Pokud by se někdo snažil zjistit, kolik mešit existovalo na jihu Ukrajiny, bezpochyby by narazil na více než tisíc muslimských náboženských míst. Většina z nich byla však zničena následkem rusko-tureckých válek a při anexi území, které patřilo krymskému chanátu a Osmanské říši.
Podle archivních dokumentů, při obsazení Krymu ruskými vojáky v roce 1783, existovalo na poloostrově více než 1160 mešit. Po několika pár dekádách let se počet mešit rapidně snížil. Po porážce Rusů v krymské válce 1853-1856, ruská vláda započala represívní politiku proti krymským Tatarům. Během let 1860 – 1862 muselo opustit Krym přes 200.000 Tatarů. Přes 700 vesnic bylo opuštěno. Některé byly ihned obsazeny kolonisty z centrálního Ruska. Do roku 1889 zůstalo na Krymu pouze 737 mešit a do roku 1921 pouze 632.
První zmínka o budování mešit na jihu Ukrajiny je spojena se Seldžuky a s Emirem Hussamem al-Dinem v Sudaku. Po svém úspěšném tažení postavili v dobytém městě mešitu.
Suldžucká mešita byla pravděpodobně na poloostrově jediným muslimským místem uctívání až do roku 1314, kdy chán Zlaté hordy, Uzbek, přikázal postavit chrám Starého Krymu, který stojí až do dnes.
V oblasti Dunaje a Donu navíc přibylo více mešit poté, co Zlatá horda přijala islám za své náboženství.
V roce 1542 osmanský sultán Sulajmán Veliký, napsal polskému králi Zikmundu Staršímu list, ve kterém si nárokuje území severního pobřeží Černého moře. „Na tomto území je bezpočet muslimských hrobů a mešit“, napsal sultán.
Podle dochovaných zdrojů ve vesnici Majaka, která existuje dodnes, stála kdysi tatarská mešita pocházející z raných dob, jejichž stavební materiál nakonec použila ke stavbě kostela ruská křesťanská sekta starověrců.
Zpráva tureckého historika a kronikáře Ibrahima Pecevi informuje o velkém výskytu muslimského obyvatelstva na Ukrajině v raném středověku: „V roce 1027 (hijri – náš letopočet 1618) jsem měl příležitost cestovat po jižní Ukrajině. Jen před Benderou jsem nalezl mnoho ruin, které nesly v oblasti stopy muslimské přítomnosti“.
V dokumentu ze 16. století z polského archívu šlechtického rodu Zamoyskích se nachází unikátní informace o početných muslimských památkách v Bug Dněstru a v Dněpersko-bugské oblasti popisující mauzolea a mešity: „Půl dne směrem ke Kučurganu v Tiahynu se nahází mešita. Po jednodenní cestě z Kučurganu také stojí mešita v Karagaši. Jeden pak den z Karagaše do Kujalniku se vyskytují další mešita.V Bugu, dva dny od Kujalniku, se nacházejí dvě mešity.“
Po připojení jihu Ukrajiny k Osmanské říši a Krymskému chanátu začala ve velkých městech Kiliya, Izmail, Akkerman a Očakiv velká stavební aktivita mešit.
Historik Myšetský z 18. století zaznamenal, že na řece Bug, existovalo nádherné město Chychyklija postaveno a zničeno Turky, kde stálo mnoho mešit.
Architekt François de Wollant na konci 18. století zaznamenal, že v oblasti Očakiv ve vesnici Ak-mečet se nachází ruiny mešity.
Velký počet historiků a cestovatelů dosvědčuje, že od 14. století až do začátku 19. století byl jih Ukrajiny muslimský. Za zničení celých muslimských měst, mešit a hřbitovů nenesla odpovědnost přírodní katastrofa nebo vojenské útoky, ale politika carského ruska cíleně namířena proti černomořským muslimům.
