netýká velké skupiny.

9. Jaký je pocit být na Kubě jako muslim?

Je to výjimečné. Sice je pravda, že v Česku je nás z hlediska populace přibližně podobné množství, ale na Kubě ten mimořádný pocit umocňuje romantická atmosféra vzdáleného ostrova. Ten pocit, že patříte k miliardové muslimské komunitě, avšak žijete s její malou skupinkou kdesi v Karibiku. Připadáte si vzdáleni a píšete svoji malou historii. Byly to dny, kdy jsem se cítil být plný mimořádné síly. Sice se tam můžete setkat se spoustou nekalostí, jako alkohol, kouření, prostituce a často narazíte na lidi snažící se Vás podvést, můžete zde však poznat i dobré přátele, objevit nezapomenutelná místa, vyzkoušet, jak se dá snadno žít pokud má člověk to základní, co potřebuje k životu a není zahlcen nejnovějšími produkty civilizace.

10. A jak vnímají muslimové okolní svět?

Je to ještě téma které bych s nimi chtěl časem probrat, jelikož s některými udržuji kontakt přes internet. Překvapilo mne, že někdo ví o dění zejména ve střední Evropě, včetně politické situace v Německu a Rakousku. Pomáhá také organizování cest na pouť do Mekky, kde mají možnost pohovořit s bratry a sestrami z celého světa, ale i havanská mešita je hojně navštěvována cizinci cestujícími na ostrov. Pomáhají samozřejmě i solidární akce s muslimskými zeměmi.

11. Už jste tu párkrát řekl o spolupráci mezi Kubou a muslimskými zeměmi, jak probíhá?

Mešita v Havaně

Probíhá v mnoha ohledech, od školství a zdravotnictví až po vojenskou spolupráci. Tradiční jsou vztahy se Západní Saharou a v ní vládnoucím levicovým národně osvobozeneckým hnutím Polisario. V Havaně funguje provoz jejího velvyslanectví již od počátku osmdesátých let a od roku 1977 vystudovalo na kubánských školách přibližně 4 000 studentů ze Západní Sahary. K tomu opačným směrem mířili kubánské zdravotnické brigády do uprchlických táborů v saharských oblastech. Příznivou okolností se ukázal i společně používaný jazyk, protože Západo sahařané byli součástí španělských kolonií a tak kromě arabštiny ovládají i španělštinu. Nově se také rozvinuli vztahy s Pákistánem, kam po zemětřesení v roce 2005 Kuba vyslala téměř 2 500 lékařů, zřídila desítky polních nemocnic a poskytla plný servis pro nemocniční provoz. Během přibližně čtyř měsíců tam vyslaní lékaři provedli přes půl milionu konzultací, a tisíce operací včetně těch velmi závažných. Tehdejší pákistánský prezident Parvíz Mušaraf si kubánského úsilí hluboce cenil, později se začala spolupráce mezi oběma zeměmi rozšiřovat do ostatních oblastí. Na Kubu byla přijata spousta studentů z Pákistánu a Fidel Castro řekl, že budou mít úplnou náboženskou a kulturní svobodu. Slibně se zatím rozvíjejí i vztahy s ostatními státy, jako Palestina, Malajsie a Indonésie.

12. A jaká je celkově situace muslimské komunity v Latinské Americe?

To by bylo téma na knihu, Stručně mohu však říct, že i přes početní omezení se jí celkem daří. Spousta věřících byla kdysi dovežena, jako otroci a mnoho lidí z té dnešní komunity jsou jejich potomci, pak jsou tam další skupiny včetně přistěhovalců a konvertitů. Působí zde především Islámská organizace Latinské Ameriky. Nejvýznamější procento muslimské populace má Surinam s téměř čtrnácti procenty, spolu Guayanou je také členem Organizace islámské spolupráce. Můžete tam najít myslím, že jedinou Islámskou univerzitu v Latinské Americe a spoustu krásných mešit. O Venezuele jsem četl odhady od sta tisíc do půl milionu a místní komunitě se prý daří, těší se vysoké svobodě i respektu ve společnosti, přes ekonomickou krizi vyvolanou poklesem cen ropy a sankcí. Žijí ve velkém počtu na ostrově Isla Margarita, kde vysílá i televize Al-Džazíra a jiné arabské kanály. Kvůli příznivým vztahům tehdejšího prezidenta Huga Cháveze s Hizballáhem a Íránem tam žije spousta šíitů, sunnitská populace je tam ovšem rovněž. Někteří jsou aktivní v provládních organizacích, mimo jiné víceprezident Venezuely je Arab, muslim však není. Tato země také příjímala desetitisíce uprchlíků ze Sýrie. Dala by se ukázat spousta dalších příkladů.

