Pokud bychom hledali nejplodnější období muslimského vývoje myšlení, filosofie a umění, bylo by to jistě období středověké Andalusie. Kulturní rozmach, který tato oblast napříč Španělskem od 9. až do 12 století zaznamenala, bezpochyby ovlivnila i evropskou kulturu. Díla z dob starověkého Řecka, která muslimové přeložili a jejich teoretickou a praktickou hodnotu dále rozvíjeli, pomohla k rozvoji evropské renesance.
Nicméně kulturní rozvoj se netýkal jen vědy, ale také umění. Zvláště pak hudba prošla ohromným vývojem, který nakonec ovlivnil nejen Španělsko, ale i další evropské země.
Andaluská hudba se zrodila v 9. století v kordobském emirátu. Byla to oblast Iráku, která zasela předpoklady pro vznik tak pestré hudby. Právě obyvatelé Iráku, Arabové, Peršané i Kurdové migrující do Španělska, přinesli sebou i své tradice a umění, které s evropským vlivem vytvořily jedinečnou kulturu. Básník, skladatel a filosof Ibn Bajjah zvaný Zaragozský (1095-1138) tvrdil, že andaluská hudba je mixem Západní a Východní civilizace, která se pak šířila po celé severní Africe.
S hudbou jde ruku v ruce i výroba hudebních nástrojů.V 10. století se Iberie stala centrem výroby hudebních nástrojů. Hudební nástroje se šířily přes Provence. Ovlivnily francouzské trobadory a truvéry a nakonec zbytek Evropy. Mnoho dnešních hudebních nástrojů převzala svá jména právě z arabštiny jako například loutna, kytara, rebec.
Hudba byla v Andalusii natolik rozšířená a ctěna, že i židé, kteří hluboce ctí své náboženství, stejně ctili andaluskou hudbu a podíleli se na jejím vývoji.
Podíváme-li se na lidskou historii jako celek, zjistíme, že jednotlivé civilizace si předávají štafetu vývoje. Pokud bychom chtěli odvrhnout jednu civilizaci i s jejím rozvojem, nikdy by nebylo dosaženo lidského pokroku jako takového. Předáváme si oheň, které následně hřeje ty budoucí.
