Páteční kázání 15. 4. 2016 (8. ražab 1437 h) šejch Ahmad Rajab
Mešita v Praze
Dopřejte své duši odpočinek
Chvála Alláhu. Jeho chválíme a Jeho o pomoc prosíme. Ten, koho Alláh uvede na správnou cestu, toho z ní nikdo nesvede, a ten, komu Alláh dá zbloudit, toho už na správnou cestu nikdo neuvede. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla Alláhu alejhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Duše, stejně jako těla, podléhají únavě a nudě, proto se čas od času kloní k něčemu novému, k rozptýlení, a hledají odpočinek a povolenou zábavu, aby zahnaly sklíčenost a únavu, aby se poté věřící člověk vrátil k praktikování své víry se správným úmyslem a plný energie, pracující člověk ke své práci s odhodláním a plný síly, neboť jsou-li duše znuděné, znechucené, stávají se slepými. Islám je náboženství vyznačující se umírněností, mírností, vyrovnaností všech práv. Islám je náboženství vyznačující se tolerantností a jednoduchostí, které uvádí v soulad lidskou přirozenost a jeho potřeby s tím, co neodporuje islámskému právu. Když Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) viděl Habešany, jak si v den svátku hrají s kopím, řekl: „Aby židé věděli, že v našem náboženství je odpočinek, poslal jsem s tímto náboženstvím tolerantnost.“ (podle Ahmeda)
Toto náboženství je náboženstvím zlaté střední cesty a v životě muslima je třeba vyváženosti. Vznešený Alláh pravil: „Spíše usiluj pomocí toho, co ti Alláh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Alláh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Alláh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“ (Příběh, 28:77)
Ano, milí věřící, jde o nutnost vyváženosti mezi všemi právy a povinnostmi. Islám pečuje o člověka, co se týče samostatně uvažujícího rozumu, těla, které má své potřeby, a duše, která má své touhy…
Ibn Mascúd (radhia Alláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam) na ně bral ohled, když pro svá kázání vybíral vhodný čas, aby je neznechutil. (podle al-Buchárího a Muslima)
Znechucenost a nuda totiž vedou k averzi a nespokojenosti.
Mezi potvrzené zprávy o zásadách odpočinku v islámu patří hadís podle Alího (radhia Alláhu anhu): „Nechejte duším odpočinout, hledejte pro ně něco příjemného, neboť se unaví, jako se unaví tělo.“ A podle Ibn Mascúda (radhia Alláhu anhu): „Nechte duším odpočinout. Bude-li duše znechucená, bude slepá (ke všemu ostatnímu).“
Jejich imám a vzor, Muhammad (salla Alláhu alejhi wa sallam) říká: „Ó Hanzalo, je čas na tohle a je čas na tamto.“ (podle Muslima)
Když si přečteme, jak žili, dozvíme se něco o jejich životě, stanovují nám naši předkové zásady povolené a cílené zábavy. Odpočívali, ale nikdy žádný z nich neporušil ustanovení islámského práva. Jejich veselí a zábava byla vždy daleko od zakázaných nebo zavrženíhodných věcí, jejich zábava nebyla pouhým zabíjením času, odpočinek nebyl cílem sám o sobě, ale prostředkem pro obnovení úmyslu, opravení správného záměru pro lepší práci a výsledek. Právě to dělal ctěný Prorokův druh, Mucáz bin Džabal (radhia Alláhu anhu): „Spím a doufám v Alláhovu odměnu za svůj spánek, stejně jako bych chtěl odměnu za své noční modlitby.“ Podobně hovoří Abú ad-Dardá‘ (radhia Alláhu anhu): „Nechávám duši oddechnout trochou zábavy, aby byla silnější v tom, co je správné.“
To znamená, že odpočinek může mít i rozměr uctívání, pokud při něm člověk bere do úvahy blízkost Alláha nebo se při něm posiluje k větší poslušnosti vůči Alláhovi.
Tím se celý život muslima stává uctíváním, je-li propojen se správným úmyslem pod podmínkou, že jde o činnost, která je povolená dle islámského práva.
Proto nemá být váš odpočinek jen zabíjením času, mrháním časem, trávením času, aniž by se posilovalo tělo a rozvíjelo myšlení.
Prorokovi (salla Alláhu alejhi wa sallam) druhové odpočívali tak, že se veselili a vtipkovali a věnovali se povolené zábavě a plnili přitom vše, co jim uložil Vznešený Alláh. A když došlo na věc, byli to opravdoví muži. Dokazují to jejich činy. Například si házeli melounem, ale když došlo na věc, byli to opravdoví muži, jak vypráví al-Awzárí podle Bilála bin Sacd (radhia Alláhu anhu): „Viděl jsem je, jak běhali, závodili a smáli se sobě navzájem. Večer se z nich stali mniši.“ Právě takoví byli, jak říká Ibn Tajmíja – nechť je k němu Alláh milostiv: „Ve dne rytíři, v noci mniši.“ Umar ibn al-Chattáb (radhia Alláhu anhu) řekl: „Lidé se smáli a přitom byla víra v jejich srdcích ukotvena pevněji než hory.“
Jejich odpočinek, smích, večerní besedování, cestování ani zábava nezmenšily nic z jejich víry, ani nepokazily jejich morálku. Čas na odpočinek nezasahoval do času na modlení, připomínání si Alláha, udržování vztahů s příbuznými, čtení Koránu, ani do jiných dobrých činů. Toto jsou praví muži: „Muži, které ani obchod, ani prodej nezláká od vzývání Alláha, od dodržování modlitby a od dávání almužen, a ti obávají se dne, kdy srdce i zraky se budou obracet.“ (Světlo, 24:37)
Neodpočívali tak, že by dlouhé noci ponocovali, netrávili večery prázdným besedováním, které upírá mnohá práva, z nichž jedním je právo těla a právo lidí a zejména to, co náleží Vznešenému a Požehnanému Alláhovi.
Přečteme-li si zprávy o jejich životě, jejich historii, zjistíme, že nezneužívali povoleného, protože věděli, že nejdůležitějším úkolem každého člověka je uctívání Alláha a že čas je drahý. K zásadám islámu patří, že se nemá ničím plýtvat a v ničem přehánět, i kdyby šlo o půst, modlitbu aj. Stejně je tomu také se zábavou a odpočinkem. Nesmíme trávit většinu času zábavou a odpočinkem, i kdyby to byly povolené věci, časem se nesmí takto plýtvat. Nikdo z nás nesmí zapomínat na to, proč je na tomto světě. Tím důvodem je uctívání Alláha. Nevadí však, když si odpočineme, způsobem, který je povolený, který nás povzbudí k opravdovému uctívání a poslušnosti, a tak, aby nebyla krácena ostatní práva a nároky. K tomu říká Prorok (salla Alláhu alejhi wa sallam): „Posti se a pak se najez, vstaň v noci k modlitbě a pak spi, neboť máš povinnost vůči svému tělu, svým očím, své manželce i svému hostu.“ (podle al-Buchárího)
Odpočívejme tedy způsobem, který je povolený, aby nás veselí neodvádělo mimo rámec islámského práva a umírněnosti. Nechť vás Alláh učiní šťastnými.