13. Na Kubě se aktuálně projednává nová ústava o které budou místní rozhodovat v referendu, myslíte si, že změní život na ostrově a přinese i změnu pro kubánskou muslimskou komunitu pokud bude schválena?

Jsem velmi zvědavý. V době kdy jsem tam byl, jsem četl místní noviny a bohužel mám doma číslo až asi ze dne poté, co vyšel výtisk věnovaný změnám obsažených v návrhu na novou ústavu. Nicméně jsem se v rámci solidárního programu s Kubou zúčastnil spousty přednášek a jednu vedl poslanec kubánského lidového shromáždění. Seznámil nás s hrubým obrysem navrhovaných změn z hlediska ekonomiky a politiky. Po transformaci Vietnamu, Laosu a Číny jsou ovšem určité věci, jakých se obávám. Zmíněné státy se moc nepokoušely transformovat politický systém, například prosazováním více přímé demokracie, větším zapojováním svých občanů nebo povolením svobody shromažďování, odbouráváním byrokracie a snahou zvětšit svobodu, nemluvě o nelidské perzekuci muslimů v Číně. Soustředili se na ekonomickou transformaci často spojenou s tím, že úředníci prostřednictvím svých kontaktů rozprodávali lidový majetek zahraničním korporacím, což bylo spojeno s korupcí, ničením životního prostředí a rostoucí nerovností. Myslím si, že Kuba by měla více prosazovat přímou demokracii v určitých oblastech. Osobně si dovedu představit i nahrazení vlády strany přímou demokracií v omezené formě, rozhodují však Kubánci, ne já, takže budu mít raději realistické naděje. Jako vhodný prvek bych viděl povolit svobodu shromažďování a ještě více se věnovat potřebám rostoucí muslimské komunity, Z hlediska ekonomiky nepovažuji za škodlivé vrátit někomu jeho majetek, pokud mu byl zabaven bez oprávněného důvodu. Ale určitě jsem proti tomu, aby se Kuba vydala cestou nedemokratického rozprodávání národních podniků budovaných po revoluci v rámci modernizace země a aby se po neoliberálních reformách stala banánovou republikou procházející ekonomickou a kulturní kolonizací ze strany USA a spol. jako spousta zemí na světě. Bohužel velkou změnu, kterou by mohlo přinést zrušení amerického embarga zřejmě za úřadování Donalda Trumpa čekat nemůžeme. Ohledně náboženství se nečekají významné změny v ústavě, měl by se zachovat aktuální stav zákazu diskriminace na základě náboženství a náboženská svoboda. Nesouhlas mezi mnoha katolíky však vyvolává článek 68 o legalizaci manželství osob stejného pohlaví.

14. Jaký dojem na Vás tedy návštěva Kuby zanechala?

Jsem velmi potěšen jakým směrem se ostrov v určitých oblastech vyvíjí, doufám, že se ovšem již vyvaruje extrémů, dočká se plné územní celivosti stažením Spojených států ze základny Guantanamo, kde byli a jsou mučeni stovky nevinných muslimů v nelidských podmínkách a bude ukončena blokáda ze strany USA, která za desítky let pouze zapříčinila miliardové škody a strádání kubánského lidu, tedy našich bratrů a sester, když museli jeden čas čelit akutnímu nedostatku potravin, oblečení, základních potřeb, umírání na podvýživu, včetně dalších smutných důsledků. Kubánská mezinárodní mise probíhající v souběžně s vysíláním tisíců lékařů, učitelů a humanitární pomoci je ukázkou spolupráce, jakou bude lidstvo potřebovat v době vyčerpávajících se přírodních zdrojů, nárůstu populace, nerovností a sociálních konfliktů. Je světlem naděje, které nám ukazuje, že všichni na světě můžeme přes naši odlišnost spolupracovat, překonávat vzájemné překážky a budovat lepší svět, pokud jsme ochotni se vzájemně respektovat, udržovat mezi sebou bratrství a lásku. Je to něco, čeho si vážím více než humanitárních bomb a intervencí ze strany některých zemí západu a investic do třetího světa, končících tím, že ve finále zneužíváme přírodní zdroje, levnou pracovní sílu a na závěr si z třetího světa odvážíme více, než jsme mu poskytli.