Poznání není vlastnictvím, které by náleželo pouze jednotlivci nebo jedné civilizaci. Předává se jako pochodeň z generace na generaci. Kde se dnes lidstvo nachází je důsledkem řetězové návaznosti vycházející z minulosti až do dnešní doby.
I přes své kulturní rozdíly se Východ i Západ dokáží vzájemně vědecky obohatit jako například prozrazuje Gerbert z Aurillacu (930-1003), který se stal papežem Sylvestrem II.a zavedl v Evropě arabské číslice. Ten studoval na univerzitě Kairouanu, která se stala mostem poznání mezi Afrikou, Blízkým východem a Evropou.
Ačkoli se může zdát, že vyhnání muslimů ze Španělska ve 13. století byla pro muslimy katastrofou, přece jen z toho islámský svět mohl těžit. Mnozí z nich přišli na univerzitu v Kairouanu s vědeckými i uměleckými poznatky pocházející z Evropy a Andalusie.
Mezi absolventy teto univerzity patřil andaluský diplomat a proslulý cestovatel Leo Africanus, Rabi Moše ben Maimon, židovský lékař, filozof a teolog, Ibn Rushayd al-Sabti Mohammed, známý soudce, učenec a spisovatel, Ibn al-Hajj al-Abdar al-Fásí, spisovatel a znalec fiqhu.
Mezi ženami se nejvíce proslavila Fatima al-Kabbaj. Al-Kabbaj změnila postavení žen v Maroku, když jako znalkyně šarije králi tvrdila, že ženy jsou více schopný pomáhat negramotným a chudým více než imamové.
Všichni učenci jako byli Ibn Al Arabi (arabský islámský mystik a filozof, představitel súfismu), Ibn Chaldun (arabský učenec a veřejný činitel), Ibn Al Chatib (básník , spisovatel , historik , filozof , lékař a politik z emirátu Granady) nebo Al Bitruji (astronom), studovali právě na univerzitě v Kairouanu.
Univerzitu navštěvovali také křesťanští učenci jako Nicolas Cleynaerts z Belgie nebo Holanďan Golius a Gerbert z Aurillacu, později papež Sylvestr II., který představil v Evropě arabské číslice a důležitost nuly.
Univerzita se mohla pochlubit největší knihovnou té doby, založenou v roce 1349 sultánem Abu Inanem. Knihovna se stala zdrojem poznání pro celou arabskou a evropskou civilizací.
Během úpadku zlaté doby islámu, začala upadat i samotná univerzita. Teprve koncem 19. století se přistoupilo k její rekonstrukci duševní i materiální.
Dnes se věnuje největší péče místnosti, kde jsou uloženy nejstarší rukopisy. Pod stálou teplotou a kontrolou vlhkosti zde odpočívá přes 4000 rukopisů. Nalezneme zde svazky od Ibn Ishaqa nebo slavnou Muwatta od imáma Malikiho napsanou na pergamenu z gazely. Toto dílo týkající se islámského práva je zaznamenané na gazelové kůži o 200 stranách, s uměleckou kaligrafií a zlatým inkoustem.
Mezi opravdové skvosty patří evangelium Marka v arabštině ze 12. století nebo Korán ze 16. století psaný na velbloudí kůži.
Dnes se nám může zdát, že je to již minulostí. Nicméně je to minulost, která inspiruje současnost a upozorňuje, že ne vždy proti sobě stojí dvě civilizace, ale umí také společně pracovat, když u kormidla vědy stojí rozumní lidé.
