Páteční kázání 9. 10. 2026 (28. rabí´al-áchir 1448 h )
Preventivní výchova v islámu
Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.
Význam tohoto náboženství a dokonalost jeho ustanovení spočívají v tom, že se neomezuje pouze na řešení problémů až poté, co nastanou, ale ukazuje cestu k jejich prevenci a k přijímání opatření, která chrání jednotlivce, rodinu i společnost před krizemi a odchýlením se od toho, co je správné. Často opakujeme: „Lepší je prevence než léčba.“ Nejdůležitější však je, aby se prevence stala praktickým přístupem v našem životě, při výchově našich dětí, v našich rodinách i v našich institucích. Často totiž čekáme, až se problém objeví, a teprve pak se ptáme, jak ho vyřešit. Může se stát, že otec nebo matka po letech přijdou s tím, že si stěžují na to, že se jejich syn odvrátil od víry, že podléhá pochybnostem, že se dopustil něčeho zakázaného, nebo že jejich dcera navázala vztah, který je v rozporu s její vírou a hodnotami, a to zejména v našem evropském kontextu. V tomto bodě bychom si před zahájením léčby měli položit otázku: Jak jsme mohli tomuto problému vůbec zabránit? V tom spočívá podstata preventivní výchovy.
Korán nám totiž jen nezakazuje, abychom nepáchali určité věci a nedopouštěli se tak chyb, ale vede nás k tomu, abychom se vyhýbali již tomu, co by k nim mohlo vést. Všemohoucí Alláh praví: „A nepřibližujte se k cizoložství, neboť to ohavnost je i špatná cesta.“ (17:32) Všemohoucí Alláh neříká jen „Nedopouštějte se cizoložství,“ ale praví doslova „Nepřibližujte se k…“, tedy vyvarujte se čehokoli, co by mohlo zavdat příčinu něčemu zakázanému. V súře Světla najdeme tento přístup jasně vyjádřený v pokynech ohledně sklopení pohledu a střežení intimních partií. Všemohoucí Alláh praví: „Řekni věřícím, aby cudně klopili zrak a střežili svá pohlaví – a to je pro ně čistší…“ (24:30) Islám rovněž poukazuje na manželství jako cestu k cudnosti a ochraně společnosti. Všemohoucí Alláh praví: „Umožňujte sňatek svobodným, žijícím mezi vámi, a rovněž bezúhonným z vašich otroků a otrokyň.“ (24:32)
Islám tedy nečeká, až problém nastane, ale buduje kolem člověka ochranný val z víry a morálních zásad, který ho před ním chrání. Tento přístup potřebujeme zejména při výchově našich dětí a mládeže v Evropě. Žijí totiž v otevřeném světě a prostřednictvím internetu a sociálních sítí se k nim dostávají myšlenky, pochybnosti a vlivy, s jakými se předchozí generace nesetkávaly v takové rychlosti. Máme tedy čekat, až se syn odvrátí od své víry, a teprve pak hledat řešení? Nebo u něj začneme již od dětství budovat víru, učit ho poznávat Alláha a milovat ho, zvykat ho na modlitbu a otevřít s ním dialog? Všemohoucí Alláh praví: „Dodržuj modlitbu, vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných!“ (29:45)
Je důležité, abychom našim dětem poskytli příležitost klást otázky a vyjádřit, co se jim honí hlavou, a abychom jim naslouchali a vedli s nimi rozhovor s moudrostí a citem. Nemůžeme je totiž chránit, pokud jsme vzdáleni od jejich světa a nevíme, na co se dívají, co poslouchají a s čím se setkávají ve škole, ve společnosti a na sociálních sítích. Prevence zahrnuje i ochranu samotné rodiny. Rodina, zejména v cizí zemi, je totiž prvním místem, kde se dítě učí svému náboženství, hodnotám a identitě. Proto je třeba řešit neshody dříve, než se nahromadí a dojde k rozpadu rodiny. Všemohoucí Alláh praví: „… ony jsou pro vás oděvem a vy jste oděvem pro ně.“ (2:187) Oblečení poskytuje ochranu a bezpečí, a stejně tak by měl vztah mezi manželi být založen na lásce, soucitu, trpělivosti a odpuštění.
Bratři a sestry,
naši mladí dnes potřebují být dostatečně silní v přesvědčení, aby bylo jejich myšlení chráněno před pochybnostmi a aby byli v oblasti víry a morálky chráněni před chtíčem. Nestačí mladému člověku jen říct: „To je harám – zakázané“, a pak ho nechat samotného čelit světu plnému pokušení. Musíme naopak posílit jeho vztah k Alláhovi, naslouchat jeho problémům, porozumět jeho situaci a otevřít mu dveře k tomu, co je halál – povolené. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Mladí lidé, kdo z vás má prostředky na sňatek, nechť uzavře manželství. Je to totiž ochrana před pohledy a ochrana před smilstvem. A kdo prostředky nemá, ať se postí. Je to pro něj ochrana.“ Proto by muslimská společnost měla mladým lidem pomáhat při uzavírání manželství a zmírňovat zbytečné materiální a sociální překážky, kterým čelí.
Služebníci Alláhovi,
preventivní přístup se netýká pouze jednotlivce a rodiny, ale potřebují jej také naše mešity, centra a islámské instituce. Musíme si položit otázku: Kde budou naše instituce za pět nebo deset let? A kdo za ně bude poté nést odpovědnost? Z toho vyplývá, jak důležité je zapojit mládež a využít její potenciál, překlenout propast mezi generacemi a plánovat budoucnost našich institucí z finančního, správního i sociálního hlediska, místo abychom čekali na krize a teprve poté hledali řešení. Preventivní výchova není pouhou teoretickou myšlenkou, ale životním přístupem. Potřebujeme ji u našich dětí, než vyrostou, u naší mládeže, než je obklopí pochybnosti a touhy, v našich rodinách, než se nahromadí neshody, a v našich institucích, než dojde ke krizím. Proto by se naše otázka neměla omezovat pouze na: Co máme dělat, když nastane problém? Měli bychom se spíše zeptat: Co můžeme udělat dnes, aby k tomuto problému zítra nedošlo? A co můžeme udělat dnes, abychom ochránili své děti a rodiny a zachovali naše instituce pro budoucí generace?
Ó Alláhu, ochraňuj naše děti a naše rodiny, upevni naše srdce ve tvém náboženství, odvrať od nás i od nich všechny zkoušky, ať už zjevné, či skryté, obdař nás moudrostí a dobrou výchovou a naplň naše domovy vírou, láskou a milosrdenstvím.
