Páteční kázání 16. 11. 2018 (8. rabi´ al-awwal 1440 H) šejch Usama al-Deiri
Mešita v Praze
Milosrdenství proroka Muhammada
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhuʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Alláhova milost je všezahrnující, všeobjímající. Všemohoucí Alláh pravil: „… milosrdenství Mé objímá všechny věci…“ (Rozpoznání, 7:156) Alláh stvořil svět založený na milosti, vlídnosti a laskavosti.
Jedním z největších projevů milosti, kterým Alláh obdaroval lidstvo obecně a muslimy konkrétně, je poslání našeho pána, Muhammad (salla lláhuʻalajhi wa sallam), jakožto proroka a posla a jako znamení milosti od Mocného a Vznešeného Alláha. Všemohoucí Alláh ho nazývá shovívavým, slitovným. Všemohoucí Alláh pravil: „A nyní přišel k vám již posel z vašich řad vzešlý a tíží jej, že špatného se dopouštíte, neboť mu záleží na vašem dobru. A vůči věřícím je shovívavý, slitovný.“ (Pokání, 9:128) K projevům zjevení milosti Všemohoucího Alláha vůči věřícím patří život Proroka ve všech jeho etapách (salla lláhuʻalajhi wa sallam), v jakékoli době a za jakékoli situace, počínaje jeho narozením (salla lláhuʻalajhi wa sallam) až po jeho úmrtí do Soudného dne, v den velké přímluvy, kdy náš Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) zvolá a promluví ke svému Pánovi: „Můj lid, můj lid.“ Jeho Pán, Všemohoucí, Jemuž patří chvála, mu odpoví: „Potěšíme tě, co se týče tvého lidu, nikdy tě nezklameme.“ To je to největší milosrdenství a nejvýznamnější z proroků (salla lláhuʻalajhi wa sallam).
Služebníci Alláhovi,
náš prorok Muhammad (salla lláhuʻalajhi wa sallam) byl pečetí proroků, a proto jsou v jím ustanovených pravidlech jasně zřetelné významy usnadnění, odstranění překážek a milosrdenství se všemi tvory. Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam), vedoucí po správné cestě a zvěstovatel dobrých zpráv, svítilna zářící, je takto zmiňován Všemohoucím Alláhem: „Proroku, vyslali jsme tě jako svědka a hlasatele zvěsti radostné i jako varovatele vyzývajícího k Alláhovi, s dovolením Jeho, a jako svítilnu zářící.“ (Spojenci, 33:45-46)
Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) je příkladem všeobecného a úplného milosrdenství, bezpečí pro lidstvo před útrapami a zánikem, po jeho příchodu se národům nestaly takové útrapy, nebyly vyhlazeny jako národy předchozí. Nevyznačoval se agresivitou, ošklivostí, ani zlostí. Po tři roky byl obklíčen lidem Abú Táliba, obyvatelé Tá’ifu ho vyhnali ze svého města a kamenovali ho, až mu krvácela chodidla, a sestoupil k němu Gabriel (požehnání a mír s ním) a řekl mu: „Jestli chceš, shodím na ně obě dvě hory v Mekce.“ Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) mu odpověděl: „Ne. Doufám, že jim dá Alláh potomky, kteří budou uctívat Alláha Jediného, k Němuž se ničeho nepřidružuje.“ (podle al-Buchárího)
Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) svým milosrdenstvím převyšoval všechny proroky.
Jednoho dne mu nevěřící rozbili hlavu, a bylo to v Jurufu, z hlavy a po tvářích mu tekla krev a Umar mu řekl: „Posle Alláhův, proklej je.“ Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) obrátil ruce dlaněmi vzhůru a řekl: „Ó Alláhu, veď mě i můj lid správnou cestou, neboť oni nevědí.“ (podle al-Bajhaqího)
Prorok Muhammad (salla lláhuʻalajhi wa sallam) je správně vedeným milosrdenstvím, netoužil po prolévání krve, věznění žen, zabíjení nevinných prosících o ochranu, ba naopak nabádal své vojsko, aby se nedopouštěli zrady, nedávali průchod hněvu, nenapodobovali, nezabíjeli nikoho kvůli provinění někoho jiného, na prahu Mekky vyslovil slova milosrdenství, když řekl: „Každý je ve svém domě v bezpečí, kdo vstoupí do mešity, je v bezpečí, kdo složí své zbraně, je v bezpečí, kdo vstoupí do domu Abú Sufjána, je v bezpečí.“ Pak se zeptal: „Co myslíte, že s vámi udělám?“ Odpověděli: „Dobře s námi naloží vážený bratr a vážený bratranec.“ Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) řekl: „Běžte. Jste volní.“ Jestliže Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) takto jednal se svými nepřáteli, jak jednal se svými druhy a těmi, koho miloval?
Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) byl samo milosrdenství, byl správným vedením. Jeho vyzývání k následování Alláha bylo zářící lampou.
K dalším aspektům Prorokova milosrdenství (salla lláhuʻalajhi wa sallam) patří to, že v Soudný den, kdy se lidé shromáždí bosí, nazí, jako ovce, slunce se k nim přiblíží a půjdou za proroky, aby se za ně přimluvili u jejich Pána, aby s nimi bylo zúčtováno a každý zjistil, kam půjde, do Ráje či do Pekla, a pět proroků, Adam, Noe, Abraham, Mojžíš a Ježíš (mír s nimi) se omluví a Ježíš je pak pošle za Muhammadem (salla lláhuʻalajhi wa sallam). Půjdou za ním a on řekne: „Přimlouvám se za ně.“ A přimluví se za ně u Alláha, aby s nimi bylo zúčtováno, a Alláh jeho přímluvu přijme.
Jeho (salla lláhuʻalajhi wa sallam) milosrdenství bylo nesmírné, zahrnovalo děti, vdovy, sirotky, otroky, chudáky, ba dokonce se jeho milosrdenství dostalo i mrtvým, i když nebyli muslimové, když přikázal pohřbít zabité nevěřící u Badru, anebo se zastavil, když šel kolem pohřební průvod se zemřelým židem.
Jeho (salla lláhuʻalajhi wa sallam) milosrdenství vůči nemuslimům, kteří s ním nebojovali, je zřejmé z těchto jeho slov (salla lláhuʻalajhi wa sallam): „Kdo zabije člověka z lidu, kterému byla zaručena ochrana, ten nepocítí vůni Ráje, ačkoli jeho vůni je možno cítit na vzdálenost čtyřiceti roků.“ (podle al-Buchárího)
Jeho milosrdenství (salla lláhuʻalajhi wa sallam) zahrnovalo všechny tvory, neomezovalo se pouze na lidi, ale vztahovalo se také na zvířata, stromy i kameny.
Co se týče milosrdenství vůči zvířatům, zakázal (salla lláhuʻalajhi wa sallam) jejich bití, značkování a proklínání, přikazoval, aby s nimi bylo vlídně zacházeno. Řekl (salla lláhuʻalajhi wa sallam): „Jedna žena šla do Pekla kvůli kočce, kterou zavřela, až pošla. Nekrmila ji, ani ji nepustila, aby si sama našla potravu.“
