Víra v Den soudný je jedním z klíčových prvků islámského vyznání, která má pozitivní vliv na psychiku člověka, jeho život a chování ve světě. Tato víra směřuje člověka k očekávání a naději v Boha v jiném světě po smrti, což mu umožňuje, aby nebyl zcela pohlcen materiálními potřebami tohoto života a neúnavným usilováním o dosažení odměny během jeho krátkého a omezeného života. Tato víra mu dává sílu jednat pro Boží tvář a očekávat odměnu, jak si Bůh určí, s klidem, důvěrou a jistotou v Boha. Tato víra také posiluje odhodlání k pravdě, i když může být těžká.
Víra v posmrtný život má také hluboký vliv na lidské chování a morálku. Ti, kteří věří v život po smrti, činí dobro, i když to může na první pohled vypadat jako nevýhodné v tomto životě, a vyhýbají se zlu, i když by mohlo být ziskové, protože posuzují věci podle jejich konečných důsledků, nikoli podle toho, jak odpovídají jejich okamžitým tužbám a instinktům.
Věřící v posmrtný život a Boží soud se neustále kontrolují, hodnotí své činy a dbají na to, aby nepřišli o věčné štěstí kvůli přechodnému pozemskému zisku.
Existuje zásadní rozdíl mezi věřícím v posmrtný život a nevěřícím, co se týče jejich morálky, měřítek a pohledu na věci. V očích nevěřícího je dobrá činnost taková, která mu přináší zisk a profit v tomto světě, a jeho hlavním cílem je uspokojování vlastních touh. Neváhá použít nespravedlivé prostředky k dosažení svých cílů, a špatná činnost v jeho očích je taková, která mu způsobuje škodu na pozemských zájmech nebo brání uspokojení jeho touh.
Na druhé straně, věřící v posmrtný život považuje za dobrou činnost takovou, která je příjemná Alláhovi, nejvyššímu. Špatná činnost je pak taková, která vede k jeho hněvu. Dobrá činnost je v očích věřícího dobrá, i když mu nepřináší okamžitý osobní prospěch v tomto světě. Je dobrá i v případě, že může být škodlivá pro některé jeho pozemské zájmy, protože má jistotu, že Alláh ho odmění v trvalém životě.
Věřící v posmrtný život neuznává relativitu morálky, protože to jsou absolutní hodnoty dané od Alláha. Víra v posmrtný život tedy člověka vede k volbě určité cesty nebo chování ve světě.
Ve skutečnosti je nemožné, aby byl člověk dobrý, pokud nevěří v den soudný, protože popírání posmrtného života a účtu zbavuje člověka pocitu zodpovědnosti a snižuje ho z úrovně ctěné lidskosti na úroveň nižší než zvířata.
Víra v posmrtný život naplňuje duši věřícího mírem a klidem, odvrací od něj úzkost, rozhořčení a zoufalství. Víra v posmrtný život znamená, že konečný účet není v tomto světě, ale v dalším životě, kde je zaručena absolutní spravedlnost Bohem. Proto ve srdci věřícího není žádná lítost, ani úzkost nebo zoufalství kvůli tomu, co se člověku v tomto světě děje, neboť spravedlnost a odměna jsou nevyhnutelné.
Víra v posmrtný život je také strážcem vznešených morálních hodnot, branou proti nezřízenému zápalu v zoufalém boji o pozemské statky, v němž jsou bez zábran a studu pošlapávány hodnoty, posvátnost, morálka, a Boží příkazy i zákazy.
Zároveň vědomí věřícího, že konečným účelem lidské existence je uctívání a že člověk byl stvořen k uctívání Boha, nepochybně povyšuje jeho morálku na vyšší úroveň. Zlepšuje jeho pocity, zájmy, činnosti a činy a čistí jeho prostředky. Jeho činnosti, práce, výdělek a výdaje jsou zaměřeny na uctívání Boha. Jeho snaha o dodržování všech příkazů a vyhýbání se všem zakázaným činům je forma uctívání. Proto by se měl vyvarovat zrady, násilí, podvodu a klamu, nesmí být despotský ani tyranský a neměl by používat znesvěcené nástroje ani ničemné prostředky.
Víra v posmrtný život není jen cestou k odměně v životě budoucím, jak si myslí někteří lidé, ale je také motivací k dobrému konání v tomto životě, k jeho zlepšení a rozvoji. Je prostředkem k dosažení důstojného života, který odpovídá člověku, kterého Bůh ctí a upřednostňuje před mnohými svými stvořeními, a povyšuje ho nad úroveň zvířat, aby jeho zájmy a cíle byly vyšší než pouhé zvířecí potřeby.
Víra v posmrtný život a v odměnu, kterou Bůh slibuje, se v srdci promění v hnací sílu, která přiměje člověka k obětem, štědrosti a obětavosti ve jménu dobra a správnosti. Tato síla přispívá k tomu, že jeho charakter a chování jsou správné a že sociální podmínky jsou zdravé a spravedlivé, protože když jsou jednotlivci správní, nedovolí, aby se jejich společenské podmínky zkazily a zvrhly.
Aby víra v Boha a v poslední den zůstala živou silou v svědomí, která podněcuje k dobru a zadržuje od zla, nařídil Bůh rituály a stanovil pravidla, která mají za cíl obnovovat víru, posilovat ji a zvyšovat její účinky. Čím více se člověk těmto rituálům věnuje, tím více se obnovuje jeho víra a její vliv na jeho mysl, chování a morálku.
