V době, kdy byl u moci komunistický režim, nemálo českých občanů opustilo svou vlast. Snad největší procento uprchlíků tvořili lidé, kteří se v Československu necítili svobodní. Ačkoli se například západní Němec či Rakušan mohl dívat na Čecha skrz prsty a dávat mu najevo, že pochází z komunistického státu, byla většina uprchlíků vlídně přijata. Věděli totiž z jakého režimu prchají a proč. Některá část českého obyvatelstva by si z toho měla vzít ponaučení a seznámit se více s důvody proč a odkud lidé prchají.
Po pádu komunismu se očekávalo, že otevřením hranic Česká republika vstoupí do kosmopolitního světa, do kterého kdysi prchali se žádosti o azyl i její občané. Nicméně velká část české společnosti se uzavřela na svém písečku a paradoxně na vše cizí hledí se značnou nedůvěrou. Tato nedůvěra může pramenit z nezkušeností, neboť na rozdíl od Velké Británie či Německa neměla Česká republika mnoho příležitosti setkávat se s jinými kulturami.
Nevědomá společnost často sklouzne pod vliv populistů a xenofóbů, jejichž politickým programem je nenávist. V době společenské krize využívají situace ke svému vzestupu k moci a obviní z krize národnostní či náboženské menšiny. Pokud by to dnes nebyli uprchlíci, jistě by se našla jiná skupina, na kterou by se svalila odpovědnost za nějaký problém. Bez nenávisti xenofóbové nemohou existovat.
Během války nebo pronásledování vzniká imigrace. Mnozí čeští občané, kteří kdysi utekli na Západ vědí, jak těžké bylo se rozhodnout k imigraci. Před svou cestou se museli sami sebe ptát, zda dojdou cíle a jak budou cizí společností přijati.
Nyní jsou v podobné situaci syrští či iráčtí uprchlíci. Mnozí z nich ztratili část své rodiny, viděli na vlastní oči umírat své příbuzné. V české společnosti se diskutuje o tom, zda by tito uprchlíci nebyli bezpečnostní hrozbou pro stát. Musíme si uvědomit, že syrští uprchlíci utíkají před krutostí radikálů. Tedy před stejnou hrozbou, které se obává česká společnost.
Pro některé české občany stačí k odmítnuti uprchlíků ten fakt, že jsou to muslimové. Domnívají se, že když radikální muslimové páchají zvěrstva, nutně musí každý muslim být špatný. Odsoudíme tedy celé lidství, protože někteří vyšinutí lidé páchají zlo? Nikoli. Podobně nemůžeme odsoudit islám proto, že někteří jeho příznivci páchají zlo.
Islám není příčinou imigrace, ani nejsou všichni uprchlíci muslimové. Příčinou imigrace je násilí, které se šíří po Blízkém východě od doby, kdy se mocnosti snažily bez promyšleného konceptu svrhnout totalitní režimy a nastolit demokracii. Po pádu těchto režimů vnikl chaos, který otevřel mnoha ozbrojeným skupinám příležitost chopit se násilím moci.
Přesto, že se někteří staví odmítavě k uprchlíkům, protože jsou to muslimové, je mezi nimi i značná část křesťanů. Nicméně ani ti nejsou v České republice vřele vítání. Prozrazuje to, že vlastně nejde o islám, ale že někde v podhoubí bují rasismus?
Část obyvatelstva se obává, že se uprchlíci neadaptují do české společnosti a budou dělat problémy. V takovém případě má stát právo využít svých prostředků a dotyčné osoby z České republiky vyhostit. Přemýšlejme však také o tom, zda okolí dovolí uprchlíkům se adaptovat a zda je společnost ochotna je mezi sebe přijmout.
Problém imigrace je velmi složitý. Spolu s politickými uprchlíky z Iráku či Sýrie, přicházejí do Evropy i ekonomičtí uprchlíci z Afriky. Právě ekonomičtí uprchlíci představují tu část těžko řešitelného problému. Mocnosti se musí shodnout na takových opatřeních, které vyřeší problémy v oblastech konfliktů.
Společnost by se měla zamyslet nad tím, do jaké míry jsou populističtí a xenofóbní politici pro stát nebezpeční. I kdyby se všichni uprchlíci přestěhovali na Mars, nenávist si najde vždy dalšího obětního beránka. Včera to byli Židé, dnes muslimové a zítra třeba vy.

Úvodní fotografie od Ggia (Vlastní dílo) [CC BY-SA 4.0], prostřednictvím Wikimedia Commons