Páteční kázání 21. 12. 2018 (14. rabi´ al-ththání 1440 H)
šejch Usama al-Deiri
Mešita v Praze
Využívejte svůj čas užitečným a povoleným způsobem
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhuʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.“
Za několik dní k nám přijdou dny volna na konci roku. Islám obrací pozornost muslima k tomu, aby s časem hospodařil. Co bude dělat muslimská rodina v těchto volných dnech a co budou dělat naše děti, naše mládež během těchto dní a večerů? Víme, že lidé, kteří přijdou do Ráje, nebudou litovat ničeho kromě hodiny, která uběhala, aniž by si během ní vzpomněli na Mocného a Vznešeného Alláha. Není nic zvláštního na tom, že Všemohoucí Alláh přísahá při různých částech dne, např. noc, den, úsvit, rozednění, odpoledne, jako v těchto slovech Všemohoucího: „Při noci, když temnem zahaluje, při dni, když v slávě se objevuje.“ (Noc, 92:1-2)„Při úsvitu a při nocích deseti.“ (Úsvit, 89:1-2)„Při denním jasu a při noci, když je tichá.“ (Denní jas, 93:1-2)„Při odpoledni! Věru, že člověk spěje v záhubu!“ (Odpoledne (Osud), 103:1-2) Ví se, že pokud Všemohoucí Alláh přísahá při něčem, co stvořil, ukazuje to na důležitost a význam tohoto, aby na to upozornil a připomněl, jak moc je to důležité.
Ibn Abbás (radhia lláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) řekl: „Jsou dvě požehnání, která mnozí lidé promrhají – zdraví a volný čas.“ (podle al-Buchárího, č. 6412)
Lidé s časem nakládají různě. Někteří svůj život utrácejí v hledání dočasných radovánek, někteří ve společnosti věnující se zábavě, pomlouvání, klevetění a kritizování. Jiní poznali hodnotu času, stanovili si cíl a věnují veškerý čas tomu, co je k užitku. Proto Ibn Abbás (radhia lláhu anhu) vyprávěl, že Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) řekl: „Využij plně pěti před jinými pěti: svého mládí před stářím, svého zdraví před nemocí, svého bohatství před chudobou, svého volného času před zaneprázdněností a svého života před smrtí.“
Těchto pět, mládí, zdraví, bohatství, volný čas a život, jsou dny práce, přípravy, snažení a hromadění zásob, komu tato práce uteče, už to nikdy nedohoní, až přijdou jejich protějšky a nebude mu k ničemu, že by si býval přál na tom pracovat, až to promešká a zanedbá.
Horší než mrhání penězi je mrhání časem, jeho bezúčelné utrácení. Je to kapitál, který musíte opatrovat. Věk člověka se měří na okamžiky a podle toho, jak se věnoval zbožným činům. Al-Hassan Al-Basrí – nechť je k němu Alláh milostivý – řekl: „Člověče, tvůj věk se skládá z dní, jakmile jeden uteče, ztratí se část tebe.“
Muslimové, skutečně úspěšný člověk v tomto životě je ten, kdo hospodařil se svým časem a životem, kdo dokázal udržovat rovnováhu mezi svými povinnostmi a vše dělal, jak se patří. Máme vůči svému Pánovi povinnosti, vůči svým dětem, vůči svým bratrům, vůči své rodině a víře. Prorok (salla lláhuʻalajhi wa sallam) řekl: „Člověk se v Soudný den nepohne, dokud nebude dotázán na svůj život a jak s ním naložil, na své vědění, co s ním udělal, na svůj majetek, odkud ho získal a na co ho vynaložil, a na své tělo, čím ho opotřebil.“
Chybu dělá každý, kdo mrhá svým volným časem, anebo ho utrácí na něco, co nemá žádný užitek, povoluje některé zakázané věci, anebo dělá něco, co by v určitý čas neměl, zapomíná, že se bude v Soudný den zodpovídat za tato požehnání, za tyto chvíle. Rozptýlení není zakázáno, je však zakázáno míchat rozptýlení a něco zakázaného, islámské právo zakazuje dopouštět se něčeho, co bylo zakázáno. Traduje se, že Wahb bin Munabbih řekl: „V moudrosti lidu Davidova – mír s ním – je psáno, že rozumný člověk nezapomíná na čtyři okamžiky: chvíli, kdy se důvěrně obrací na svého Pána, chvíli, kdy sám se sebou zúčtovává, chvíli, kdy zůstává se svými bratry, kteří mu říkají o jeho chybách, a je k sobě upřímný, a chvíli, kdy zůstává sám se svými potěšeními z těch, která jsou povolená a krásná. Tyto chvíle jsou k užitku a jsou rozptýlením.“
Proto musí každý muslim hospodařit se svým volným časem a věnovat ho tomu, co je užitečné pro jeho víru a tento jeho svět, měl by ho vyplnit nějakým zbožným činem, tj. modlitbou, čtením Koránu nebo učením se Koránu, učením se některým hadísům Proroka (salla lláhuʻalajhi wa sallam) nebo jeho životopisu, čtením příběhů o jeho druzích nebo následovatelích, nebo čtením něčeho užitečného, účastí na přednáškách nebo náboženských či vědeckých diskusích, anebo povolenou zábavou. Pokud se nebudete zaměstnávat tím, co je správné, zaměstnáte se tím, co je nesprávné. Proto musí rozumný člověk zaplnit svůj volný čas tím, co je užitečné a povolené, aby se nezaměstnal tím, co je nesprávné a zakázané, což platí zejména pro mládež a děti. Je třeba, aby svůj volný čas věnovaly tomu, co je povolené, a aby byly tyto okamžiky příležitostí k setkávání se s ostatními muslimy, upevňování vzájemných vztahů. Toto je nejvíce potřeba.
Bratři muslimové, každé náboženství má něco, co je pro něj charakteristické, má své rituály, kterými se vyznačuje, proto se každý muslim musí držet rituálů svého náboženství a toho, co je pro něj charakteristické, a nesmí kopírovat někoho jiného v tom, co je charakteristické pro něho nebo pro jeho víru. Všemohoucí Alláh pravil: „A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou.“ (Prostřený stůl, 5:48) Máme vzor a dobrý příklad ve svém Prorokovi (salla lláhuʻalajhi wa sallam) ve všem, co je dobré. Nechť nám Alláh dopřeje úspěchu v tom, v čem nalézá zalíbení a uspokojení.
Nechť je náš čas vyplněn tím, že si Ho budeme připomínat, a tím, co Ho činí spokojeným.