Páteční kázání 29. 6. 2018 (15. šawwál 1439)                                      šejch Ahmad Rajab

Mešita v Praze

Muslim má pečovat o svoje okolí a životní prostředí

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (sallalláhuʻalajhiwasallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“

Islám se zvlášť stará o stav země a péči o vesmír a věnuje jí pozornost, která je doložená. Vznešený Alláh, jemuž patří chvála, stvořil vesmír a připravil v něm ideální podmínky pro šťastný a stabilní život. Pak v něm pověřil svým zástupcem člověka, aby jej dál budoval, aby jej učinil úplnějším ke spokojenosti svého Pána, aby to sloužilo dalším lidem a vesmíru kolem něj. Vznešený Alláh pravil: „On dal vám vzejít ze země a usídlil vás na ní.“ (Húd, 11:61) Když Korán přinesl příběh o stvoření a vzniku, poukázal v tomto kontextu na to, že největší hrozbou pro trvání přirozeného života na této nově vzniklé planetě je krveprolití a pohoršení na zemi. Vznešený Alláh, jemuž patří chvála, pravil: „Hle, Pán tvůj k andělům pravil: ‚Umístím na zemi náměstka!‘ I řekli: ‚Chceš tam ustanovit někoho, kdo pohoršení na ní bude šířit a krev na ní prolévat, zatímco my slávu Tvou pějeme a svatost Tvou prohlašujeme?‘ Pravil: ‚Já věru znám to, co vy neznáte!“(Kráva, 2:30)  Pohoršení – které je proti životu – je největším nebezpečím, největší hrozbou pro život. To si uvědomovali andělé, když mluvili se svým Pánem, který ví nejlépe, o zemi a zástupci na ní. Alláh zná vše nejlépe, co bylo, je a co bude. Vznešený Alláh varoval nejvíce před touto ničivou silou. Vznešený Alláh pravil: „Alláh nemiluje ty, kdož pohoršení šíří.“ (Prostřený stůl, 5:64), a řekl: „Alláh však nemiluje pohoršení.“ (Kráva, 2:205), nebo: „Nebuďte však těmi, kdo na zemi šíří pohoršení!“ (Kráva, 2:60). Neoprávněné krveprolití  označil za zločin, ať jde o krev muslima či nemuslima, zakázal útočit na veřejný i soukromý majetek nebo jeho majitele, ať je to kdokoli.

V islámu je spousta ustanovení a teorie týkající se způsobů přímé účasti na budování země, tak, aby byla vybudována co nejlépe, aby byla v rovnováze, aby poskytovala duševní, duchovní i fyzický klid. Přikázal uctívat Alláha Jediného a vybízel k práci a budování země i v těch nejtemnějších podmínkách. Anas (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Kdyby nastal Soudný den a někdo z vás by měl v ruce sazenici palmy a dokázal by ho oddálit, dokud ji nezasadí, nechť ji zasadí.“ (podle Ahmeda a al-Buchárího) Vybízel k pěstování plodin a zalesňování země, neboť je v tom dobro, a je z toho obživa a užitek na všechny možné způsoby. Prorok (sAs) řekl: „Když muslim něco zasadí nebo pěstuje, mají z toho obživu ptáci, člověk i dobytek, a když ne, počítá se mu to jako dobročinný dar.“ (podle al-Buchárího 2/817) Ve verzi podle Muslima: „Když muslim něco zasadí, to, co se z toho sní, se mu počítá jako dobročinný dar, to, co je z toho ukradeno, je dobročinný dar, co z toho sní divoké zvíře, je dobročinný dar, co z toho sní ptáci, je dobročinný dar…“ (podle Muslima)

Podle ustanovení islámu je budování zanedbané země, která nikomu nepatří, důvodem pro její okamžité převzetí, což učenci nazývají termínem „oživení neúrodné půdy“. V rámci ochrany čistoty prostředí a zájmu o něj islám přikázal a nabádal k čistotě těla, oblečení, místa, prostředí a všeho, co člověk používá, nebo co je mu k užitku. Čistota se stala součástí víry. Odmítl a zakázal vše, co vede ke znečištění prostředí, např. odmítl a zakázal konání potřeby na veřejné cestě, nebo kde hledají lidé stín, nebo kam si chodí sednout, ve vodě, nebo kde se myjí.

Islám bojoval se všemi negativními věcmi, zakázal, aby byl muslim závislý na druhých, vybízel ke konání toho, co je povolené. Vznešený Alláh pravil: „On je ten, jenž pro vás zemi pokornou učinil; choďte po zádech jejích a jezte z toho, co vám uštědřil – a u Něho bude pak vzkříšení.“ (Království, 67:15), a v jiném verši říká (ve významu): „A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi a usilujte o část přízně Alláhovy! A vzpomínejte často Alláha, snad budete blažení! (Pátek, 62:10)

Abú Abdulláhaz-Zubajr al-Awwam (rAa) vyprávěl, že Prorok (sAs) řekl: „Kdyby měl kdokoli z vás vzít provazy a jít do hor a přinést dříví na otop, aby ho prodal, a tak se stát nezávislým, je to pro něho lepší než žebrat od lidí, kteří mu můžou něco dát, anebo také ne.“ (podle al-Buchárího)

Pokud má muslim práci, která neodporuje islámu, odpovídá jeho ustanovením, neodvádí ho od uctívání jeho Pána a plnění povinností, bude za tuto práci odměněn, doufá-li v odměnu od Alláha, má dobrý úmysl a tím je to, aby zajistil sebe a svou rodinu, aby nemusel žebrat od lidí a podobně, dostane se mu za to odměny. Prorok (sAs) pronášel tuto prosebnou modlitbu: „Ó Alláhu, učiň pro mne mé náboženství snadným, aby díky němu byly chráněny mé záležitosti, uveď do pořádku tento můj svět, ve kterém žiji.“

Nechť nám Alláh dopřeje úspěchu ve všem, v čem nachází zalíbení a co Ho činí spokojeným. Díky Alláhovi, Pánu všech světů.