Páteční kázání 5. 6. 2026 (19 Dhúl hidždža 1447 h)                                                    

Uctívání a chování muslima

Chvála Alláhu. Jeho uctíváme a Jeho o pomoc prosíme. Dosvědčuji, že není božstva kromě Alláha a že Muhammad (salla lláhu ʻalajhi wa sallam) je Jeho služebník a posel. „Vy, kteří jste uvěřili, chraňte se před trestem Alláha a říkejte slova správná! On napraví vám vaše skutky a odpustí vám vaše hříchy; a ten, kdo poslechne Alláha a posla Jeho, ten dosáhne nesmírného vítězství.

Chvála Alláhovi, pánovi všech světů, který nám dovršil náboženství, doplnil nám milost a učinil z islámu komplexní životní cestu, která uspořádává vztah člověka k jeho Pánu, k sobě samému, k jeho rodině i ke společnosti.

mezi důležité otázky, kterým dnes muslimové čelí, zejména v západních společnostech, patří fenomén oddělení náboženství od života, respektive rozpor mezi tím, co muslim prožívá v mešitě, a tím, co prožívá mimo ni. Najdete lidi, kteří když vstoupí do mešity, jsou pokorní, modlí se a vzývají Alláha, ale jakmile vyjdou ven do práce, k obchodním záležitostem nebo ke svým každodenním povinnostem, stanou se úplně jinými lidmi, jako by náboženství končilo u dveří mešity. Toto chápání je však daleko od skutečné podstaty islámu. Alláh – chvála Mu – totiž neposlal svého Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – aby učil lidi pouze náboženským povinnostem, ale aby je naučil, jak žít podle islámu ve všech oblastech života. Všemohoucí Alláh praví: „Rci: ‚Věru modlitba má, obřady mé, život můj i smrt má náleží Alláhovi, Pánu lidstva veškerého.“ (6:162) Celý život patří Alláhovi: v práci, doma, v obchodě, ve vztazích i v morálce. Muslim se Alláhovi nepodřizuje jen v mešitě, aby na něj venku zapomněl, ale žije s Alláhem ve všech situacích. Proto, když se Á’iši, matky věřících – radija lláhu anhá – zeptali na morálku Proroka – salla lláhu alajhi wa sallam – odpověděla: „Jeho morálkou byl Korán.“ To znamená, že Korán pro něj nebyl pouhým souborem veršů k recitaci, ale praktickým způsobem chování, který se projevoval v upřímnosti, poctivosti, spravedlnosti a milosrdenství.

Muslimové,

problém nespočívá v nedostatku znalostí ani v nadbytku kázání, ale v tom, jak proměnit náboženství z pouhých informací ve skutečnost a z obřadů v morálku a chování. Modlitba totiž neznamená jen provádět nějaké pohyby, ale Alláh chtěl, aby člověka proměnila a očistila. Všemohoucí Alláh praví: „… vždyť modlitba odvrací od nemravnosti a věcí zavrženíhodných!“ (29:45) Pokud se modlitba neprojeví v chování a jednání muslima, měl by se zamyslet nad sebou a obnovit svůj vztah se svým Pánem. Stejně tak je to s půstem. Prorok – salla lláhu alajhi wa sallam – řekl: „Je zbytečné, aby se člověk, který se nevzdá lživých slov a jednání podle nich, vzdával jídla a pití.“ Účelem úkonů uctívání je totiž náprava srdce a chování, nikoli pouhé vykonávání obřadů.

Milí bratři a sestry,

jedním z nejzávažnějších projevů tohoto odtržení se je to, že někteří lidé kladou větší důraz na vnější stránku než na podstatu. Člověk se sice může snažit dodržovat některé náboženské zvyklosti, ale neklade si v takové míře otázky ohledně původu svých peněz, poctivosti ve svých obchodních vztazích nebo svědomitosti ve své práci. Někteří lidé mohou v obchodě, při uzavírání smluv nebo při dodržování předpisů podvádět, aby získali peníze nebo pomoc, na kterou nemají nárok, a tak skrývají své příjmy, uvádějí nepravdivé údaje nebo zneužívají dávky určené pro jiné. A v tomto okamžiku by se měl věřící zastavit a zeptat se sám sebe:

Jsou peníze, které jsem přinesl domů, halál, nebo jsem je získal neoprávněně? Budu schopen v den posledního soudu stanout před Alláhem a odpovědět na otázku, odkud jsem tyto peníze získal? Změna názvů nic nemění na skutečnosti. Podvod zůstává podvodem a neoprávněné obohacování se zůstává nespravedlností, i kdyby si člověk našel tisíce ospravedlnění. Všemohoucí Alláh praví: „Nepohlcujte vzájemně majetky své podvodným způsobem!“ (2:188) Také praví: „Vy, kteří věříte! Bojte se Alláha a buďte s pravdomluvnými!“ (9:119) Posel Alláhův řekl: „Podvodníci ke mně nepatří.“

Skutečný muslim prokazuje svou víru v islám tehdy, když není přítomen žádný lidský dohled a zůstává pouze Alláhův dohled. Projevuje se to v jeho poctivosti, upřímnosti, úctě k právům a odmítání nečestně nabytých peněz, i kdyby k nim měl přístup. Navíc žijeme ve společnostech, kde lidé více sledují naše činy, než poslouchají naše slova. Mnoho lidí nepoznává islám z knih, ale prostřednictvím chování muslimů. Pokud uvidí upřímnost, čestnost a spravedlnost, zamilují si islám a jeho vyznavače. Pokud však uvidí lži, podvody a lstivost, poškodí to pověst všech muslimů. Ptejme se sami sebe:

Chováme se stejně v mešitě a mimo ni?

Ovlivnila modlitba naši morálku?

Má Korán vliv na naše jednání a majetek?

Pokud najdeme něco dobrého, vyjadřujme Alláhovi svůj vděk a prosme Ho, aby to upevnil. Pokud však najdeme nějaké selhání, obraťme se k Alláhovi s pokáním a sebereflexí.

Ó Alláhu, naprav naše srdce a naše skutky, očisti naše duše, obdař nás upřímností, čestností a poctivostí v soukromí i na veřejnosti, požehnej nám v našem živobytí, uchraň nás před zakázaným a pochybným a učiň z nás ty, kdo jsou na správné cestě, kteří nezbloudí ani neuvedou ostatní na scestí.