Svoboda vyznání nejenže prospívá společnosti, ale je i pro životaschopnost státu velmi důležitá. Lidem různých vyznání musí mít dovoleno praktikovat svou víru, aby společnost žila v harmonii a prosperitě. Opak by znamenal pomalý úpadek.
V historii existovaly státní útvary, které se domnívaly, že jednotným vyznáním víry a zákazem jiných náboženských směrů sjednotí společnost ve státě. Tím se dopustily tragické chyby. Namísto vysněné jednoty, společnost rozdělily a přispěly jejímu rozpadu.
Náboženské myšlení v sobě nezahrnuje pouze teologii či spiritualitu. Zahrnuje v sobě i přístup k okolnímu světu, který je specifický pro různé kultury a náboženské směry. Císař Konstantin Veliký, který konvertoval ke křesťanství a v roce 313 zrovnoprávnil křesťanství s jinými tehdejšími náboženstvími, byl toho dokladem. Jistě bylo správné zrovnoprávnit křesťanství. Nicméně postupem času tehdejší křesťané značně začali omezovat práva jiných vyznavačů. Toto omezení se brzy odrazilo ve vědě i v školství, které bylo značně osekáno o vědy jako byla aritmetika, geometrie, astronomie a hudba. Vědecký rozvoj se začal zpomalovat. Z takzvaných sedmero svobodných umění zůstala pouze gramatika, řečnictví a dialektika. Absence poznání, které pramenilo z náboženských světonázorů, otřásla samotnou římskou říší. Jednostranné vidění světa zužuje možnosti civilizačního vývoje.
Náboženské myšlení a přístup věřících ke světu přináší rozmanitost, které má nepopiratelný vliv na vývoj civilizace. Muslimská středověká civilizace svým respektem k jiným náboženským směrům a otevřeností k cizím vědeckým myšlenkám, dosáhla značného úspěchu, ze kterého čerpá západní společnost dodnes.
I současní muslimové žijící na západě se stali nedílnou součástí vědeckého pokroku. Uveďme například z velkého počtu muslimských současných vědců tureckého chemika Azize Sancara, který získal v roce 2015 Nobelovu cenu za chemii, pákistánského chemika Salimuzzamana Siddiqui nebo taktéž egyptského chemika Ahmeda Zewaili, který v roce 1999 získal Nobelovu cenu za chemii. Mezi slavné ekonomy patří Muhammad Yunus, nositel Nobelovy ceny ekonomie nebo íránský fyzik Cumrun Vafa.
Bez náboženské svobody by jistě tito vědci nezískali příležitost přispět svým poznáním společnosti a přišla by tak o nemalý podíl v pokroku. Svoboda vyznání přispívá pokroku. Opak, k návratu do temna.
