Páteční kázání 16. 2. 2018 (30. džumád al-awwal 1439) Ahmad Ragab
Mešita v Praze
Opravdové štěstí
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Služebníci Alláhovi, islám je náboženství štěstí a pokoje. Islám nám přikázal plnit jisté příkazy a konat zbožné skutky a určité věci nám zakázal. Bezpochyby to má svůj význam a smysl a je to moudré, neboť díky tomu člověk dosáhne štěstí na tomto i na Onom světě.
Než začnu mluvit o štěstí, zastavím se u jeho definice. Podle učenců je to vnitřní pocit člověka, který se projevuje vnitřním klidem, uspokojením, otevřeným srdcem, klidným svědomím a myslí jako důsledek bezúhonného chování navenek i uvnitř poháněného silou víry.
Účelem poselství, které bylo sesláno Prorokovi (salla lláhu ʻalajhi wa sallam), je vyvedení lidí z úzkosti ke štěstí, ze scestí na správnou cestu, z nevědění k vědění, z temnot ke světlu. Korán byl seslán pro štěstí lidstva a ne pro jeho utrpení. Podíváme-li se na súru Táhá, zjistíme, že v úvodu, uprostřed i v závěru hovoří o útrapách, které jsou opakem štěstí. V jejím úvodu Vznešený Alláh praví: „Táhá. Neseslali jsme ti Korán, abys byl zoufalý.“ (Táhá, 20:1-2) Dále Alláh vysvětluje, že Adam byl vyhnán z Ráje, protože následoval Ďábla navádějícího ke vzdoru a neštěstí: „I pravili jsme: ‚Adame, toto věru je nepřítel tvůj i manželky tvé. Ať vás nevyžene z Ráje, neboť pak věru nešťastni budete.“ (Táhá, 20:117).
V závěru súry Alláh objasňuje, že cestou ke štěstí na tomto i na Onom světě je následování vedení Alláha, Vznešeného a Všemohoucího, a že neštěstí spočívá v odporování Alláhovi – Jemu patří chvála a On je Vznešený: „A věru k vám přijde ode Mne správné vedení. A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný, zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v Den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý a řekne: ‚Pane, proč jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem vidoucí?‘ I odpoví Alláh: ‚Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!‘ Takto odměňujeme přestupníky a ty, kdož ve znamení Pána svého nevěřili. A věru je trest v životě budoucím nejtvrdší a nejtrvalejší!“ (Táhá, 20:123-127)
Štěstí z pohledu islám zahrnuje dvě etapy:
1) štěstí na tomto světě – islám ustanovuje a objasňuje ve svých pravidlech, co člověku přináší štěstí na tomto světě, v jeho prvním životě. Potvrzuje, že život na tomto světě je jen cestou k životu na Onom světě, skutečný život, o který by měl člověk usilovat, je život na Onom světě. Vznešený Alláh pravil: „Kdokoliv zbožné skutky koná, ať muž či žena, a je věřící, toho vzkřísíme k životu překrásnému a věru je odměníme odměnou podle toho nejlepšího, co učinili.“ (Včely, 16:97) Tento verš jasně ukazuje, že ke štěstí na tomto světě je třeba víry a zbožných skutků.
2) štěstí na Onom světě – je to štěstí trvalé, věčné a odvíjí se od zbožnosti člověka v životě pozemském. Nejvyšším stupněm štěstí na Onom světě je Ráj a spatření Vznešeného Alláha. Vznešený Alláh řekl o Dni zmrtvýchvstání říká (ve významu): „A v den, až se dostaví, nepromluví duše žádná bez Jeho svolení a budou mezi nimi nešťastní i blažení. Pokud se týká nešťastníků, ti do ohně přijdou a v něm bude pro ně jen sténání a úpění a zůstanou tam navěky, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít jinak; a Pán tvůj je věru vykonavatelem toho, co si přeje. Pokud se týká blažených, ti do zahrad se dostanou a nesmrtelní tam zůstanou, dokud nebesa a země budou trvat a dokud Pán tvůj nebude chtít jinak – a to dar bude nezkrácený.“ (Húd, 11:105-108)
A také pravil: „Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno; jich tváře nepokryje ani chmura, ani ponížení a budou Ráje obyvateli a v něm věčné bude jejich přebývání.“ (Jonáš, 10:26) Někteří vykladači Koránu vysvětlili, že odměna nejkrásnější je Ráj a „přidáno“ je pohled na Alláha, což je největší milostí Ráje.
Služebníci Alláhovi, každý hledá štěstí. Každý si přeje být šťastný. Někteří si myslí, že štěstí spočívá v majetku, funkci, postavení, moci, slávě, chtíči či jiné pozemské, pomíjivé věci. Skutečné štěstí však není materiální, ale duševní a duchovní.
Milí bratři a sestry, naši zbožní předci byli zaplaveni štěstím – přestože neměli mnoho majetku. Proslavila se jejich slova: Kdyby králové a potomci králů věděli, jak jsme šťastní, bojovali by s námi o toto štěstí mečem!
Bratři a sestry, skutečné štěstí – přísahám při Tom, v Jehož rukách je moje duše – je v poslušnosti vůči Vznešenému a Všemocnému Alláhovi, v Jeho uctívání, následování Jeho ustanovení, uposlechnutí Jeho příkazů, vyvarování se všeho, co zakázal, dodržování stanovených limitů, i kdyby to přinášelo nějaké těžkosti. Zjistíte však, že v tom spočívá štěstí na tomto i na Onom světě, jak o tom hovoří náš Pán ve zmíněných verších.
Nechť nás všechny Alláh učiní šťastnými.
