Askeze byla vždy spojována s chudobou, což znamená, že pokud chceš být askezantem, musíš se stranou lidí, postit se a nosit potrhané šaty. Většina těchto věcí je spojována s chudobou. Chudoba je také spojována s ctnostmi, jako jsou zdrženlivost a skromnost, a chudý člověk je často vnímán jako trpělivý a oblíbený, a má pověst ctnostného a odvážného člověka.
Naopak bohatý člověk je často vnímán jako arogantní, bezohledný a dokonce i nečestný. V našich myslích se usadilo přesvědčení, že askeze je ctností spravedlivých a že bohatství kazí duše, zatímco chudoba je pokladem chudých a chtivost je nemocí bohatých.
Islám však přikládá bohatství velký význam jakožto základu života a společnosti, což činí bohatství pozitivním nástrojem ve službě lidstvu, pokud není používáno přehnaně nebo tyransky. Bůh učinil bohatství ozdobou pozemského života, jak říká: “Majetek a synové jsou ozdobou života pozemského, však dobré skutky trvající jsou u Pána tvého lepší odměnou a nadějí.” (Al-Kahf 46). A Korán odsuzuje ty, kteří si odpírají, co jim Bůh povolil z dobrých věcí tohoto světa: “Rci:‚Kdo zakázal šaty ozdobné, jež Bůh seslal služebníkům Svým, podobně jako výtečné věci pro obživu?‘ Odpověz: ‚Toto je dáno na dobu života pozemského těm, kdož uvěřili, a bude to pro ně čisté v den zmrtvýchvstání.‘ Takto My činíme srozumitelnými znamení pro lidi, kteří vědí.’ (Al-A’ráf 32).
Z těchto a dalších veršů je zřejmé, že islám nebrání svým následovníkům v získávání majetku, pokud je tento majetek získán čestně a je využíván k poslušnosti Bohu a k zvládání těžkostí života.
Když mluvíme o chudobě a bohatství, nemůžeme přehlédnout prorokovu modlitbu: “Ó Bože, žádám Tě o vedení, zbožnost, cudnost a bohatství.” A také: “Ó Bože, utíkám se k Tobě před nevírou a chudobou.” Proč by prorok spojoval chudobu s nevěrou? A proč by se utíkal k Bohu před chudobou, když by měl být považován za chudého? Byl prorok Muhammad skutečně chudý?
Je rozšířeným názorem, že prorok Muhammad se narodil chudý a sirotkem, a že kojná z kmene Banu Saad ho odmítla přijmout kvůli jeho sirotkovství a chudobě. Až Halima Sa’diya ho přijala až poté, co ztratila naději na získání jiného dítěte k kojení. Tento názor je rozšířený v některých starých i moderních biografiích.
Pravdou však je, že prorok Muhammad zdědil po svém otci služebnici, pět velbloudů, stádo ovcí a podíl na obchodě. Jak tedy mohl být chudý? Soudce Abu Ya’la al-Fara uvedl, že prorok Muhammad zdědil po svém otci Abdulláhovi služebnici Umm Ayman, pět velbloudů, stádo ovcí, svého otroka Shuqran a jeho syna Saleha, kteří se zúčastnili bitvy u Badr. Po své matce Amině zdědil dům v Mekce, ve kterém se narodil, a po své manželce Chadídže dům v Mekce mezi Safou a Marwou a majetek.
Je známo, že v arabské společnosti ten, kdo vlastnil pět velbloudů, byl považován za bohatého a musel platit almužnu (zakat).
Proč tedy prorok Muhammad bývá označován za chudého? Proč je chudoba stále ospravedlňována, když to přímo odporuje islámskému poselství, které podporuje bohatství a povzbuzuje k hledání obživy a získávání majetku z čestných zdrojů? Prorok Muhammad řekl: “Ano, dobrý majetek je pro dobrého člověka.”
Jak mohl být prorok chudý, když koupil pozemek pro mešitu a postavil si na něm i svůj dům? Jak mohl být chudý, když jako mladý vedl obchodní karavanu svého strýce Abu Taliba do Sýrie?
Prorok spojil chudobu s nevěrou, protože chudoba může vést k nespokojenosti s Božím osudem a oslabit víru. Chudoba může člověka přimět k tomu, aby zanedbával své povinnosti vůči Bohu a lidem, a přináší ponížení a bídu.
Chudoba sama o sobě není hanebná, ale oslavování chudoby jako ctnosti je zakořeněné v islámské kultuře. Tato oslava je jen pokusem zavděčit se chudým, aniž bychom se ptali, kdo je učinil chudými, a je to způsob, jak utlumit ambice lidí.
Bohatství není samo o sobě špatné, ale je hodnoceno podle toho, jak je využíváno. Pokud je bohatý člověk věřící a používá své bohatství k dobru, pak je bohatství pro něj požehnáním. Mnozí z bohatých společníků proroka, jako Osman ibn Affan a Abdurrahman ibn Auf, byli známí svou štědrostí a nepodlehlí pýše ani přepychu.
Bohatý muslim, který spravedlivě používá své bohatství, přináší mnoho výhod společnosti. Pomáhá potřebným, jako jsou sirotci, vdovy a chudí, a podporuje studenty a náboženské vůdce. Například Abu Bakr, Osman a Abdurrahman ibn Auf vybavili armádu pro bitvu u Tabuku.
Podle Ibn Madžy, a tento hadís je považován za autentický, prorok Muhammad řekl: “Žádné bohatství mi neprospělo tolik jako bohatství Abu Bakra.” Abu Bakr na to odpověděl se slzami: “Nejsem já a mé bohatství tvoje, ó proroku?”
V knihách historie a biografií najdeme mnoho společníků proroka, jejichž bohatství bylo obrovské, a přesto byli prorokem přislíbeni do ráje. Bohatí společníci, jako Osman ibn Affan, jehož bohatství bylo odhadováno na třicet milionů dirhamů stříbra a sto padesát tisíc dinárů zlata, byli známí svou štědrostí a byli přislíbeni do ráje za své dobré skutky.
Také Talha ibn Ubaydullah měl obrovské bohatství, odhadované na dva miliony dirhamů a dvě stě tisíc dinárů zlata. Jeho denní příjem byl tisíc dirhamů a více, a byl známý svou štědrostí.
Zubair ibn al-Awam měl obrovské bohatství z nemovitostí, které zdědil, a jeho majetek byl odhadován na padesát milionů a dvě stě tisíc dirhamů. Abdulrahman ibn Auf byl nejbohatším společníkem v době proroka a jeho bohatství bylo odhadováno na tři miliony a dvě stě tisíc dinárů.
Bohatí společníci, jako Sa’d ibn Abi Waqqas, také dosáhli velkého bohatství. Sa’d měl majetek odhadovaný na dvě stě tisíc a padesát tisíc dirhamů.
Tito společníci dosáhli velkého bohatství, ale toto bohatství jim nevniklo do srdcí. Vlastnili svět srdcem askezantů a udržovali rovnováhu mezi světem a posmrtným životem. Pravá askeze není v tom, že nic nevlastníš, ale v tom, že tě nic nevlastní.
