Když se rozpadá státní útvar, ve kterém žije pohromadě několik etnik, nemůže to skončit bez fatálních následků. V Jugoslávii žili desetiletí vedle sebe Srbové, Chorvati, muslimští Bosňáci, Albánci, Slovinci, Makedonci a Černohorci a teprve rozpad Jugoslávie odkryl slabiny tohoto státu. Ačkoli se po desetiletí obyvatelé Jugoslávie identifikovali jako Jugoslávci, po pádu železné opony se hroutí komunistický režim a nahrazuje ho nacionalismus. Právě nacionalismus rozpoutal na Balkáně občanskou válku za jejichž oběť padlo téměř sto tisíc obyvatel bývalé Jugoslávie.
Nejvíce obětí během války v Jugoslávii (1991-1996) měli muslimští Bosňáci, kteří i větší měrou ze všech etnik nejvíce trpěli během rozpadu Jugoslávie. Počet bosenských obětí během válek v Jugoslávii dosáhl 64.036.
Hrůzy občanské války v Jugoslávii mohou nejvíce popsat přeživší obyvatelé města Srebrenice v Bosně. Ačkoli byla od roku 1993 pod ochranou OSN, nezabránilo to srbským jednotkám obklíčit Srebrenici. 11. července 1995 za neustálého několikadenního minometného útoku nakonec pod vedením generála Ratka Mladiče město obsadily. Děti a ženy sice převezly na muslimská území, ale všechny muže nakonec popravily. Zemřelo přes 8000 osob.
Ačkoli uběhlo od srebrenického masakru dvacet jedna let, přece jen je aktuální i dnes, jak nám připomíná ve výše uvedeném videu bosenský aktivista a spisovatel žijící ve Velké Británii Kemal Pervanic. „Pokud se narodíte ve společnosti žijící v míru, nenapadne vás, že by vám tento mír mohl někdo vzít“, říká Pervanic. Válka a násilí přichází tak rychle, že není možnost duchapřítomně reagovat. „Je těžké uvěřit, že váš soused vás bude chtít zabít, je nepředstavitelné, že vás někdo pošle do koncentračního tábora a váš bývalý učitel ze školy vás bude mučit“, hovoří o svých zkušenostech Pervanic. Pervanic také prohlásil: „Nesmíme ignorovat historii. Když jsem přišel do Velké Británii, říkal jsem si, že všechno je v pořádku, je tu dost peněz pro všechny. Jakmile se ve společnosti začali objevovat problémy, vidím podobné projevy nenávisti, které předcházely válce v Jugoslávii. Když slyším, co vše se říká během prezidentské volební kampaně v USA, vzpomenu i na to, jaké podobné věci se říkali v Jugoslávii.“
Ačkoli si to pro malé zkušenosti neuvědomujeme, žijeme v době velkých změn, které mohou skončit podobně jako v bývalé Jugoslávii, kam naši rodiče tak rádi kdysi jezdili na dovolenou.
