Nelze rozdělovat oběti terorismu na základě národnosti, víry či zbarvení. Teroristé se neptají svých obětí zda jsou Evropané nebo Arabové, zda jsou křesťané či muslimové a jsou-li bílí nebo černí. Teroristé nedělají rozdíly mezi obětmi, ale některá média ano.
Muslimové na základě své víry vnímají svět jako domov všech lidí bez ohledu na rasu či vyznání. Pokud jsou lidé postižení nějakou katastrofou či teroristickým útokem, dokáží muslimové soucítit s obětmi, aniž by se ptali po vyznání či jejich národnosti.
Při teroristickém útoku v Nice byla mezi obětmi až třetina muslimů. Přesto některá média hovoří o takzvaném „islámském terorismu“, jako by mezi obětmi takovýchto teroristických útoků nebyli i muslimové. Chtějí nám některá média naznačit, že muslimské oběti se nepočítají?
Některá média nám předkládají obraz, že při teroristických útocích umírají jen bílí Evropané, zatímco muslimů se to netýká a žijí si poklidný život v mešitách. Nicméně muslimové v Sýrii, Iráku a v dalších koutech světa dennodenně umírají následkem teroristických útoků a podílejí se s nasazením života na boji proti terorismu. Muslimové jak se zdá, jsou pro některá média neviditelní.
Zato však jsou viditelní ti muslimové, kteří takové zločiny páchají. Když ve Spojených státech například bílý Američan zastřelí ve třídě své spolužáky, nejedná se o teroristický útok, ale o čin duševně chorého člověka. Pokud by to byl muslim, je ihned terorista. Hovoří se o víře tam, kde se prokáže, že dotyčný byl muslim, zatímco u nemuslimů se nikdo neptá jakého jsou náboženství.
Dvojí metr užitý při hodnocení obětí a teroristů může nahrávat radikálům, kteří tak rádi poukazují na pokrytecké chování některých politiků a mohou budit nedůvěru u evropských občanů muslimského vyznání vůči svým vládám.
