Páteční kázání 21. 11. 2014 (28. muharram 1436)                                      Ahmad Barakat

                                                                                                                   Mešita v Praze

  Nacházení útočiště u Alláha před ztrátou živobytí

Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (nechť ho Alláh pochválí a ochrání) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Obávejte se Alláha a přibližte se k Němu způsobem, který známe od našeho Proroka s.a.s. Setrvávejte na prosbách (duá), které mají mezi uctíváním zvláštní místo. Žádejte o dobro tohoto i onoho světa . Od Abdulláh bin Umar (nechť je Alláh s nimi spokojen), který řekl: „Alláhu hledám u Tebe útočiště před ztrátou Tvé milosti v darovaném živobytí a před špatným zdravím a před náhlým neštěstím a před vším, co Tě rozhněvá.“ (Vyprávěl Muslim). Toto je velkolepý výrok, který obsahuje čtyři věci: „Alláhu hledám u Tebe útočiště před ztrátou Tvé milosti v darovaném živobytí a před špatným zdravím a před náhlým neštěstím a před vším, co Tě rozhněvá.“

Neboť význam slov „hledám u Tebe útočiště“ znamená: hledám útočiště u Alláha Velkého a Silného před zlem všeho zlého. Je povinnosti obrátit se na Alláha ve věcech, na které má v rukou pouze Alláh Jediný. „Obracíš-li se k někomu o pomoc, obracej se vždy na Alláha”.

Před ztrátou Tvé milosti v darovaném živobytí“ znamená před ztrátou té největší milosti, kterou je islám sám o sobě. V Koránu Alláh Nejvyšší říká: „Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad Vámi Své dobrodiní a zalíbilo se Mi dát vám islám jako náboženství.“ (Súra Al-Má´ida 3). Proto je povoleno každému prosit Alláha o vedení správnou cestou jako to říkával Prorok s.a.s.: „Ó Ty, jenž upevňuješ srdce, upevni mé srdce v Tvé víře.“

Hovoříme o nejlepším z lidí, kterému bylo již odpuštěno, tak jakpak když se jedná o nás ostatní? Je dokonce povoleno děkovat Alláhovi s nadějí o přídavek v tomto dobrodiní. V súře Ibrahim se píše (ve významu):

„A pomněte, když Pán váš prohlásil: budete-li vděčni, rozmnožíme pro vás dobré.“ (Súra Ibrahím 7).

Mezi důvody ztráty obživy patří: přiřčení zdroje obživy někomu jinému než Alláhovi: „Ačkoli znají dobrodiní Alláhovo, přece je popírají.“ (Súra Včely 83) a v té stejné súře: „Není dobrodiní žádného, aby od Alláha nepřicházelo.“ (Súra Včely 53)

Také zmíníme důvody ochuzeni se o milosti Alláhovy, z nichž první je zneužití Alláhových darů k neposlušnostem. Poslechnete si, co o tom říká Korán: „Buďte rodu Davidovu vděčni! Jak málo je však vděčných mezi služebníky Mými.“ (súra Sab´a 13). Proto hlídejte si tyto dary třemi způsoby: srdcem, jazykem a údy.

Dále v úvodním výroku přišlo: „a před špatným zdravím“ což je ztráta na sluchu, zraku nebo ostatních částech těla. Je však rozdíl v termínech mezi dočasnou ztrátou (arabsky tahawwl) a stálou ztrátou (zawal). Zde se hovoří o té dočasné, kde zdraví je vystřídáno nemocí a bohatství chudobou.

 Posel Alláhův s.a.s. se také utíkal v ochranu Alláha před náhlým neštěstím, protože sešle-li Alláh na někoho trest, pak mu nic a nikdo není nápomocen.

Ve svatém výroku zní: „Kdyby všichni mí služebnici se sešli, aby byli prospěšní někomu, tak nebudou. A kdyby se sešli, aby uškodili někomu, tak se to také nestane.“ A náhlým neštěstím, což je náhlý trest a odplata nečekaná. Utíkáme se v ochranu Alláha před tímto neštěstím, jelikož v těchto případech není čas na pokání.

Dále hledáme útočiště u Alláha před Jeho hněvem, jelikož když se On na někoho rozhněvá, tak je ten člověk ztracen. Následkem největšího hněvu je umožnění spáchat to, co Stvořitel zakázal. Je však naší povinností vynasnažit se jednat pro uspokojení Stvořitele i na úkor hněvu ostatních: „Kdo si žádá Alláhovu spokojenost, i když rozhněvá lidi, získá tuto spokojenost jak u Alláha, tak i u lidí. A kdo rozhněvá Alláha za cenu, že chce uspokojit lidi, ten získá leda tak hněv Alláhův, který mu přinese i hněv lidí.“